Článek
„Vážené opoziční strany, chceme vědět, jestli existuje červená čára, jestli byste byli ochotni přehodnotit stanovisko a odhodlat se k ústupkům, abyste vytlačili z vlády extremisty, třeba tím, že nabídnete Babišovi, o čem tak dlouho sní, toleranci menšinové vlády.“ To prohlásil Mikuláš Minář před šesti týdny na Letné. Dlouholetý odpůrce současného premiéra v těchto větách shrnul pocit, který se republikou od zformování vlády šíří, tedy že skutečným problémem jsou malé vládní strany, a ne hnutí ANO. Jedná se o dost možná největší marketingový triumf v kariéře Andreje Babiše.
Zlí koaliční partneři
Panu Minářovi je alespoň potřeba uznat, že hned po svém prohlášení vyjasnil svá slova, aby bylo jasné, že se jednalo o velmi radikální variantu. A po pravdě není sama o sobě nereálná. Po tom, aby strany Fialovy vlády jednaly o toleranci či přímo o koalici s hnutím ANO, volalo po volbách hned několik hlasů. Za sebe musím říct, že jsem považoval takovou variantu za daleko přijatelnější možnost než zapojení SPD či Stačilo do vlády a byl jsem zklamán tím, jak tuto variantu nyní opoziční strany odmítly. Co se však děje dnes, je až extrémní opak povolební situace. Veřejnost začíná totiž Babišovi až podivně rychle nadbíhat.
Útočná prohlášení Filipa Turka, samotná existence SPD ve vládě a pokračující válka ministra Macinky s Hradem jakoby zcela nahradily Andreje Babiše v myslích mnoha jeho odpůrců. Z šéfa hnutí ANO je najednou činěn umírněný člen vlády, který je daleko rozumnějším hráčem než jeho partneři a za něhož by Česko snad i mělo být rádo. Na sociálních sítích můžeme slyšet, jak všichni doufají v podporu premiéra pro prezidenta republiky a že dokáže uklidnit šílené Motoristy. A v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy dokonce předseda TOP 09 mluví o tom, jak je ochoten podpořit ANO v rozumných návrzích, pokud bude chtít obejít své koaliční partnery.
Ideálním konkrétním případem je nedávné prohlášení Filipa Turka. Ten vyzval k likvidaci novinářů a úředníků, což je od nejvíce hajlujícího člena vlády už poměrně standardní prohlášení. Samozřejmě se vznesla vlna plně spravedlivé nevole a ze strany opozice přišlo pohoršení. Andrej Babiš byl vyzván, aby se proti těmto útokům postavil, a skutečně brzy na to prohlásil, že je podobné jednání nepřijatelné. Turek pak vydal polovičatou omluvu a opozice i veřejnost se ve většině shodli, že je dobré vidět od premiéra protiútok, ale bylo by ještě lepší, aby Turka přímo vyloučil ze všech funkcí. A nebylo by ideální se Motoristů plně zbavit a nahradit je někým rozumnějším?
Přitom se stačí podívat na reálné aktivity ministrů a představitelů oněch problematických stran, abychom pochopili, že ve skutečnosti představují dosti malý problém. Filip Turek nedokázal ani získat ministerské křeslo. Jeho pozice mu je evidentně otravná a používá ji především pro nové rozzuřené online výkřiky a k vyhazování svých protivníků z ministerstva. Ona druhá aktivita je samozřejmě ohavná, ale v dnešní vládě není nijak unikátní. Základ motoristického triumfu byl uchlácholen pěkným a bezvýznamným postem a podobně je na tom dnes i Tomio Okamura, který si užívá své funkce předsedy sněmovny a občas křičí se zprávami o tom, jak je stále proti-systémový hrdina.
Hodný Andrej?
