Článek
Senzace, na kterou se těšil celý Londýn. V dubnu roku 1895 bylo u soudu zahájeno projednávání žaloby Oscara Wilda proti markýzi z Queensberry. Za údajnou urážku na cti. Té se měl zmiňovaný aristokrat dopustit tím, že spisovateli ve společenském klubu Albemarle - prostřednictvím tamního portýra - nechal předat svou vizitku s přípisem urážlivého obsahu. To se nejevilo vhodné ani možné řešit soubojem, a proto byl Wilde v podstatě nucen markýze zažalovat pro urážku na cti. Co tomu předcházelo?
Respektovaný umělec, mimo jiné autor divadelního hitu Jak je důležité míti Filipa nebo jediného románu Obraz Doriana Graye, se netěšil dobré pověsti. Příliš často ho vídali ve společnosti mladých mužů, mnohdy na značně pochybných místech. V dnešní řeči: Wilde byl považován za homosexuála, který si kupuje intimní styk s muži na kuplíři vedených privátech. Dnes bychom takové provinění označili za trestný čin „ohrožení mravní výchovy mládeže“. Což řečenému bonvivánovi dost dlouho procházelo, dokud nezahořel láskou k mladému a krásnému Alfredu Douglasovi, synu markýze z Queensberry. Tomu se to pochopitelně nelíbilo, došlo i k pokusům tento vztah ukončit jednáním, ale bez úspěchu. „Přistihnu-li vás a svého syna opět pospolu v restauraci, tak vás spráskám,“ hrozil otec. Wilde se nenechal zahanbit. „Nevím, co dělají Queensberryové v takovém případě, Wildové svého protivníka zastřelí. Žádám vás, abyste mne opustil.“ Při vyprovázení hosta svému sluhovi sdělil, že „toto je markýz z Queensberry, nejnestydatější hovado v Londýně“. Válka byla vyhlášena.
Před soudem si žalující vedl dobře, zejména díky svému vyhlášenému ostrovtipu. Z odpovědnosti za mravní dopad své povídky Kněz a ministrant se vykroutil tím, že ji označil nikoli za rouhavou, ale nevkusnou. Občas se ale prořekl. Třeba když během jeho výslechu došlo na jistého Waltera Grangera, sluhu Alfreda Douglase. Na otázku „Líbal jste ho?“ Wilde odpověděl: „Byl to přírodou obzvláštní šeredností obdařený mladík, pročež jsem s ním měl soucit.“ To se porotě moc nelíbilo, neestetičnost nemá být hlavní zábranou v polibcích mezi muži… Každopádně při druhém jednání už právní zástupce Wilda, v obavě z dopadů výslechů dalších svědků, raději hodil ručník do ringu a stáhl žalobu. Tím byla obvinění markýze z Queensberry legitimizována a nic nebránilo vydání zatykače na právně neúspěšného spisovatele.
Následovaly dva soudní procesy proti němu, v prvním případě se porota na jeho vině neshodla, v druhém ho usvědčili, že byl „střediskem rozšířeného kažení mladých lidí v nejodpornější formě“. Dostal dva roky vězení, jeho manželka neunesla tíhu společenské hanby a přejmenovala sebe i syna na Hollandovi. Oscar Wilde po propuštění odcestoval do Francie a rovněž změnil identitu, začal vystupovat pod pseudonymem Sebastian Melmoth. S podlomeným zdravím zemřel ve věku 46 let na meningitidu, pohřeb zaplatil jeho bývalý milenec Alfred Douglas, lord z Queensberry.
Seznam zdrojů:
Oscar Wilde před soudem - soudní zápisy (Hyperion 1921)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oscar_Wilde
