Článek
„Maminka byla úžasně statečný člověk, takový celoživotní guru,“ vzpomínala herečka Květa Fialová (1929-2017) na svou matku Květoslavu. Ta se narodila v Lískovci u Brna, ale její otec pocházel z ruského šlechtického rodu. Proto se na Východ s celou rodinu přestěhoval, takže hereččina maminka strávila mládí tam a prý velice šťastně. Po bolševické revoluci v roce 1917 však byli někteří její příbuzní povražděni, Květoslavu i její rodiče deportovali „jen“ na Sibiř, odkud se všichni vrátili po skončení první světové války do právě vzniklého Československa.
Zraněná labuť
Jako nadaná výtvarnice studovala na UMPRUM, kde se seznámila se svým budoucím chotěm, plukovníkem letectva Vlastimilem Fialou. Neštěstí však nechodí po horách a Květoslava se ve věku 19 let uhodila do nohy, kde se jí vytvořil rakovinný sarkom a končetinu jí museli amputovat vysoko u kyčle. Vysloužilý legionář Fiala získal velkostatek v obci nedaleko slovenské Rimavské Soboty, kde se v roce 1929 narodila později proslulá herečka Květa, tři roky po své sestře Blance.
Matka Květy Fialové na nedatovaném snímku (pravděpodobně z 20. let minulého století)
„Otec byl přísnej, já jsem se ho hrozně bála. Nikdy se mi o něm nezdálo, neměla jsem s ním srdce,“ charakterizovala svůj vztah k vojáckému tatínkovi. Věděla, že to myslí dobře, ale nikdy tento přístup nedokázala přijmout. Podobně se trápila i matka Květoslava a v polovině 30. let se schylovalo k jejich rozvodu. Malá Květa se u soudu měla vyjádřit, s kým by chtěla být - ze strachu z otce raději řekla, že s ním. Přišla však druhá světová válka a kvůli nacionalistickým bouřím museli Fialovi opustit jejich slovenský statek.
Sex s revolverem u hlavy
Osvobození od německé okupace je zastihlo v Borohrádku u Chocně. „Stalo se to jedné noci. Vpadli k nám ruští vojáci a já měla najednou u hlavy revolver. Musela jsem se rozhodnout mezi smrtí a hanbou,“ přiblížila moment, kdy se v patnácti letech stala obětí znásilnění. Když to sdělila svému otci, tak ho prý poprvé v životě viděla plakat. Malá Květa tehdy uvažovala, že smrt je v takovém případě jediné vysvobození. Chabou útěchou jí přitom mohlo být, že byla přítomna popravě obou vojáků na kasárenském dvoře před nastoupeným plukem Rudé armády.
„Já to nevyčítám osudu, asi to mělo přijít, všechno co bylo a bude je danost,“ soudila na sklonku života Fialová. Je příznačné, že obě těžce zkoušené ženy, matka Květoslava i dcera Květa, měly traumatické pojítko na Rusko a východiskem z utrpení života se jim stal buddhismus. Ve vztazích k mužům se mladičké herečce nevedlo: po první nepodařené známosti přišla druhá, avšak partner alkoholik jí i její matku připravil o peníze, šperky i střechu nad hlavou. Skoro to samé okusila ve svazku s dramaturgem Jiřím Joskem. „Bylo to špatně. Doslova jsem od něj utekla a měla jsem z toho velké výčitky. Manžel nebyl žádný zločinec, jen si chtěl tak normálně chlapsky existovat,“ popisovala problematické soužití. Mimo jiné v důsledku toho raději několik měsíců žila v opuštěné márnici, kde přespávala v rakvi.
Koncem 50. let jí konečně potkalo vztahové štěstí v podobě definitivního manžela, režiséra Pavla Háši. „Když jsem v roce 1962 otěhotněla, modlila jsem se, aby se mi narodila holčička. Zároveň jsem o tom nepochybovala,“ popsala příchod dcery Zuzany. Smrti se nikdy nebála. „Každá minuta je jako zázrak. S gustem žiju, s gustem umřu,“ znělo její motto. Životní čas Květy Fialové se naplnil 26. září 2017.
Seznam zdrojů:
13. komnata Květy Fialové (Česká televize 2006)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bta_Fialov%C3%A1