A co onen proradný oponent prezidenta republiky, Petr Macinka? Ten má přeci jen skutečnou funkci a mohl by provádět nějaké ty nebezpečné akce. Ve skutečnosti však opět především jde o prázdné řeči a nepříliš aktivní kroky. Jmenování Filipa Turka bylo bodem, kdy se dokonce dalo říct, že měl Macinka plné ústavní právo na svou pozici a proti zákonu jednal Hrad. Nepozvání prezidenta na konferenci NATO je pak spíše dětinskou urážkou, která sice určitě popudí prezidenta a možná dá jisté šrámy našim diplomatickým snahám, ale opět nemá příliš reálný dopad na naši politiku. V reálných akcích, například v OSN, je pak jeho jednání celkem průměrné a někdy se i dokope ke kvalitnímu projevu.
No a pak tu máme Andreje Babiše. Začněme třeba s oněmi čistkami na ministerstvu, za něž byl nedávno napaden Filip Turek. Na jeho přání prý měl být vyražen ekolog, za to, že si dovolil budoucího Xaverova spolu-moderátora kritizovat. To je však dosti malá záležitost oproti čistkám, které podniká Andrej Babiš a jím přímo věnovaní ministři. Ve jménu šetření chce vyhodit až 10 % zaměstnanců jejich příslušných ministerstev a toho už se jí ve dvou vyhazovacích vlnách podařilo dosáhnout. Obzvlášť velkou obětí je například úřad vlády, zatímco jiné úřady čekají až na nové plány, které mají dorazit v červnu.
Propouštěni jsou přitom především lidé jmenovaní za předchozí vlády, ale také ti lidé, jež už jednou pod Babišovou vládou pracovali, ale nebyli považováni za dostatečně loajální. Hnutí ANO se přitom svou chutí vést kampaň vůči všem potenciálním nepřátelům nijak netají a sám Andrej Babiš označuje své čistky za akta proti osobám jmenovaným předchozí vládou. Díky rušivým výkřikům Macinky a Turka však tato fakta ustupují do pozadí a pozornost se přesune na Motoristy. A to i přesto, že třeba „tok zelené krve“, jak ho popsal Macinka, nebyl o nic větší než čistky hlavních úřadů hnutí ANO.
Pozornost byla také přesunuta z dalších významných problémů Babišovi vlády. Nedávné zjištění o nepříliš dobrém chování ministryně Mrázové si dokázala mediální pozornost udržet jen do té doby, než se zase vynořil Macinka, aby si kopl do prezidenta. A nedávný útok Filipa Turka na novináře a úředníky přišel jen krátce poté, co se Státní zemědělský intervenční fond rozhodl, že nebude vymáhat peníze po Agrofertu, což je situace až absurdně výhodná pro Andreje Babiše, že by měla vést k pár konspiračním teoriím. Situace je však opačná a lidem je dokonce kvůli Turkovi Babiše líto!
Opozice na odpis
„Chudák Babiš, že se musí s tímhle bláznem vypořádávat.“ Podobnou myšlenku jsem měl poměrně nedávno já a byla jedním z důvodů pro vznik celého tohoto článku. Další byl rozhovor s politologem Lukášem Jelínkem v iRozhlasu, kde dotyčný razí tezi, že je Turek pro premiéra těžký problém, kterého se eventuálně bude muset zbavit. Bližší pohled mě však přivedl na tezi celého tohoto článku. Tedy že pro Babiše je Filip Turek přímo ideální loutkou, na kterou se může soustředit opoziční a občanský hněv, a to bez toho, aby nějak extrémně ohrozil premiéra.
Ironií osudu je pro tuto situaci výhodné i nejmenování Turka do funkce ministra. Vládní ministr už by přeci jen byl poněkud těžší váha, kterou by Babišovi mohli třeba vytýkat i v Bruselu, a na niž by se dala soustředit mezinárodní pozornost. Místo toho je však Turek pouze poradcem, který může tvrdit, jak mu ministr bude dělat vše, co mu na očích vidí, ale přesto nenese onu významnou pozici. To pouze snižuje tlak na samotného Babiše, který může vždycky říct, že Turek není členem vlády a přece nebude kvůli jednomu členovi Motoristů rozbíjet svou koalici. A pokud ano, tak by samozřejmě musel mít od současné opozice potvrzeno, že je s ním ochotná spolupracovat.
