Článek
Možný konec Donalda Trumpa je vnímán jako šance vrátit se ke staré a normální Americe. Tak to alespoň prezentují mnohá média, jež mluví o dobrých časech Baracka Obamy či Billa Clintona. Nedávné průzkumy veřejného mínění však ukazují, že američtí voliči nesahají ani tak po známých klasikách jako po pravém opaku současného prezidenta. Tak se například socialistická členka Kongresu ukazuje jako nejvíce populární z možných kandidátů Demokratické strany na prezidenta už v několika klíčových státech a její ideologičtí kolegové triumfují po celých USA. Kdo je kongresmanka Cortezová a co přesně prosazuje americká levice?
Z baru do Kongresu
Alexandria Ocasio-Cortezová (v médiích zkracováno na AOC) se narodila v historickém roce 1989 do newyorské rodiny. Od mládí měla politické zájmy a už roku 2008 byla internistkou v kanceláři senátora Edwarda Kennedyho, posledního žijícího bratra prezidenta Johna Fitzgeralda. Smrt jejího otce a následný dlouhý soudní spor o jeho majetek v ní dále posílily zájem o kariéru ve veřejných službách a brzy poté získala tituly v oblasti ekonomiky a mezinárodních vztahů. Kvůli nutnosti rychle pomoci své finančně ohrožené matce však místo veřejné sféry začala pracovat v barech a hospodách, kde strávila dalších 10 let.
Byla to prezidentská kampaň demokratického socialisty Bernieho Sanderse, jež roku 2016 vrátila Cortezové zájem o své staré sny. Poté, co v ní působila jako dobrovolnice, navázala kontakty s řadou zástupců rostoucí progresivní frakce v Demokratické straně USA a získané zkušenosti jí dodaly odvahu k provedení vlastní politické kampaně. Volba Donalda Trumpa a jeho nečekané vítězství nad umírněnou kandidátkou Hillary Clintonovou navíc posílily její přesvědčení, že je pro porážku trumpismu potřeba využít rostoucí nespokojenost voličů a prosadit skutečně levicový program.
Cortezová tak roku 2017 v primárkách Demokratické strany vyzvala dlouholetého člena americké Sněmovny reprezentantů, ekvivalent Poslanecké sněmovny, a dokázala překvapit celou Ameriku, když ho porazila o více než 10 % hlasů. Její kampaň se soustředila na ekonomické problémy normálních Američanů, kritiku nedostatečné ochrany životního prostředí a potřebu dostat nové myšlenky do nejvyšších vládních orgánů. Cortezová bez větších problémů vyhrála následné volby do Sněmovny, kde se stala ve 28 letech jednou z jejích nejmladších členek. Mnohá média prohlásila celou volbu za odmítnutí jak Donalda Trumpa, tak existujících struktur Demokratické strany.
V Kongresu se Cortezová velmi rychle dokázala prezentovat jako velmi aktivní zastupitelka. Úzce začala spolupracovat s několika dalšími progresivními zastupiteli, což vedlo k vytvoření efektivní levicové frakce, jež dokáže vyvinout tlak na sněmovní vedení. Přes otevřenou kritiku stranické neochoty přijmout nové reformy však Cortezová nikdy nezašla v kritice tak daleko jako někteří z jejích ideologických kolegů a dokázala si tak udržet dobré vztahy s více umírněnými členy strany a dokonce i některými protrumpovskými republikány. Celkově dokázala vybalancovat reálnou legislativní aktivitu a veřejné kampaně, což před ní zvládl málokterý levicový politik v USA.
Přes už téměř dekádu dlouhou službu v Kongresu z ní navíc nikdy neodpadla nálepka outsidera, jenž lépe rozumí problémům průměrných lidí než většina politiků. O její možné prezidentské kandidatuře už se mluví nějakou dobu a druhé zvolení Donalda Trumpa roku 2024 posílilo počty těch, již volají po progresivním prezidentském kandidátovi. Cortezová sice zatím v celonárodních průzkumech Demokratické strany drží až 3. místo, ale nedávné průzkumy ukazují, že její popularita roste. Průzkum z klíčového státu New Hampshire jí dokonce mezi Demokraty dává první místo, což by bylo v boji o nominaci velmi cenným vítězstvím.
Dlouhý boj americké levice
Podívejme se však na chvíli k širšímu historickému obrázku. Levicoví politici nejsou v USA ničím novým, ale nikdy neměli úplně slavná vítězství. Amerika sice zvolila progresivní prezidenty, ale to bylo v době, kdy progresivismus znamenal něco úplně jiného. Například slavný progresivní prezident Theodore Roosevelt by dnes pravděpodobně prohlásil, že Trump není dostatečně agresivní a měl by provést pár nových invazí. Nikdy však nebyl zvolen otevřeně socialistický či dokonce komunistický kandidát. Eugene Debs dokázal ve jménu socialismu získat ve volbách roku 1912 pouhých 6 % hlasů, a to byl nejlepší výsledek tohoto politického směru v USA.
Chuť vést více levicovou ekonomickou politiku má však v USA dlouhou historii. Výše zmíněný Theodore Roosevelt vedl otevřenou válku proti monopolistickým praktikám velkých firem a dokázal zajistit nová práva pro dělníky. Jeho vzdálený bratranec Franklin Roosevelt se stal prezidentem roku 1932 a jeho administrativa ve snaze ukončit Velkou hospodářskou krizi zavedla obrovské daně pro nejbohatší občany, kontrolu státu nad mnoha sektory a řadu sociálních programů. V 50. a 60. letech byl tento státní aparát jen posílen a bylo až v 80. letech, kdy se obě velké politické strany USA přiklonily k neoliberálním ekonomickým doktrínám, jež volají po menších státních zásazích do ekonomiky a obchodu.
