Hlavní obsah
Názory a úvahy

Žurnalista jako hromosvod frustrace české společnosti

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Creative Commons (CC BY 3.0)
3. 3. 10:22

Diskuze pod jakýmkoli článkem je takovým okénkem do nitra české společnosti. Pokud se týká daného tématu a je vedená slušně, může být dokonce i přínosem.

Článek

Jsou ovšem také případy, kdy je žurnalista cílem slovního výpadu, který mnohdy může hraničit i s vyhrožováním. V tomto případě vyvstává otázka, do jaké míry lze takové chování tolerovat a povznést se nad ním s povzdechem, že se jedná jen o jedince, který pro silné řeči využívá internetové anonymity a při přímé konfrontaci by odvahu k takovému chování nenašel.

Vyskytují se ovšem i takové situace, kdy už je překročená pomyslná červená linie a je možné již uvažovat o předání k prošetření Policii ČR. Na jeden z takových útoků na svém Twitteru upozornila reportérka televize Nova Kateřina Vodvářková.

Ta se nebála na svém profilu zveřejnit výhrůžku, kterou jí adresoval uživatel Facebooku, který ji ve svém příspěvku označil za prolhanou sv…, která je placená za to, že uvádí lživé informace o masakru v Buči. Na závěr zprávy si neodpustil poznámku, kde moderátorce vyhrožuje fyzickou likvidací.

Je třeba zdůraznit, že se jedná o případ, kterým by se jistě měly zabývat kompetentní úřady, a dát tak těmto osobám jasně najevo, že i když sedí ve zdánlivé anonymitě za monitorem svého počítače, je možné čelit trestnímu stíhání.

Každý novinář, než přistoupí ke psaní článku, si k tématu dohledává fakta a ověřuje jednotlivé zdroje, ze kterých čerpá informace. U většiny případů tyto zdroje také ověřuje na několika na sobě nezávislých webech tak, aby si byl jistý tím, že zveřejněné informace jsou důvěryhodné a může je předložit veřejnosti.

To vše je dnes zpochybňováno a velká část diskutujících se ohrazuje obecně proti práci žurnalistů. Nejčastěji se to děje u článků, které se zabývají válkou na Ukrajině.

V nelibost padla také veřejnoprávní Česká televize. Právě v jejím případě považuji práci redakce zahraničního zpravodajství za vysokou školu žurnalistiky a jednotliví redaktoři zaslouží uznání široké veřejnosti za svou práci. Díky nim máme kvalitní zpravodajství z míst, kam by se mnoho z nás ani neodvážilo.

Nejčastějším argumentem kritiků bývá to, že se Česká televize snaží manipulovat s veřejností a prosazuje jen svůj pohled na věc. Ale paradoxně právě tito „hlasatelé pravdy“ bývají ovlivněni různými hoaxy a za každou cenu se snaží prosazovat tvrzení, pro která nemají jasně definované a důvěryhodné zdroje.

Diskuze je důležitá, ale vždy by měla být vedena slušnou formou. Každý máme právo na svůj názor, který by měl ovšem podléhat kritickému myšlení, a právě všeobecná rozprava může být mnohdy ku prospěchu věci. Ale chovejme se k sobě s patřičným respektem. Prosazovat svůj názor se dá i bez slovních výpadů a výhrůžek.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz