Článek
Narodila se v Římě roku 1934 jako Sophie Scicolone. Pak se přejmenovala na Sophii Villaniovou (po matce), zkusila ještě pseudonym Sophie Lazzaro, ale my ji známe pod finální identitou - Sophie Lorenová. Její neméně půvabná matka Romilda také zkoušela štěstí u filmu (uspěla v konkursu hollywoodského studia Metro-Goldwyn-Meyer na dvojnici Grety Garbo), ale jistý šarmantní světák jménem Riccardo Scicolone ji v té samé době přivedl do jiného stavu. A zamilovaná dívka dala přednost dítěti a milenci, byť ten se doma příliš nezdržoval a jistě ne náhodou ani nenastolil téma případného sňatku…
Sophiin půvab byl do té míry čarovný, že ji už jako třináctiletou požádal tělocvikář z její školy o ruku. Rodina s ní však měla jiné plány: přihlásili ji do soutěže krásy Královny moře a Sophie sice nevyhrála, ale proklouzla mezi dvanáct finalistek, což jí vyneslo příjemných 25 000 lir (tehdy zhruba tříměsíční plat). O rok později se už s příjmením Lazzaro objevila na obálce časopisu Sogno jako „vášnivá a agresivní“ protagonistka nového obrázkového seriálu (fotografie s komiksovými bublinami). Na tu pravou Sophii, tedy Lorenovou, ji přejmenoval až režisér Goffredo Lombardo, a ve filmové adaptaci opery Aida si už vydělala dost na to, aby si s rodinou mohla pronajmout čtyřpokojový byt.
Zde také poznala osudového muže své profesionální i životní dráhy - producenta Carla Pontiho. Jeho nabídce nebylo možné odolat, vždyť kontrakt na sedm let jí zajišťoval nejen finanční jistotu a přísun scénářů, ale i propagační podporu jeho PR mašinérie. V roce 1957 zdolala další metu svého kariérního vzestupu, když v historickém dramatu Pýcha a vášeň měla za partnery Caryho Granta a Franka Sinatru. Dobové klepy naznačovaly, že mezi prvním z nich a Sophií během natáčení komedie Housboat (1958) došlo i na něco víc než jen uměleckou spolupráci. Přednost však dostal vytrvalý Ponti, který se však vzhledem k přísným zákonům v katolické Itálii nemohl rozvést (proto neplatil jejich první sňatek z druhé poloviny 50. let). Teprve když na návrh Pontiho manželky Giuliany všichni tři přijali francouzské občanství, tak v liberálnějším zahraničí došlo nejen na kýžený rozvod, ale v roce 1966 i platnou svatbu.
Lorenová během své kariéry prokázala, že není jen hezkou tvářičkou, což v roce 1962 stvrdila americká filmová akademie udělením Oscara za její ztvárnění hlavní role v dramatu Horalka. A o tři dekády později obdržela hned dvě prestižní ocenění z Nového i Starého světa - Oscara za celoživotní přínos filmu a totéž i v podobě francouzského Césara. Sophie Lorenová, ač to zní neuvěřitelně, stále pracuje, naposledy ztvárnila hlavní roli ve snímku The Life Ahead (2022), který režíroval její syn Edoardo Ponti.
Seznam zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sophia_Lorenov%C3%A1
Arturo Lanocita: Sofie Lorenová (Orbis 1970)