Článek
Na vlnách populismu
Hledat počátky problémů El Salvadoru bychom mohli již na počátku jeho existence po válkách o nezávislost v 19. století. Pro dnešní text však bohatě postačí 90. léta minulého století. Tehdy konečně skončila krvavá občanská válka, která dlouhé roky decimovala celou zemi, usmrtila kolem 100 000 lidí a další půl milion jich přinutila k emigraci. To znamenalo pro šestimilionovou zemi ztrátu více než desetiny obyvatelstva, což spolu s válečnou devastací vedlo k velké chudobě a další emigraci. Alespoň se stabilizovala samotná země, kde se zavedla klasická demokracie, ve které se u moci střídali dvě strany (jedna levicová a jedna pravicová).
Problém odchodu stovek tisíc lidí do ciziny byl samozřejmě vážný, ale brzy se ukázalo, že jeho opak nebyl o nic lepší. Nové zákony, které roku 1996 vypověděly z USA stovky tisíc nelegálních migrantů, vedly k mohutnému návratu lidí do El Salvadoru. A to včetně tisíců lidí, kteří se v USA stali součástí tamních organizovaných kriminálních gangů. Zločinné skupiny jako MS 13 a gang 18. ulice, které původně vznikly v Los Angeles, měly nyní ideální příležitost obnovit svou aktivitu v zemi, kde byla vládní schopnost vynucovat vlastní zákony daleko menší než v USA. Navíc se El Salvador stále potácel v ekonomických problémech, které umožnily gangům zverbovat tisíce zoufalých lidí.
Jaký zločin si představíte pod slovem gang? Možná jde o pašování drog, vydírání, vynucená prostituce či přímo vraždy. Ať už odpovíte jakkoliv, salvadorské gangy to pravděpodobně udělaly. Roku 2018 existovala podle konzervativních odhadů organizovaná gangová aktivita na 95% salvadorského území. Gangy měly vlastní kulturu, která se pyšnila tetováními a tvrdou vzájemnou rivalitou mezi různými skupinami. Z El Salvadoru se stala jedna z nejméně bezpečných zemí na světě a jen roku 2016 bylo zavražděno více než6 000 lidí. Pro porovnání, v naší téměř dvakrát více lidnaté zemi bylo toho roku zavražděno 136 lidí. V téměř 18 milionové Guatemale, která s El Salvadrem přímo sousedí, bylo roku 2016 zavražděno 4 500 lidí.
Klasické politické strany byly neochotné jednat a když už se rozhodly k aktivnímu přístupu tak většinou nebyl plně proveden. Proběhly pokusy o příměří či o potlačení, ale nekvalitní příprava a provedení je nakonec odsoudily k neúspěchu.
Přibližně zde vstupuje do této neslavné historie Nayib Bukele. Potomek palestinských přistěhovalců, Bukele (narozen roku 1980), se od mládí pohyboval ve světě byznysu a marketingu, kde také poprvé projevil zájem o politiku skrze spolupráci s několika politickými kampaněmi. Přes své podnikatelství se rozhodl připojit k hlavní levicové straně v zemi a roku 2012 za ní kandidoval na pozici místního starosty. Jeho projekty pro mládež byly už tehdy prezentovány jako prevence verbování mladých do gangů, ale Bukeleho první politické roky s bezpečností příliš nesouvisely.
Roku 2014 již získal daleko významnější pozici, když byl zvolen starostou hlavního města, San Salvadoru. V této pozici se aktivně snažil o posílení městské ekonomiky a také o revitalizace dlouhodobě ignorovaných městských částí. Rozkmotřil se také se svou politickou stranou, kterou začal prohlašovat za zkorumpovanou. Brzy zformoval nové uskupení, Stranu nových nápadů, která se také stala jedním z pilířů jeho kariéry a to především ve snaze dosáhnout pozice prezidenta, kterou dokázal získat po volebním vítězství roku 2019.
Skrz jakékoliv metody
Po předchozích odstavcích by se mohlo zdát, že Bukele příliš nevypadá na člověka, který by se byl ochotný vypořádat s gangy. Úspěšný starosta a podporovatel ekonomiky, ale nic moc jiného. Bukele sám se na kriminalitu z počátku nezaměřoval. Spíše prosazoval jiné své myšlenky jako například využití kryptoměny Bitcoin vedle oficiální měny či redukci množství administrativních celků v zemi. Jeho plán boje proti zločinu byl mnohými brán jako prázdné řeči a Bukeleho prohlášení, že výsledky přinese až za několik let jako předběžné přiznání porážky. Brzy se mělo ukázat, že nový prezident plánuje jednat v dosud neviděném měřítku.
První čtyři fáze Bukeleho plánů byly spíše přípravné. Došlo k reorganizaci salvadorské policie a armády, které taky dostaly nový výcvik od zahraničních expertů. Vláda zahájila velké programy na zlomení gangového vlivu mezi mladistvými. Salvadorské síly začaly postupně obnovovat kontrolu nad důležitými body uvnitř země a připravovat se na rozhodný střet. Dle zpráv z USA byla tato příprava doprovázená také tajným příměřím mezi vládou a Bukelem, které mělo vést k poklesu vražd v letech 2019 až 2021 než znovu prudce vzrostly roku 2022. Bukele sám toto nařčení odmítá a vraždy přisuzuje snaze gangů zastrašit jeho vládu.
