Článek
Kořeny herce Kirka Douglase (1916-2020) kupodivu netkví ve Skotsku, jak by se podle jména mohlo zdát. Pro zajímavost: to křestní galsky značí „církev“ a příjmení se váže k tamnímu šlechtickému rodu. Ale pokud chcete být hollywoodská hvězda, tak na plakátech kin těžko zaujmete jako Isur Danielovič Demskij. Čímž světu prozradíte, že jste potomek běloruských židů. A přímo ve Spojených státech amerických, kde automobilový král Henry Ford přes své noviny Dearborn Independent (v dobách největšího rozkvětu měly náklad až 900 000 výtisků) během 20. let minulého století vytruboval svou antisemitskou propagandu. Mimo jiné citoval z tzv. Protokolů židovských mudrců a své spiklenecké teorie shrnul do knihy s příznačným názvem Mezinárodní žid.
Na všem se dá vydělat
Američané jsou vlastně všichni přistěhovalci, ale z těch křesťanských se rychle vytvořily tamní aristokratické klany. Isurovi rodiče však nebyli ani hebrejští bankéři, sociálně patřili k naprostému dnu. Otec se živil jako „hadrář“, tedy podomní obchodník vykupující staré textilie a kovový odpad. Fyzicky byl velmi mocný a posilněn alkoholem dokázal vybít celou hospodu, ale soudce ho po jedné takové akci zprostil obvinění z ublížení na těle, protože neuvěřil, že by jeden člověk dokázal přemoct tolik lidí najednou.
Během alkoholové prohibice z let 1920-1933 Demskij starší tajně vypil i láhev košer vína v newyorské synagoze, kam docházel, ale ze způsobené škody se chytře vyvinil. Jeho právník totiž prohlásil, že se tak stalo jen proto, že alkohol byl veřejně přístupný a synagoze kvůli tomu hrozil postih. Rabíni proto pijanovi nejen odpustili, ale vyplatili mu ještě odškodné 50 dolarů, než aby riskovali uzavření synagogy pro porušení „suchého zákona“. Všechny peníze, včetně 313 dolarů z úspor svého syna, pak investoval do drahých kovů. Jenže v roce 1929, kdy se jejich cena zřítila v důsledku velké hospodářské krize…
Douglasův „Spartacus“ patřil v roce 1960 k nejdražším filmům všech dob
Mýt nádobí pod krycím jménem
Budoucího Kirka Douglase život rychle naučil tajit svůj původ. O prázdninách si chtěl středoškolák přivydělat umýváním nádobí, ale nikde ho nevzali, pokud se představil jako Demskij. „Don Dempsey,“ zalhal tedy majitelce jednoho hotýlku, když se ho zeptala na jméno. A byl hned přijat, i když mu později tvrdila, že židy pozná „po čichu“ a ze zásady je neubytovává. To však nebyl jediný problém budoucí hollywoodské superstar. Ani na vysoké škole ho totiž neopustil jeden neodbytný společník.
„Stále mě pronásledoval hlad,“ vzpomínal později herec. Na koleji tedy navštěvoval svoje studentské kolegy a snažil se z nich vymámit to, co dostávali v balících z domova. Ořechy nebo jablka, spořádal cokoli v jakémkoli množství. Ze svých bídných poměrů se hodlal vymanit za každou cenu, a tak si během prvního angažmá v divadle nechal úředně změnit jméno na Kirk Douglas.
Pro hrst dolarů
Tehdy se na herecké akademii zamiloval do irské krasavice Peggy Digginsové. Byla to Miss New York! Ohromen tím, že opětovala jeho zájem se pokusil uzavřít s ní sňatek, ale kvůli chybějícím údajům v dokumentech nebyla svatba platná. Pak mu zmizela do Hollywoodu, ovšem největší problém pro něj představoval její návrat.
Měl totiž pronajatou místnost za tři dolary měsíčně, ale byla tak malá, že dveře při vstupu narážely do postele. S úlevou tedy vyhověl jejímu pozvání do hotelu Waldorf-Astoria. Přijala ho v luxusním apartmá, ještě v posteli a neodlíčená. Co asi v noci dělala, že to nestihla? „Tohle z ní udělal Hollywood, a proto jsem ho nenáviděl,“ napsal o tom ve svých pamětech. Vzdálila se mu, uvědomil si se slzami v očích. Ale došlo na něco ještě horšího. „Jak si teď stojíš?“ zeptala se ho náhle a napřáhla ruku se svazkem bankovek. Chtěl jí je mrštit do tváře, ale pak si uvědomil, že je to 50 dolarů. Blesklo mu, kolik by za to bylo jídla. „Vzal jsem je. Jako nějaký pasák, jako úplná nula. Dodnes mě to pronásleduje,“ vyčítal si až do konce života.
Kirk Douglas hrál v téměř stovce filmů, má svou hvězdu na chodníku slávy v Beverly Hills a pro naši kinematografii je zajímavý i tím, že koupil práva na zfilmování knihy Přelet nad kukaččím hnízdem. Díky této adaptaci pak v polovině 70. let v USA konečně uspěl režisér Miloš Forman.
Seznam zdrojů:
Kirk Douglas: Hadrářův syn - vlastní životopis (Quintet 1993)
