Článek
Stačí si jeden večer sednout do čekárny urgentního příjmu a budete svědky toho, jak nejedna zdravotní sestra s nadlidskými silami a s úsměvem na rtech zapisuje pacienty, kteří přišli s banálními stížnostmi, jako je zánět nehtu na malíčku nebo zvýšená chuť na čokoládu. Právě tyto epizody z běžného života zdravotníků ukazují, jakým směrem se ubírá současné české zdravotnictví.
Život lékařů a zdravotních sester se smrskl do nekonečného kolotoče nemocničních pokojů, injekčních stříkaček a vyplňování nespočtu formulářů. Přesčasy v nemocnicích tak nejsou již výjimkou, ale standardem. Do toho všeho hodili vidle někteří politici, kteří označili přesčasy za jakousi formu dovolené. Jedná se o pomyslnou poslední kapku, kdy mnohým pohár trpělivosti přetekl. Zdravotníci se cítí demotivovaní a vyhořelí a žijí s pocitem, že se ocitli v permanentním závodě o holé přežití.
Čeká nás náročná zima.
— Jakub Hlávka, PhD (@JakubHlavka) October 2, 2023
Řešením problémů českého zdravotnictví je jeho vyšší efektivita, ne víc přesčasů.
Lékařům musíme snížit administrativní zátěž, to mj. vyžaduje lepší delegaci a organizaci práce. https://t.co/BzOXF0vsyQ
Před dvěma lety prý byla situace ve zdravotnictví ještě poměrně normální. Ale kdeže, dnes nastupuje stále méně mladých nadějných lékařů a zdravotníků. Realita jejich práce je totiž daleko od romantických představ o záchraně životů. Mnozí z nich se raději uchylují k jiným povoláním nebo odcházejí za hranice, kde se mohou věnovat své práci s radostí a vděčností.
A jak se na tom všem podílíme my, pacienti? Na první pohled se zdá, že máme pořád tu samou zdravotní péči, ale co se skrývá pod povrchem? Lidé mají tendenci věřit tomu, že se mohou obrátit na nemocnici s jakýmkoliv drobným zdravotním problémem. Někdy jsme až příliš horliví v tom, abychom nezanedbali svůj zdravotní stav. Věříme internetu a samodiagnostice někdy až příliš horlivě, často s výsledkem, že se pak obáváme nejhoršího a žádáme vyšetření, která vlastně vůbec nepotřebujeme.
Svou roli v této tragikomedii hraje i poplatek za návštěvu lékaře. Právě ty nás měly odradit od zbytečných návštěv nemocničních zařízení. Je zvláštní, že i přes nemalý poplatek pacienti proudí na urgentní příjem jako vodopád.
Hlavním problémem jsou dlouhé čekací doby na akutní ošetření, a zaneprázdněnost zdravotníků situaci ještě zhoršuje. Nemocnice jsou zahlcené pacienty, kteří se nechají unést panikou a nechápou, že o své zdraví by se měli starat hlavně sami. Místo toho přicházejí za zdravotníky, aby se starali oni. A tak se dostáváme do absurdní situace, kdy lidé čekají v nemocnicích na vyšetření kvůli bolesti hlavy, kterou by jim mohla vyřešit tabletka a potřebný odpočinek.
Někdejší poplatky za návštěvu lékaře možná měly svůj význam, ale to, co nyní probíhá, je komedie omylů. Nejenže pacienti chodí i přes poplatek na urgentní příjem, ale také přicházejí s odůvodněním, že jejich praktický lékař má zavřeno. A tak se zdravotníci ocitají v situaci, kdy musejí řešit nespočet banalit na úkor akutní péče.
A co by bylo řešením? Někteří by řekli, že stačí redukovat síť nemocnic. Ale zkušenost pandemie koronaviru ukázala, že síť je nastavena správně, jen chybí ruce a hlavy, které by tuto síť udržely v chodu. Síť není nijak velká a péče je kvalitní, ale není dostatek lékařů a zdravotníků, kteří by ji správně obsluhovali.
A tak se zdravotníci stávají hrdiny našeho každodenního života, kteří i přes všechny tyto překážky, se nám snaží poskytnout potřebnou péči. Místo zasloužené dovolené absolvují nespočet přesčasů. My všichni bychom si měli uvědomit, že naše zdraví není jen jejich zodpovědností, ale mělo by být naším hlavním úkolem se o něj starat tak, abychom péči zdravotníků potřebovali co nejméně.
Nakonec bychom si měli vážit těch, kteří se snaží náš pochroumaný zdravotní stav zachránit, a to i za cenu svého vlastního vyhoření.
Zdroj: iRozhlas.cz, novinky.cz
