Článek
Přiznám se bez okolků, že absolutně nemám představu, zda příští rok budu platit za elektřinu stejně, více nebo nedej bože méně. Kdo se má v té politické haštěřici totiž vyznat. A věřím, že nejsem sám, kdo se v této slovní přestřelce ztrácí.
Poslanci se navzájem osočují ze lži a každý z nich nám předkládá tu svou a jedinou pravdu. Ani u jednoho však nevidím zásadní snahu o to, vysvětlit nám normálním občanům, kteří chodí do zaměstnání a ve volné chvíli si přečtou nějaké ty informace v tisku, nebo se podívají na přehled denních zpráv, jak to ve skutečnosti bude. Při tom by stačilo jednoduše jedním slovem říci, zda bude elektřina dražší, čí nikoli a případně o kolik. Jednoduše sdělit to podstatné a politickou omáčku si ponechat na jindy.
Pane premiére, vy těm lidem zase lžete! Já vám řeknu, jak to celé je. Od 18. února 2022 jsem vám radil, abyste zastropovali ceny energií u výrobců. Náš návrh na zastropování jste půl roku odmítali, označoval jste jej za extrémistický a populistický. Pak jste to udělal, ale zase špatně. Raději jste nechal vydělat vám spřátelené výrobce energií 350 miliard korun a teď chcete na občany a firmy přehodit dalších 65 miliard. To nemůžete myslet vážně.
Zcela jistě vím jen to, že bude ukončeno zastropování cen energií ze strany státu. Nikdo z politiků však zatím nepředstoupil a rozumně nevysvětlil, co to pro nás bude vlastně znamenat.
Většina z nás, co platíme účty a sledujeme svůj rodinný rozpočet, se přitom zoufale snažíme pochopit, jak se nás to všechno dotkne. Ale zdá se, že v této informační válce není žádný vítěz, jen spousta zmatených občanů. Dnešní debata o ceně elektřiny se neodehrává na půdě faktu, ale spíše v dimenzi nálad, pocitů a, bohužel, i populismu.
Zastropování cen energií je, jak známo, mechanismus, kdy stát určuje maximální cenu, za kterou mohou energetické firmy prodávat elektřinu. Tím se snaží ochránit nás spotřebitele před náhlým růstem cen. Ale co se stane, až tento státní zásah skončí?
Na jedné straně tu máme politiky, kteří tvrdí, že bez zastropování cen skončíme na mizině, zatímco na druhé straně slyšíme, že toto opatření již není nutné a ponechat jej dále v platnosti by bylo jen pouhé populistické gesto, které nás v konečném důsledku stojí více. A pak se v tom občane vyznej.
Hnutí ANO staví svou politickou existenci na vyprávění lží a strašení občanů. Dneska máme díl „Energetická apokalypsa“. Budiž. Protože se u toho ale rádi opírají o vymyšlená katastrofická hausnumera, uvedu to na pravou míru: ✅ Platby za OZE příští rok vyjdou soukromý sektor na necelých 26 mld., ne 51,5 mld. Je to mimochodem o 2 mld. méně než za vlády ANO před 9 lety, kdy byla navíc o 45 % nižší cenová hladina v ekonomice. V dnešních cenách by tehdejší platby OZE za jejich vlády nečinily 26 mld., ale cca 38 mld.
Když sleduji politické dění kolem tohoto bodu, pokládám si otázku, že vlastně nejde o to, kdo mluví pravdu a kdo lže. Jde o to, jak se politické strany chovají k nám občanům. Náš zájem není být středem jejich politických her. My potřebujeme jasné a konkrétní informace, na jejichž základě se budeme moct rozhodnout. A také potřebujeme politiky, kteří nebudou jen házet bláto na své protivníky, ale kteří se pokusí vysvětlit nám, co se děje a proč.
On totiž každý nedokáže efektivně filtrovat informace. Zvlášť v dnešní informacemi nabité době. I přesto bychom neměli jen čekat na to, který politik nám „poví pravdu“, ale měli bychom sami hledat fakta, být kritičtí a dávat tím našim voleným zástupcům jasný signál, že nás nemohou brát na lehkou váhu.
Politici jistě nepřestanou hrát své politické hry a rozhodnutí, komu věříme, stejně zůstane na nás samotných. Protože ať už se stane cokoli, nakonec budeme platit své účty my. A třeba si uvědomíme, že nejdůležitější věcí není to, kdo měl pravdu, ale jak se s pravdou vypořádáme.
Zdroj: iRozhlas.cz, denik.cz
