Článek
O velikonočních svátcích není od věci si připomenout nedávnou historii pokusů zcela polidštit Syna božího. A také najít mýtický Svatý grál. Ovšem ne v kalichu, ze kterého pil Ježíš Kristus během poslední večeře (a do něhož byla zachycena i jeho krev během ukřižování). Podle některých badatelů, spíše na úrovni spekulativních záhadologů, se ve skutečnosti nejedná o nádobu, ale ženský klín! Přesněji: ten Máří Magdaleny, s níž měl mít neukřižovaný Kristus dokonce potomstvo, jehož pokrevní linie se údajně zachovala až do dnešních dnů. Kdo se touto obskurní teorií vlastně zabýval a dodejme, že velmi úspěšně?
Autor napínavých bestsellerů Dan Brown (59) a jeho předchůdci Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln. Říká se, že opakovaný vtip už není vtipem, ale základ brownovského thrilleru Da Vinciho kód (nastíněn v předešlém odstavci) se nápadně podobá obsahu knihy Svatá krev a Svatý grál uvedeného trojlístku autorů.
Svatý Petr jako zakladatel katolické církve prý gestem ruky „podřezává“ hrdlo symbolické Máří Magdaleně (ve skutečnosti poněkud androgynně vyhlížející apoštol Jan)
Zatímco Brownův globální hit vznikl v roce 2003, jeho údajný inspirační zdroj byl publikován už o jedenáct let dříve. Nesmírně spletitá síť tohoto díla, v němž se to hemží konspiračně pojatými templáři, katary nebo sionskými mudrci, se bohužel odvíjí od souboru dokumentů nazvaného Tajné spisy Henriho Lobineaua. Naneštěstí proto, že autoři ho sice nalezli v archivu francouzské Národní knihovny, ale bylo posléze dokázáno, že údajná historie tzv. Převorství sionského, strážce těchto „alternativních“ dějin, je ve skutečnosti podvrh. Jména autorů nejsou podstatná, stačí dodat, že tento komplot je označován za největší francouzský literární podvod 20. století.
Dynastie s ploutvemi místo nohou
Historik a spisovatel Ken Mondschein (50) si v dobové recenzi utahoval z představy, že mohla být zachována pokrevní příbuznost Ježíše a Máří Magdalény. „Kojenecká úmrtnost v předmoderní době byla závratná. Jedna jediná nehoda dítěte nebo nemoc mohla za těch 2 000 let vyhladit celou pokrevní linii. A pokud by se Kristovy děti takto dlouho navzájem mezi sebou křížily, tak by synové Boží měli místo nohou ploutve,“ kroutil hlavou nad spekulacemi Svaté krve a Svatého grálu.
Podle Browna i jeho předchůdců byli členy Převorství sionského mimo jiné Leonardo da Vinci, Isaac Newton nebo básník Jean Cocteau. Obavy z prozrazení klíčové role Máří Magdaleny měl zmíněný renesanční malíř zachytit na své fresce Poslední večeře z konce 15. století. Svatý Petr tam symbolizuje Vatikán, který usiluje všemi prostředky zatajit světu „zbožný podvod“ s neukřižovaným Kristem a jeho pokrevní dynastií. „Ten román je tak špatný, že špatným románům dělá špatné jméno,“ prohlásil o Da Vinciho kódu britský spisovatel Salman Rushdie (76). Tři roky po vydání Brownova thrilleru se autoři Svaté krve a Svatého grálu pokusili na jeho úspěchu přiživit. A podali žalobu na porušení svých autorských práv. Bezúspěšně. Soudce Peter Smith své zamítnutí odůvodnil tím, že autor beletristického díla má při své tvorbě plné právo čerpat z pramene, který sami jeho tvůrci označili za „historický výzkum“.
Seznam zdrojů:
https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1575347/How-Da-Vinci-Code-tapped-pseudo-fact-hunger.html
M. Baigent, R. Leigh a H. Lincoln: Svatá krev a Svatý grál (Rybka Publishers 2006)
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Da_Vinci_Code
