Článek
V roce 1973 stál americký milionář Armand Hammer (1898-1990) na vrcholu své moci. Sice se narodil v USA, ale kořeny jeho židovské rodiny tkvěly v carském Rusku. Po Velké říjnové socialistické revoluci se tam vypravil a déle než půl století se Sověty obchodoval. Proto si ho v polovině 70. let minulého století předcházeli prezidenti USA i Sovětského svazu. Dostal manžetové knoflíčky od Richarda Nixona a zlaté kapesní hodinky z rukou Leonida I. Brežněva.
„Armand Hammer usiluje o veliké dílo. Já pomáhám jemu a on mně. Mezi námi neexistuje ´spiknutí´, ale pracovní vztahy,“ uvedl Brežněv. O délce pupeční šňůry Hammerových vztahů se Sovětským svazem svědčilo i místo jejich setkání - ve stejné budově, ale před 52 lety, jednal už s Vladimírem I. Leninem. Tento milionář uzavřel mezi supervelmocemi obchod snů: od roku 1973 do USA v příštích 20 letech poputuje ropa, plyn, nikl a fosfáty na výrobu umělých hnojiv a Rusové za to obdrží moderní technologie pro deset továren na výrobu čpavku a močoviny nebo zařízení pro galvanoplastiku.
Armand Hammer v roce 1982
Jaké byly začátky tohoto dekády trvajícího spojení? Hammer sice pocházel z chudé rodiny židovských přistěhovalců, ale jeho otec Julius se dokázal z pozice zaměstnance lékárny vyšvihnout až na majitele farmaceutické továrny. Když se ocitla v potížích, tak se její záchrany ujal syn Armand a v roce 1921 ji prodal za dva miliony dolarů. Rozhodl se totiž podnikat v sovětském Rusku, odkud Hammerovi pocházeli (praděd Vladimir Hammer zbohatl na stavbě válečných lodí pro cara Mikuláše I.).
Kdo mu stojí v cestě, bude popraven
Tam velice rychle poznal jiný svět. „Hned,“ odpověděl mu pohraničník na lotyšsko-ruské hranic, když se Hammer zeptal, kdy odjíždí jeho vlak. Ve skutečnosti k tomu došlo až po sedmi hodinách. Hotel v ruském hlavním městě byl plný štěnicí, milionář sice odstrčil postel ode zdi, potřel její kovové části petrolejem, i nohy stály v nádobkách s ním, ale hmyz na něj doslova pršel ze stropu.
Po příjezdu do Jekatěrinburku, kde byla tři roky předtím povražděna carská rodina, zachránil hladovějící Ural tím, že za milion dolarů koupil obilí v Americe, výměnou mu byly kožešiny a další zboží ve stejné hodnotě. Obchodní provize činila jen obvyklých pět procent. Poté ho v Kremlu přijal sám Lenin, který obchod schválil. „Co skutečně potřebujeme, je americký kapitál a technická pomoc, aby se znovu roztočila kola našeho hospodářství,“ informoval ho vůdce revoluce plynnou angličtinou (pobýval mimo jiné v Londýně). O něco později, když Hammerovy vlaky s obilím zadržel přednosta stanice s požadavkem na úplatek, byl telegramem informovaný Lenin nekompromisní - vlak s obilím bude vypraven do Alapajevska a zkorumpovaného železničáře na místě zastřelit. A stalo se.
Na pomoc „chudáku“ Hearstovi
Neposloužil jen zbídačelým Rusům. Po návratu do New Yorku si přivezl bedny carských starožitností, ale o ty v běžném prodeji nebyl zájem. Proto Hammer organizoval aukce s podrobnou charakteristikou předmětů - najednou byl o cennosti s poutavým příběhem zájem. Totéž udělal, když se Randolph Hearst, vydavatel magazínů Cosmopolitan, Harper´s Bazaar nebo Esquire, dostal v polovině 30. let minulého století do finanční tísně. Tento mocný muž stál u zrodu bulvárního tisku v Americe. „Vy dodáte obrázky, a já dodám válku,“ řekl prý svému kreslíři, když v roce 1897 zahájil tiskovou kampaň za spuštění americko-španělského konfliktu.
Banky po velké finanční krizi z roku 1929 odmítali Hearstovi půjčovat, hotovost mu mohl přinést jen rozprodej vlastní umělecké sbírky. Na standardním trhu a za požadované ceny však o ně nebyl zájem. Věci se tedy ujal všehoschopný Hammer a zorganizoval revoluční způsob prodeje v síti obchodních domů Macy´s nebo Saks. Z Hollywoodu byla pozvána skupina aranžérů a osvětlovačů, kteří umělecké předměty sestavili v národním stylu země, odkud byly dovezeny. Ohromná reklamní kampaň zabrala: jen za první den činila návštěvnost 50 000 lidí, kteří se rvali o konvici George Washingtona, perlové náhrdelníky, krbové kleště nebo evropské vitráže ze 13. století. Po necelém roce se prodalo věcí za 11 milionů dolarů a mediální magnát byl zachráněn.
Byznysové umění Armanda Hammera dokládá i skutečnost, že během uzavírání obchodů v Sovětském svazu dbal na ohleduplnou korupci. Státním muzeím věnoval např. dva Leninovy dopisy z archivu revolucionářky Klary Zetkinové, když zaslechl postesknutí ředitelky tamní Ermitáže („Nemáme ve sbírkách jediného Goyu“), reagoval promptním darem se své sbírky. Od té doby visí Portrét herečky Antonie Zarateové (1810) v Petrohradu a Hammerova společnost Occidental Petroleum vlastní miliardové kontrakty na těžbu sibiřské ropy a plynu…
Seznam zdrojů:
Bob Consedine: Pozoruhodný život Dr. Armanda Hammera (Odeon 1983)
