Článek
Jedním z nich může být z dnešního pohledu vcelku úsměvná situace. Když dnes totiž zabrousíme do jakékoli drogerie nebo supermarketu, obvykle vidíme regály plné různých druhů toaletního papíru. Od těch úplně obyčejných až po luxusní, s různými vůněmi nebo obrázky animovaných hrdinů. Dokonce si můžete vybrat, zda je pro vaše pozadí ideální dvouvrstvý, třívrstvý, či dokonce čtyřvrstvý toaletní papír.
Ale víte, že v době komunistické totality v Československu se jednalo o artikl, který se občas zařadil mezi vzácné zboží, na které se stálo ve dlouhé frontě?
Kde se vlastně vzal onen nedostatek?
Za desetiletí vlády komunistické strany se občané tehdejšího Československa museli smířit s nedostatkem tak nějak všeho. Mnohdy se nejednalo jen o spotřební zboží vyráběných na nepřátelském Západě, ale čas od času postihl nedostatek i základní hygienické potřeby. A jedním z nich byl i toaletní papír.
To, že běžně neseženete džíny nebo si musíte na vámi vysněné auto počkat několik let, je věc, na kterou si s notnou dávkou nelibosti postupem času zvyknete. Ale že vás tak běžná věc, jako je toaletní papír nutí k provizorním řešením ve formě rozřezání denních periodik na vzhledné čtverečky, to je skutečně věc nevídaná.
Majáles a mech
Pokud se někdy třeba ocitnete mezi pamětníky této doby třeba v seniorském klubu, zkuste mimo řeč prohodit heslo: „Chceš-li býti dobrým Čechem, vytírej si pr…l mechem“.
Stačí, aby jeden z přítomných býval účastníkem některého ze studentských majálesů v šedesátých letech, vyvolá to v něm minimálně úsměvné vzpomínky. Jednalo se o heslo, kterým se tehdy na majálesech s humorem komentoval nedostatek toaletního papíru. Vzhledem k dané době to byl vcelku odvážný a zároveň ironický postoj k neutěšené situaci v naší zemi.
Krizový rok 1988
První krize s toaletním papírem v šedesátých letech se podařilo zažehnat nákupem nové výrobní linky. Koncem 80. let se však dostavila krize nová a mnohem hlubší. Slovenský závod v Harmanci na výrobu této nezbytné toaletní potřeby zasáhl rozsáhlý požár, který zasáhl i výrobnu „toaleťáku“. Ušetřeny nebyly ani sklady.
Problém to byl takového rozměru, že se jím zabýval dokonce Ústřední výbor komunistické strany Československa. Jednalo se o tehdejší nejvyšší politický orgán v zemi.
To se rozhodlo řešit situaci dovozem tohoto artiklu z ostatních socialistických zemí za devizové prostředky, kterých byl také nedostatek.
Lidská kreativita vzkvétá v nouzi
A jak jsme si s tímto problémem poradili, tak říkajíc po domácku? Moc dobře si pamatuji na voskovaný papír obdélníkového tvaru, který se nehodil vlastně vůbec na nic a už vůbec ne na to, na co byl údajně vyčleněn.
Další varianta byla řezání tehdejších novin. Nejčastěji se jednalo o tehdejší Rudé právo, čímž se absolutně změnil význam slova „zpravodajství“. Ale na druhou stranu to byla jedna z mála situací, kdy jste si s vládní garniturou mohli vytřít za… Ani toto metodické řešení ovšem není nic, na co bych dnes vzpomínal úplně s láskou a tehdejší komunistické vedení jsem ve svých dětských letech nějak moc neřešil.
Dnes nad tímto problémem možná padáme v úžas a vyvolává to v nás úsměv, ale tehdy mi do smíchu skutečně moc nebylo. I na tomto příběhu vidíme, kam se naše země posunula. A ať už je to cokoli, co nás v dnešní době trápí, můžeme s klidem říct, že když už nic jiného, tak aspoň máme ten toaletní papír.
Zdroj: YouTube.com, wikipedie.org, Globe24.cz
