Článek
Druhý nejpřekládanější spisovatel světa, hned za Agathou Christie a před Williamem Shakespearem. Za svůj úspěch u čtenářů však zaplatil vysokou cenu v prostředí kulturní smetánky. „Nejvíc mě mrzí, že jsem nezaujal žádné místo ve francouzské literatuře,“ povzdechl si Jules Verne na závěr svého života. Kritika ho ignorovala, protože prý tvořil žánrové populární čtivo s prvky senzace až pokleslosti. Nikdy se vážně neuvažovalo o tom, že by mohl být přijat do prestižní Francouzské akademie (její Velkou cenu za celoživotní dílo naopak v roce 2001 obdržel náš Milan Kundera). Mohl si za to částečně sám. Přistoupil totiž na zkracování a přepisování svých románů vydavatelem Pierrem-Julesem Hetzelem, a to ve smyslu pozitivního vyznění, tedy přístupnosti pro dětské čtenáře. A to se ve světě seriózního umění necení, o čemž svědčí třeba filmové ceny Oscar, které nemají kategorii pro žánr komedie.
Jistou náplastí na tuto bolístku mu byly peníze. Zdání však klame: Verne nevydělával tolik na veleúspěšném prodeji svých knih, protože zkraje kariéry uzavřel s výše uvedeným vydavatel nepříliš výhodnou smlouvu (dva svazky ročně za paušální poplatek 1000 franků měsíčně). Rovněž podepsal dodatek snižující procentní podíl z prodeje ilustrovaných vydání, které ovšem patřily k těm nejžádanějším. Po jejím vypršení si vyjednal novou a lepší, skutečným zřídlem zlata se však pro něj stala adaptace románu Cesta kolem světa za 80 dní pro divadelní jeviště. Předcházelo tomu bolestné klopýtnutí, protože spoluautor první neuvedené úpravy požadoval kompenzaci, Verne mu s těžkým srdcem ustoupil za cenu poloviny svých budoucích příjmů.
A nebylo to málo. Na francouzské verzi vydělával měsíčně tolik co u Hetzela za celý rok, následovalo velkolepé uvedení v Bruselu a barnumská show na půdě USA, kde v sále pro 4000 diváků létal balon a vystupoval živý slon, byla skutečný kasovní trhák. Není divu, že si pak Verne mohl v krátkém sledu za sebou pořídit parní jachty s identickými názvy. Ta poslední, Saint-Michel III, měla výtlak 38 tun, jídelnu, mahagonový salon, ložnici pro dvě osoby s toaletním pokojíkem a další místnosti pro služebníka a posádku. Podnikl s ní poté svou vlastní cestu kolem světa.
Stejně jako jeho hrdinové to neměl v životě lehké. Od mládí trpěl obrnou lícního nervu, ve stáří oslepl následkem pokročilé cukrovky. Svého syna Michela („Má špatnou povahu, je to mazaný fanfaron, ale zároveň mozek totálně prostý zdravého rozumu,“ psal o něm Hetzelovi) málem umístil do psychiatrické léčebny. Tam nakonec skončil Vernův synovec Gaston, který spisovatele postřelil z revolveru do pravé nohy (do konce života na ni kulhal). Jules Verne (1828-1905) ve své hlavní linii tvorby, kterou tvoří volná série Podivuhodné cesty, sepsal 62 románů. Na počest jeho díla byl po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.
Seznam zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jules_Verne
Herbert M. Lottman: Jules Verne - život a dílo klasika sci-fi (Brána 1998)