Tento status quo začal kolabovat roku 2016. Na pravici nastoupil Donald Trump, jehož obchodní politika je v mnoha ohledech překvapivě levicová a byla některými progresivními osobnostmi otevřeně vítána. Byl to však Bernie Sanders, který dlouhodobě patřil k nejvíce levicovým politikům v zemi, jenž dokázal stvořit skutečně progresivní politickou sílu. Jeho původně protestní kampaň proti Hillary Clintonové dokázala zaujmout miliony ekonomicky znevýhodněných Američanů a učinila slovo socialismus po téměř sto letech opět relevantní politickou silou.
Sanders dokázal využít svých dobrých výsledků k další kampani roku 2020, kdy se v primárkách Demokratické strany dočasně stal vedoucím kandidátem. Brzy se však ukázalo, že sice má pluralitu hlasů, ale nemůže čelit spojeným silám středové frakce, která se nakonec sjednotila za Joe Bidenem. Sanders prohrál, ale jeho úspěchy vedly k dalšímu posílení vlivu progresivní frakce. Roku 2028 už bude bývalý kandidát na další prezidentskou akci extrémně starý, a i proto se oči americké levice plně přesunuly na AOC.
Sbohem, starý světe
Cortezová nadále čelí silné opozici. O kandidaturu na prezidenta má zájem bývalá viceprezidentka Kamala Harrisová, guvernér Kalifornie Gavin Newsom a populární ministr Bidenovy vlády Pete Buttigieg. Všichni tři jsou v současné době buď více, nebo podobně populární jako Cortezová a mají velmi dobrou šanci stát se stranickými kandidáty. V tom jim navíc může pomoci stranický establishment, jenž dlouhodobě preferuje umírněné centristy před otevřenými socialisty. Na druhou stranu však Cortezová dlouhodobě posiluje své vnitrostranické pozice a všichni její potencionální oponenti mají vlastní problémy, jež je mohou znemožnit jako kandidáty.
Co vůbec Cortezová a levicová frakce chtějí? V mnoha ohledech se jedná o ty, kdo chtějí zavést více evropský systém sociálního státu a jsou obzvláště okouzleni zeměmi Skandinávie. Volají po všeobecném zdravotním pojištění, policejních reformách, posílení podpory v nezaměstnanosti a pro důchodce a mnohých dalších sociálních programech. Více radikální frakce volají i po konci kapitalismu a dalších otevřeně socialistických či komunistických pozicích, ale většinu tzv. socialistů v USA včetně AOC by se spíše dalo přirovnat k evropským sociálním demokratům.
Velký rozdíl však přichází v otázce zahraniční politiky. Americká levice je podobně jako v obchodu i zde poměrně blízká ideologii America First a nezasahování do zahraničních konfliktů, což byla kdysi dávno i politika Donalda Trumpa. Podobně jako Trump je i levice velmi skeptická k zahraničním závazkům USA. Častá je kritika NATO, opozice vůči podpoře Ukrajiny či Tchaj-wanu a tak podobně. A pak je tu Izrael, který je socialisty dlouhodobě neoblíbený, ale kvůli válce v Gaze ztratil za poslední dva roky i podporu většiny umírněných demokratů a i některých republikánů. Ukazuje to, že se myšlení levice stává preferovaným pro čím dál více Američanů?
Je dost možné, že Cortezová ani žádný jiný levicový kandidát nezíská prezidentskou nominaci. V celých USA však během posledních měsíců dochází k řadě lokálních primárek, kde levicoví kandidáti pravidelně porážejí více umírněné oponenty. Proto bude také důležité sledovat letošní volby midterms v listopadu, které ukážou jak američtí voliči chtějí změnit svou vlast. AOC tak do roku 2028 může vstoupit s daleko silnější podporou mezi zvolenými zástupci než jakýkoliv dřívější levicový šampión.
A čím dál déle bude většina Demokratů spojovaná s neefektivní opozicí vůči Donaldu Trumpovi, tím pravděpodobněji se oponenti čím dál méně populárního prezidenta začnou zajímat o radikálnější alternativy.
Zdroje a další četba:
Brennan, Hannah: WATCH: AOC won't rule out White House bid after poll names her Democrats' top 2028 pick, Fox News, 23. 7. 2026, Online: https://www.foxnews.com/politics/watch-aoc-wont-rule-out-white-house-bid-after-poll-names-her-democrats-top-2028-pick
Graziosi, Graig: Even a Fox News analyst admits that AOC could win the presidency in 2028, Independent, 18. 12. 2025, Online: https://www.independent.co.uk/news/world/americas/us-politics/fox-news-aoc-presidency-2028-b2887403.html
Desjardins, Lisa a Schmitz, Ali: Progressives notch more primary victories in potential bellwether for midterms, PBS News, 1. 7. 2026, Online: https://www.pbs.org/newshour/show/progressives-notch-more-primary-victories-in-potential-bellwether-for-midterms
Goldberg, Johan: Can socialism ever be more than just a fad in America?, Fulcrum, 16. 11. 2025, Online: https://thefulcrum.us/governance-legislation/can-socialism-ever-be-more-than-just-a-fad-in-usa
