Článek
Potomek východoevropských přistěhovalců, který zkonstruoval zároveň auto i stroj času ze třech filmových hitů Zpátky do budoucnosti. A synthpopová skupina Neon Neon o jeho životě nahrála album Nerezový sen. To byl John DeLorean (1985-2005), jeden ze špičkových šéfů General Motors (GM), za jeho časů největší automobilky této planety. Začínal jako inženýr u Chrysleru, ale nezůstal tam ani rok, když byl konkurenčním GM zlanařen do značky Pontiac. Tam chrlil desítky technických patentů a na své představené udělal takový dojem, že ho v roce 1965 jmenovali nejmladším šéfem divize dosavadní historie.
A nebyl to žádný korporátní suchar. DeLorean se stal celebritou své doby, stránky bulváru plnil jako čtyřikrát ženatý playboy s mohutnými kotletami na lících a pestrými košilemi, což se mu stalo osudným. Sice nakonec stanul v „oválné pracovně“ Chevroletu, klíčové značky v portfoliu GM, ale jeho neortodoxní zjev i vystupování se nejevilo vhodné pro post nejvyšší - generálního ředitele. V roce 1973, těsně před zmíněným vrcholem, nastal i jeho pád. Nešlo přímo o vyhazov: dostal jako odstupné stálý příjem v charitativní organizaci financované GM a dealerství luxusní značky Cadillac na Floridě, ale to nemohlo ukojit jeho velikášské ambice.
Noční můra pod taktovkou FBI
V roce 1973 tedy rozjel projekt vlastní automobilky DeLorean Motor Company, která měla vyrobit „nejlepší sportovní vůz“ na trhu, což se shodou mnoha okolností nestalo. Továrna zkrachovala a ještě předtím se zapletl do stěží uvěřitelné aféry, o níž bylo sepsáno množství knih a natočeny dokumentární snímky i hrané thrillery. Agenti Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) ve spolupráci s těmi protidrogovými mu totiž v převlečení za arabské obchodníky podstrčili kufr plný kokainu a doufali, že past na velkou rybu z byznysových vod sklapne…
John DeLorean na snímku z roku 1982
DeLorean využil dotace 100 milionů liber od Severoirské rozvojové agentury a nedaleko Dublinu postavil továrnu na produkci prvního modelu DMC-12. Měl sice atraktivní design od italského návrháře, křídlové otevírací dveře, pyšnil se atypickým nelakováním (leštěné panely z nerezového plechu), ale těžký vůz stěží rozhýbal málo výkonný šestiválec. Zoufalý továrník neměl odbyt a sháněl provozní peníze všude možně, až se o jeho potížích dozvěděl bývalý soused v USA. Shodou okolností usvědčený pašerák kokainu, který hledal příležitost, jak si snížit trest.
Proto navrhl vyšetřovatelům svého případu, aby DeLoreanovi zkusili v převlečení za saudskoarabské dealery nabídnout 27 kilogramů kokainu. S předpokladem, že výnos z obchodu se mu bude hodit do podnikání a nešťastník návnadu spolkne. Což se tak úplně nestalo: v následném procesu totiž právníci obviněného dokázali, že se jako dosud zcela bezúhonný občan stal obětí aktivní konspirace (DeLorean obchod neinicioval). V polovině roku 1984 byl soudem shledán nevinným, ale jeho automobilový sen mezitím skončil v konkursu. „Koupili byste si ode mně ojeté auto?“ reagoval zdiskreditovaný byznysmen na dotaz novinářů, zda ve svém podnikání hodlá pokračovat. V současné době však existuje nástupnická DeLorean Motor Company, která v texaském San Antoniu vyvinula zcela nový a plně elektrifikovaný model Alpha5, ovšem jeho sériová výroba je zatím v nedohlednu.
Sporťák pro bondovského Goldfingera
Samostatnou kapitolu na závěr představuje pozlacený DMC-12 z roku 1980. Na Vánoce téhož roku DeLorean vymyslel spektakulární propagaci svého motoristického dítka. V reklamě na kreditní karty American Express nabídl limitovanou edici stovky vozů pokrytých 24karátovým zlatem. Kus za 85 000 dolarů, prodaly se ovšem jen dva. Jeden koupil Roger Mize, prezident Snyder National Bank v Texasu. Vůz s automatickou převodovkou a černým interiérem zdobil halu zmíněného finančního ústavu přes 20 let. Nyní ho občas zapůjčují do Petersen Automotive Museum v Los Angeles. Druhý si pořídil Sherwood Marshall, podnikatel a bývalý královský kanadský námořní důstojník. Jeho vůz je vybaven manuální převodovkou a interiérem v hnědé kůži. Marshall ho později daroval Národnímu automobilovému muzeu v nevadském Renu.
Třetí má historii o něco členitější: firma Consolidated International v konkurzu koupila určité množství neprodaných či nedokončených vozů DMC-12. A s nimi i náhradní pozlacené plechy, které American Express potřeboval pro případ, že by došlo k poškození předchozích dvou exemplářů. Vznikly všechny díly kromě jedněch dveří, které byly vyrobeny později, jejich zlatý odstín je proto o něco tmavší. Tento exemplář se nachází v soukromé sbírce ve státě Maryland. Existuje i několik kusů, které si jejich majitelé pozlatili sami. Jeden takový mají ve specializovaném servisu vozů DMC v Německu a vzešel z náročné renovace exempláře dovezeného z USA, kde ho původním majitelů utopil příval hurikánových vod.
Seznam zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/John_DeLorean
https://www.deloreanmuseum.org/gold-deloreans.html
https://www.autotechnik-wagner.de/fotos/der-goldene-delorean/
https://www.novinky.cz/clanek/auto-v-cesku-je-na-prodej-cerveny-delorean-jeho-pribeh-je-neobycejny-40265572