Česká opozice pak při současné krizi ukazuje stejnou ideovou a myšlenkovou vyčerpanost, jakou předváděla už ve Fialově vládě. O nabídkách předsedy TOP 09 už jsme slyšeli a i další politici, především ze staré koalice Spolu, evidentně skočili na Babišův zastírací manévr. I strany jako například STAN, jež se i v době motoristických afér nadále snaží připomínat problematické akce hnutí ANO, tak však činí dost neschopně. Stačí si vzpomenout na nedávné zvýšení cen ropy, kdy mohly opoziční strany tepat do Babiše za jeho obdiv k Trumpovi či rozhodnutí zůstat během problematického období na dovolené. Pokud by byl v opozici Babiš, tak už by podobnou situaci využil k drtivému útoku.
Současná opozice vydala pár online vtipů, zabručela nad tím, že má vláda špatnou komunikaci, a pak zůstala zticha. Nanejvýš je schopná svolat speciální schůzku poslanecké sněmovny, kde však následně chce probrat téměř všechny menší vládní problémy a nedokáže voliči vysvětlit, o čem má celá akce být. Často se mluví o tom, že by opozice měla opustit program anti-Babiš. Jiní volají po tom, aby tuto rétoriku naopak stupňovala. Obě strategie mají své výhody, ale opozice nyní provádí polovičaté kroky, které nepřesvědčí nikoho. Je potřeba, aby si jednotlivé opoziční strany určili jasnou strategii, kterou budou plně následovat a prosazovat. Jisté signály v tomto smyslu se objevily na nedávném sněmu KDU-ČSL, ale je otázka, zda se stanou realitou.
Andrej Babiš není hlupák a jeho současná vládní strategie to jasně ukazuje. Veřejnost se soustřeďuje na malé koaliční partnery a část opozice už naznačuje ochotu spolupracovat. Aféry hnutí ANO jsou v pozadí a nová koalice je ještě více poslušná, než ta, kterou kdysi Babiš vedl s ČSSD (nechť je jí země lehká). Otázkou však je, zda se tato strategie může dlouhodobě udržet. Jak dlouho ještě bude občanská společnost větřit malé ryby z řad Motoristů a SPD? Co může Babiš provést za akci, jež proti němu těžce poštve české občany?
Zdroje a další četba:
GRIM, Jakub: ‚Nejsou to čistky.‘ Vláda už ve jménu úspor provedla dvě kola propouštění, chystá se třetí, iRozhlas, 21. 4. 2026, Online: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/nejsou-cistky-vlada-uz-ve-jmenu-uspor-provedla-dve-kola-propousteni-chysta-se_2604210500_jgr
SVORNÍK, Petr: Minář se na Letné obul i do opozice: Chceme konec strejcokracie, Novinky CZ, 21. 3. 2026, Online: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-minar-se-na-letne-obul-i-do-opozice-chceme-konec-strejcokracie-40569145
KUČEROVÁ, Barbara: Pokud bude chtít Babiš obejít koaliční partnery, jsme tady, hlásí šéf TOP 09, Seznam Zprávy, 2. 5. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-pokud-bude-chtit-babis-obejit-koalicni-partnery-jsme-tady-hlasi-sef-top-09-305256
Turek je pro Babiše čím dál větší problém. Premiér ale zatím zůstane u svých výmluv, odhaduje politolog, Irozhlas, 24. 4. 2026, Online: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/turek-je-pro-babise-cim-dal-vetsi-problem-premier-ale-zatim-zustane-u-svych_2604242015_ako
