Článek
S napětím v posledních dnech sledujeme průběh dlouho očekávané protiofenzívy Ukrajinské armády. Cíl není skromný: osvobození celé země včetně Donbasu a Krymu. Příprava útoku však zabrala čas a Rusové se mezitím stihli účinně zakopat, takže celé válce hrozí patová koncovka.
„Patnáct měsíců bojů jasně ukázalo, že ani jedna ze stran není schopna - ani s vnější pomocí - dosáhnout rozhodujícího vojenského vítězství nad druhou stranou. Bez ohledu na to, jak velké území se ukrajinským silám podaří osvobodit, Rusko si zachová schopnost představovat pro Ukrajinu trvalou hrozbu,“ míní americký politolog Samuel Charap ve svém článku pro časopis Foreign Affairs (Zahraniční vztahy). A v případě tohoto dvouměsíčníku si lze stěží představit těžší váhovou kategorii, pokud mluvíme o zahraničněpolitických otázkách USA. Od roku 1922 ho totiž vydává Rada pro zahraniční vztahy, jejíž dlouhé prsty, někdy označované též jako globalistické, dosvědčuje i seznam prominentních přispěvatelů magazínu (Hillary Clintonová, Zbigniew Brzezinski, Colin L. Powell a další).
Těžce zkoušenou Ukrajinu nepotěší ani další pasáže článku. „Tyto faktory by mohly vést k ničivému, léta trvajícímu konfliktu, který by nepřinesl konečný výsledek. Účinná strategie pro to, co se stalo nejzávažnější mezinárodní krizí přinejmenším za poslední generaci, tedy vyžaduje, aby Spojené státy a jejich spojenci změnili své zaměření a začali usnadňovat endgame, konec hry“. Obavy z toho, co se začíná jevit jako reinkarnace Mnichova 1938 však autor vzápětí mírní konstatováním, že „Ukrajinci jsou ti, kdo umírají za svou zemi, takže oni nakonec rozhodují o tom, kdy přestanou - bez ohledu na to, co by si přál Washington.“ Ale bez servítků: mezi řádky tu klíčí vhled do situace, která nemá jen morální nebo vojenský rozměr. Rusko a Čína tři týdny před zahájením tzv. speciální vojenské operace na Ukrajině v kulisách pekingské olympiády zpečetily svou koalici proti Západu. V banku není nic menšího než změna globálního mocenského řádu ve prospěch dvou euroasijských tygrů. Takže zpět k předchozí citaci: Ukrajinci ve své věci sice rozhodují, ale měli by vědět, že dlouhodobě nenaslouchat Americe se nedoporučuje…
Politolog Charap to rozvádí v další pasáži. „Obecněji řečeno, mezistátní války nekončí, když jsou síly jedné strany zatlačeny za určitý bod na mapě. Jinými slovy, dobytí území - nebo rekonkvista - není samo o sobě formou ukončení války. Totéž bude pravděpodobně platit i na Ukrajině: i kdyby byl Kyjev nad všechna očekávání úspěšný a donutil ruské jednotky ustoupit za mezinárodní hranici, Moskva by nutně nepřestala bojovat.“ Zde se sluší připomenout výstupy některých anket v samotném Rusku, kdy část obyvatel sice nemůže prezidentu Vladimíru Putinovi přijít na jméno, ale s důležitým dovětkem - válku už nelze vzít zpět, ponížení prohry je nepřijatelné stejně jako válečné reparace. Počty příznivců pokračování konfliktu prý dokonce mírně stoupají.
Studie Centra pro strategická a mezinárodní studia, která vychází z údajů z let 1946 až 2021 shromážděných Uppsalskou univerzitou, zjistila, že 26 % mezistátních válek končí za méně než měsíc a dalších 25 % do jednoho roku. Studie však také uvádí, že „pokud mezistátní války trvají déle než rok, prodlužují se v průměru na více než deset let“. Například íránsko-irácká válka trvala od roku 1980 do roku 1988, a vyžádala si téměř půl milionu obětí v boji a zhruba stejný počet zraněných. „Ukrajina si po všech svých obětech zaslouží, aby se jí podobný osud vyhnul,“ konstatuje Charap.
Východisko z krize vidí v příměří. „Protože bude třeba jednat, ale o urovnání nemůže být řeč, nejpravděpodobnějším koncem je dohoda o příměří. V podstatě trvalá dohoda o zastavení palby, která nepřeklenuje politické rozpory, by ukončila horkou válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale ne jejich širší konflikt. Archetypálním případem je korejské příměří z roku 1953, které se zabývalo výhradně mechanikou udržení příměří a všechny politické otázky ponechalo stranou. Přestože Severní a Jižní Korea jsou technicky stále ve válečném stavu a obě strany si nárokují celý poloostrov jako své svrchované území, příměří z velké části vydrželo. Takovýto neuspokojivý výsledek je nejpravděpodobnějším způsobem, jak tato válka skončí.“
Uvedené východisko je pochopitelně jen jedním z mnoha, ve Foreign Affairs bývají publikovány i mnohem militantnější. Přesto se nelze zbavit intuitivní obavy, že na bojišti se rusko-ukrajinský konflikt tak jako tak nerozhodne.
Seznam zdrojů:
https://cnn.iprima.cz/cnn-zelenskyj-prvne-naznacil-ze-zacala-protiofenziva-operace-oznacil-za-obranne-353736
https://www.foreignaffairs.com/ukraine/unwinnable-war-washington-endgame
https://russiapost.info/society/no_end
