Článek
Předci „automobilového krále“ Henryho Forda (1863-1947) pocházeli z venkova. Ale on byl strojař od pánaboha. Parní pluh sestrojil sám ze starých součástek a od 12 let rozebíral a opravoval kapesní hodinky sobě i sousedům. Do dějin se však zapsal jako konstruktér vozu Ford T z roku 1908, který motorizoval Ameriku a stal se symbolem průmyslové revoluce. A také výrokem: „Můžete ho mít v jakékoliv barvě, pokud to bude černá,“ který nebyl jen výrazem jeho puritánské životní filozofie, ale i technickou nutností. Před zavedením pásové výroby ho bylo možné koupit i v jiných tóninách, ale jedině černá rychlým schnutím stačila zběsilému výrobnímu cyklu téček.
Byl velmi egoistický. Z firmy Ford Motor Company lstí a bez skrupulí vytlačil původní společníky a udělal z ní rodinný podnik. Když potřeboval provozní finance, a banky mu kvůli krizi nechtěly půjčit, donutil své dealery k odkupu neprodejných továrních zásob. Ať si na ně shánějí úvěr oni, kdo to nezvládne, přijde o licenci. Nechvalně proslul i jako zavilý antisemita. „Pokud fanoušci chtějí znát potíže amerického baseballu, lze je shrnout do třech slov - příliš mnoho Židů,“ prohlásil mimo jiné Ford. Pro šíření svých názorů však potřeboval příslušnou základnu, což vyřešil zakoupením listu The Dearborn Independent.
Co zákazník, to čtenář
Každé zastoupení automobilky Ford v USA ho muselo odebírat a nabízet klientům. Od roku 1920 zde pod svým jménem otiskl sérii 91 článků, v nichž tvrdil, že Amerika je zasažena „rozsáhlým židovským spiknutím“. Později je shrnul do čtyřsvazkového díla Mezinárodní žid: Světový problém, široce distribuovaném do celého světa (u nás vyšlo poprvé v roce 1924). Ford rovněž financoval vydání antisemitského pamfletu Protokoly sionských mudrců v nákladu půl milionu výtisků. Dnes už se ví, že šlo o dezinformační podvrh z dílen carské tajné služby Ochranka.
Ne všichni to však strpěli. Své výpady průmyslník směřoval i proti Hollywoodu, který měl za žumpu úpadkové zábavy. V té době převážnou část tzv. majors, tedy osmi hlavních filmových studií (velká pětka plus malá trojka), založili a provozovali aktéři židovského původu. Jeden z nich, původním jménem Vilmos Fried nebo též Fuchs, si poangličtil jméno na William Fox. Šéfoval ateliérům 20th Century-Fox a díky tomu vyráběl nejen romance nebo dobrodružné spektákly, ale i filmové týdeníky. Nařídil svým štábům, které měl rozmístěné po celé Americe, aby zaměřily své kamery na havárie vozů značky Ford.
Ford T v provedení z roku 1926, jak jinak než v černé barvě
A sesbíraly co nejvíc záběrů jejich trosek, raněné a mrtvé cestující nevyjímaje. Včetně toho, kolik po nich zůstalo nezaopatřených dítek a tak dále. K věci se začali vyjadřovat přizvaní znalci, kteří mohli před soudem odpřisáhnout, jaké nedostatky ve stavbě ty časté nehody způsobovaly. Studeným potem orosený Henry Ford magnátovi Foxovi obratem slíbil, že se svými útoky přestane.
Nepochybně i proto, že z jiné strany na něj zaútočila také Liga proti pomluvám (Anti-Defamation League) a židovský právník Aaron Sapiro. Ten hlavně v Kalifornii organizoval zemědělská družstva a farmářské trhy. Ford se do těchto jeho snah opřel v článku Židovské vykořisťování organizací amerických farmářů: Monopolní pasti fungují pod rouškou marketingových asociací. Následoval soud pro urážku na cti, během něhož Ford popřel své autorství nejen v případě konkrétního textu, ale i všech předešlých. Tvrdil, že četl pouze jejich titulky. Konec procesu byl labutí písní pro The Dearborn Independent, který zanikl v roce 1927. Pochybná sláva antisemity však pronikla až za Atlantik. „Považuji Henryho Forda za svou inspiraci,“ vysvětloval Adolf Hitler americkým novinářům počátkem 30. let, proč má ve své pracovně továrníkův portrét v životní velikosti.
Seznam zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Ford
Upton Sinclair: Automobilový král (Práce 1949)
https://www.washingtonpost.com/wp-srv/national/daily/nov98/nazicars30.htm
https://www.oheladom.cz/2016/puvodni-clanky/lez-ktera-neumira/
https://en.wikipedia.org/wiki/Aaron_Sapiro
