Článek
Říkával tomu „drobné na cigarety“. Španělský malíř Pablo Picasso (1881-1973) byl totiž nejen milovník žen a dobrého jídla, ale i vášnivý kuřák. A v 50. letech minulého století, dá se říci na vrcholu své slávy, s sebou po celé Francii - vlastnil množství bytů, zámků či dílen - vozil červený kufr značky Hermés. A v něm hotovost právě na takové běžné výdaje, vždy pět až šest milionů francouzských franků (v přepočtu zhruba dnešních dva a půl milionu korun).
„Kde je zlato?“ volal prý pravidelně na svoji tehdejší manželku Francoise Gilotovou, také malířku, a ta mu odpovídala: „V kufru.“ A pak ji hamižný a nedůvěřivý umělec vyzval, aby obsah zavazadla společně přepočítali. Obdivoval postavu sériového vraha zámožných žen z filmu Pan Verdoux (1947), kterého ztvárnil Charlie Chaplin, za rychlost, s jakou dokázal zjistit hodnotu svého lupu. Hispánský génius to však nikdy tak brilantně nedokázal a neustále se pletl. To mohlo trvat i hodinu, pak rezignovaně zaklapl víko, jen aby v tom jindy a jinde jako Sisyfos zase pokračoval…
Dědici se přeli o miliardy
„Kdyby žil Picasso dnes, tak by patřil mezi deset nejbohatších lidí světa,“ tvrdí Marc Blondeau, švýcarský obchodník s uměním a bývalý šéf francouzské pobočky aukční síně Sotheby's. Po zesnulém malíři zůstalo na 45 000 výtvarných děl, přesněji 1 885 obrazů, 1 228 soch, 7 089 kreseb, 30 000 grafických tisků, 150 skicářů a 3 222 keramických děl. A také sedm dědiců, z toho čtyři děti ze dvou manželství a dalších vztahů, kteří se léta přeli o o vypořádání dědictví. Picasso totiž nesepsal závěť.
„Museli bychom si pronajmout Empire State Building, abychom měli kam umístit všechna jeho díla,“ řekl k tomu Claude Picasso, když byl inventář dokončen. Hodnota majetku dlouholetého člena Komunistické strany Francie byla tak obrovská, že daň z něj pozůstalí zaplatili převodem části děl do rukou francouzského státu, díky čemuž v roce 1985 vzniklo pařížské Musée Picasso. I to je pouhá kapka v moři umělce původním příjmením Ruiz, příliš častém v rodném Španělsku. A tak se ambiciózní mladík přejmenoval podle italského rodu své matky na znělejší Picasso. Dodejme, že soupis jeho monumentálního díla z let 1895 až 1970 čítá třiatřicet obsáhlých svazků.
Bohyně a rohožky
Inspirací mu byly zejména ženy. „Podrobil je své zvířecí sexualitě, ochočil je, očaroval, požil a rozmělnil na své plátno. Mnoho nocí z nich čerpal jejich esenci, jakmile vykrvácely, zbavil se jich,“ napsala o něm ve svých pamětech dcera Maya. Podobné svědectví přinesla i již zmíněná F. Gilotová, jediná žena, která ho dokázala opustit. „Pro mě jsou jen dva druhy žen: bohyně a rohožky,“ svěřil se jí s pro něj typickou přímočarostí. Jeho milenka fotografka Dora Maarová se psychicky zhroutila, jiná milostná předchůdkyně Olga Chochlovová, ruská balerína, stejně jako malířova druhá manželka Jacqueline Roqueová zase spáchaly sebevraždu.
Nehledě na tyto soukromé peripetie zůstává Pablo Picasso nekorunovaným králem uměleckého světa. Podle studie Art Market Trends okupují jeho práce čelo žebříčku aukčních výsledků nepřetržitě od roku 2015. O této žádanosti svědčí i jiná statistika - patří k nejvíce kradeným umělcům světa. Jen za poslední dekádu je v pátrání na dvanáct set jeho odcizených děl. Jeden zvlášť kuriózní případ se odehrál v roce 2010, kdy francouzská policie zabavila v garáži Pierra Le Guenneka, elektrikáře v důchodu, 271 Picassových výtvorů. Tento řemeslník totiž v posledních letech umělcova života instaloval do jeho domů poplašná zařízení. Prý artefakty v dnešní hodnotě 60 milionů eur (zhruba 1,5 miliardy korun) od něj dostal darem, ale Picassovi dědici nevěřili, že by někdo mohl od jejich otce dostat tolik artefaktů a pohnali zmíněného „šťastlivce“ k soudu.
Seznam zdrojů:
https://www.vanityfair.com/culture/2016/03/picasso-multi-billion-dollar-empire-battle
https://en.wikipedia.org/wiki/Pablo_Picasso
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/145696/ma-271-del-pabla-picassa-kradez-nebo-zivotni-klika.html
Francoise Gilotová: Život s Picassem (Mladá fronta 1969)