Ať již takové příměří existovalo či ne, rok 2022 se měl ukázat jako rozhodující. Na konci března došlo k obrovskému množství vražd, které nemělo obdoby od konce občanské války. Bukele vyhlásil, že je nutné zavést v zemi výjimečný stav a parlament tento krok rychle schválil. Došlo k mohutnému navýšení trestů, snížení věku zodpovědnosti za zločin na 12 let, omezení práva na shromažďování a povolení k odposlouchávání lidí bez předchozího soudního svolení. Co následovalo byla jedna z největších vln zatýkání v historii celého kontinentu.
Salvadorské bezpečnostní síly přistupovaly k celému problému vysoce široce. Zatčen měl být kdokoliv s tetováním, které by bylo spojené s gangy. V mnoha případech došlo k obklíčení vesnic a dokonce i celých měst, kde následně policie a vojsko postupně zatýkaly všechny podezřelé. Bukele oznámil, že bude vybudována nová moderní věznice, která dokáže pojmout očekávané množství nových vězňů. To vyšplhalo na více než 82 000 lidí, ze kterých více než 300 zahynulo ať už ve vězení či při střetu s policií. Na hrozby gangů od odplatě reagoval Bukele omezením jídla, které vězni dostávali a hrozbami dalších tvrdých sankcí.
Přesný rozsah Bukeleho úspěchu není jasný. Sám prezident, kterému legislativa prodlužuje stav již dva roky, tvrdí, že již za dva měsíce budou gangy zredukovány do takové míry, že nebude nutné s dalším tlakem pokračovat. USA považuje Bukeleho kampaň za úspěšnou a mohutný propad množství vražd v El Salvadoru (233 za rok 2023), jim dává za pravdu. Lidskoprávní organizace kritizují brutalitu zásahu a obviňují Bukeleho z upravování statistik, ale i jejich zprávy potvrzují prudký propad zločinu.
Tyranie či nutná akce?
Co se obyvatel El Salvadoru týče, Bukele dosáhl pozice, kde má větší oblíbenost jen bůh. Po celou dobu své vlády se těší silné veřejné podpoře, která obzvlášť po proti-gangové kampani pravidelně dosahuje 90%, což je oblíbenost jakou většina evropských státníku nenajde ani ve svých snech. Přes to, že čelil právním překážkám dosáhl Bukele svého cíle znovu kandidovat na pozici prezidenta roku 2024, které vyhrál s téměř 85% hlasů. I opozice, která kritizovala samotnou legalitu prezidentovi kampaně z většiny souhlasila, že Bukele vyhrál naprosto přesvědčivé vítězství.
I přes pokračující ekonomické problémy, které chce dle svých slov Bukele vyřešit ve svém druhém volebním období, se do El Salvadoru začíná pomalu vracet naděje. Lidé, kteří nedávno museli opustit USA a obávat se vydírání ze strany gangů mohou nyní zakládat nové firmy v relativně pohodlných podmínkách. Větší bezpečnost začíná pomalu vábit turisty, kteří se zemi dlouhodobě vyhýbali. Větší bezpečí také vedlo k prudkému snížení migrace a úřady z USA hlásí úbytek salvadorských migrantů z 90 000 roku 2022 na 60 000 roku 2023.
Malá země nezískala z celého procesu jen výhody. Bukeleho metody, včetně případu, kdy do parlamentu povolal vojáky, mnohé děsí jako znak diktatury. Absolutní moc už Bukele de-facto má. Parlament je plně ovládán jeho stranou, soudy stihl naplnit svými loajalisty a má až fanatickou podporu u bezpečnostních složek a lidu. A dosud trvá už mnohokrát prodloužený stav nouze. Zde se samozřejmě nabízí otázka zda je toto příklad extrémně úspěšného politika, který dosáhl vrcholu a nakonec ho opustí či další v řadě diktátorů, které americký kontinent zažil. Sám Bukele už prohlásil, že potřetí kandidovat nebude, ale zda tento slib dodrží uvidíme až roku 2029.
I přes všechny kroky, které zpochybnily demokracii si však Bukele svou oblíbenost udržel. Důvod je prostý. Stačí se podívat na karibské Haiti, kde vláda dlouhodobě nedokázala svému problému s gangy čelit. Dnes je tato země ve stavu, který ve všech ohledech naplňuje definici občanské války. OSN bylo přinuceno vyslat neefektivní mírovou misi, která nyní prosí svět o větší pomoc. A tisíce obyvatel musejí utíkat do zahraničí, aby si zachránili své životy. Oproti tomu je Bukeleho autoritářská demokracie ještě velmi přijatelnou variantou.
Prvotní otázka však stále platí. Co nakonec má větší cenu? Je lepší přijmout dočasný tvrdý režim, který vyřeší existující problémy a vrátí lidem prosperitu? Jak si mlžeme být jistý, že se tento režim někdy skutečně vzdá moci? A pokud demokracie po dekády nedokázala to, co autoritářství vyřešilo za pět let, je pak demokracie skutečně tou nejlepší metodou vlády? Není přeci jen lepší odevzdat autoritu do rukou schopného vizionáře, který přinese novou éru blahobytu? Na tyto otázky si každý čtenář a potažmo i každá země světa, musí odpovědět sám.
Zdroje a další četba:
Křížová, Markéta. Dějiny Střední Ameriky. Vydání první. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 313 stran. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-486-7.
International Crisis Group. „Back to the Iron Fist?: Bukele’s Security Policies.“ Miracle or Mirage?: Gangs and Plunging Violence in El Salvador, International Crisis Group, 2020, p. Page 6-Page 13. JSTOR, http://www.jstor.org/stable/resrep31423.6.
K množství vražd v El Salvadoru: https://www.statista.com/statistics/696144/number-of-homicides-in-el-salvador/
