Článek
Chlapec z rodiny chudých slovenských přistěhovalců, který v Americe ke štěstí přišel. Andy Warhol Superstar. Stal se ikonou pop-artu, snad i synonymem pro tento umělecký směr. Jeho „Shot Sage Blue Marilyn“ z roku 1964 (doslova „Prostřelená šalvějově modrá Marilyn“) se loni v aukci prodala za 195 milionů dolarů. Rekord pro dílo vytvořené jakýmkoli americkým umělcem. Cenu definoval jeho příběh: čtyři z pěti variant tohoto obrazu totiž v 60. letech prostřelila revolverem jistá Dorothy Podberová, umělkyně pochybné pověsti, čímž si zajistila jistou míru nesmrtelnosti. Ovšem taková pikanterie se mezi sběrateli vysoce cení, vyděluje artefakt z šedi běžné produkce. Dodejme, že Warhol se o čtyři roky později sám stal obětí atentátu, když byl postřelen radikální feministkou Valerií Solanasovou (nenávidějící muže, peníze a všechny vlády).
Andy se nedefinoval jen snadno rozpoznatelným výtvarným stylem, ale i komerčním přístupem k tvorbě. Hlad z mládí vyvolal nenasytnost v dospělosti, díky technice průmyslového sítotisku, kterou přenesl do oblasti volného umění, mohl chrlit stohy děl. Fascinovala ho totiž demokracie sériovosti. Tvrdil, že nikdo, ani americký prezident, si nemůže koupit jinou, lepší Coca-Colu. Takže portrét od něj mohl mít každý, kdo mu zaplatil 10 000 dolarů. Stejnou technikou „vždy stejně dobře“ vyrobený portrét kohokoli za identickou cenu. A k tomu sloužil jeho ateliér, příznačně nazvaný Factory (Továrna).
To samozřejmě vyvolává problémy, když si chcete koupit warholovský originál. Co to vlastně je? On sám si s tím hlavu moc nelámal. Příklad: když si potřeboval rozšířit finanční předmostí, tak se dvěma belgickými výtvarníky spustil grafickou edici Sunday B. Morning. Nelimitovanou (originální tisky mají mít početní strop) množírnu většiny svých nejslavnějších děl jako Marilyn, Mao, Květy a dalších. Kvalitou byly nerozeznatelné od originálů, právně se z toho vyvázal sdělením na zadní straně: „To nejsem já. Warhol“, což ale trh správně vyhodnotil jako svérázné potvrzení autenticity. Ty lze nyní i více než třicet let po jeho smrti stále objednávat, nepochybně s tichým souhlasem dědické The Andy Warhol Foundation for the Visual Arts (AWFVA). Řemeslná kvalita je sice vysoká, ale množství na trhu logicky enormní (k zakoupení všude s cenovkou od cca 10 000 Kč výš), včetně jejich o dost lacinějších padělků. Výhodná cena - jako ve všem - budiž varováním.
Ještě specifičtější a nebezpečnější variantou jsou tzv. litografie warholovských sítotisků, ve skutečnosti se jedná o reprodukce technikou offlith (téměř bezrastrový ofset). Do šíření těchto zavádějících tisků se u nás zapletl i bývalý ředitel Muzea moderního umění Andyho Warhola v Medzilaborcích na Slovensku. O tom, a svérázné roli AWFVA při posuzování pravosti děl americko-slovenského výtvarníka, bude třetí díl tohoto cyklu, který zde vyjde ve středu.
Seznam zdrojů:
https://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/warhol-za-skoro-200-milionu-dolaru
https://en.wikipedia.org/wiki/Dorothy_Podber, https://cs.wikipedia.org/wiki/Valerie_Solanasová
https://www.mastersgalleryltd.com/exhibitions/andy-warhol-and-sunday-b-morning/
Klaus Honnef: Andy Warhol - Umění jako byznys (Slovart 1992)
