Článek
Nová zbraňová dohoda s Ukrajinou. Přátelský pohovor se Zelenským. Putin zklamal. Tato a podobná slova poslední dobou čím dál více dominují slovníku amerického prezidenta Donalda J. Trumpa. Je to velký rozdíl oproti nadávkám, které americký státník vrhal na Ukrajinu v prvních měsících své vlády a jeho dlouhodobému obdivu k ruskému diktátorovi. Co se v Bílém domě stalo? Proč Donald Trump otočil? A dá se tomuto novému postoji věřit?
Vladimíre přestaň!
Ještě v březnu měl staronový americký prezident se svou politikou jasno. Po nechvalně proslulé konfrontaci s ukrajinským prezidentem ve Washingtonu začal otevřeně mluvit o ukončení vojenské podpory napadené zemi a několikrát tuto hrozbu zrealizoval. Prezidenta Zelenského dokázal poměrně rychle přitlačit ke svolení s mírovými jednáními a rychle začal navazovat kontakty také s Vladimírem Putinem. Ruskému diktátorovi byl Trump ochoten nabídnout velké ústupky a jeho velvyslanec Steve Witkoff, dlouholetý příznivec ruského režimu, učinil východnímu tyranovi hned několik návrhů, které by mohly ukončit válku.
Trump už se viděl jako mírotvůrce, ale brzy se měl střetnout s nepříjemnou realitou. Ruští představitelé sice zareagovali příznivými slovy, ale ta nebyla doplněna obdobnými činy. Právě naopak, po amerických návrzích zahájili Rusové čím dál větší bombardování ukrajinských měst, a navíc si začali vyžadovat ještě větší ústupky, než nabízel Trump. Americký prezident se ze začátku snažil předstírat, že vše jde podle plánu, ale ruské akce ho evidentně znervózňovaly. Trumpovy příspěvky na sociálních sítích ztrácely na svém optimismu a v jednom z nich otevřeně oslovil ruského prezidenta. „Vladimíre, přestaň!“, byla slova, jež tento lehce zoufalý text zakončovala.
Přes dlouhodobé představy o nepředvídatelnosti amerického prezidenta je omezení pomoci Ukrajině součástí dlouhodobé strategie. Trump a jemu blízké osoby považují už od roku 2016 Čínu za hlavní hrozbu vůči americkým zájmům a Rusko považují za druhotného hráče. Válka na Ukrajině je pro ně spíše vedlejší záležitostí a nechtějí na ní využít zbytečně mnoho zdrojů. Spolu s Trumpovou náklonnost vůči Putinovi a obavami některých amerických představitelů, že kompletní porážka Ruska povede k jeho větší závislosti na Číně, jsou to hlavními důvody pro snahu rychle ukončit válku na Ukrajině, a to i za cenu opuštění Kyjeva.
S nutností zaměřit se na Asii se shoduje prakticky celá prezidentská administrativa, ale nad detaily v ní panují značné rozdíly. Skupina kolem viceprezidenta Vance a ministra obrany Hegsetha podporuje silně proti-ukrajinskou linii, kterou se jí ze začátku podařilo prosazovat. Putinova neochota zahájit skutečná jednání však posílila seskupení kolem Keitha Kellogga, Trumpova velvyslance na Ukrajině, který s dalšími členy administrativy prosazuje více pro-ukrajinský a pro-evropský postoj.
Od června tak čím dál více rostla Trumpova neochota dále ruské útoky tolerovat. Ani série telefonních hovorů s Putinem nijak nezměnila ruskou útočnou strategii a pouze amerického prezidenta více vyprovokovala. Prý dokonce došlo k situaci, kdy se Trump vychloubal o nedávném telefonátu s Putinem, aby mu následně jeho manželka Melanie oznámila, že Putin během onoho rozhovoru zahájil další nálet na Ukrajinu. To by bylo nečekanou akcí od jinak pasivní první dámy USA, ale v každém případě tyto ruské provokace jen více rozzuřily amerického prezidenta. Trumpův hněv by však pro otočku nestačil a zde do hry vstoupily lichotky.
Taťka Donald
Ego amerického prezidenta je jedním z jeho nejvíce proslulých atributů a dlouho bylo pro mnoho lidí zdrojem posměchu a humoru. Zdá se však, že představitelé evropských zemí začínají chápat nutnost této vlastnosti, co možná nejvíce využít. Do akce se rázně pustil Mark Rutte, současný generální tajemník NATO. Původně nizozemský politik začal Trumpovi aktivně lichotit, a dokonce ho označil na „taťku Donalda“ (Daddy Donald). To obzvlášť v anglickém originále zní velmi podivně, ale Trump se této lichotky rychle chopil a otevřeně si jí pochvaluje. V Nizozemsku také Trump obdržel pozvání do královského paláce a následně byl vychvalován mnoha evropskými politiky.
Kampaň na získání Trumpovy podpory vypukla v květnu a rychle postupovala dál. Do akce se pustili také Poláci, kteří jsou americkému prezidentovi dlouhodobě milí díky jejich silným výdajům na obranu a pro-americké politice. Nedávný letecký útok ruských sil na Kyjev poškodil také polský konzulát, což bylo Trumpovi prezentováno jako přímý útok na jeho osobu. A americký prezident to tak skutečně vzal. Ve spojení s dalšími ruskými útoky, evropskými lichotkami a postupnou změnou rovnováhy sil mezi frakcemi v Bílém domě tak konečně začala přicházet nová americká strategie vůči Ukrajině a Rusku.
Tomuto procesu aktivně začala napomáhat také samotná Ukrajina. Po prvotních sporech se představitelé Kyjeva začali aktivně snažit, co nejvíce americkému prezidentovi lichotit. Otevřenost jednání s Ruskem, kdy sám prezident Zelenskyj oznámil svou ochotu setkat se s Putinem v Turecku, byla jedním z hlavních momentů, které Trump ve svých příspěvcích otevřeně uvítal. Následné podepsání dohody o nerostných surovinách a otevřenost Ukrajiny odsouhlasit nové metody dovozu zbraní byly pouze dodatečnými důvody pro zlepšení vzájemných vztahů. Třešničkou na dortu pak bylo setkání mezi Trumpem a Zelenským během summitu NATO, který si obě strany vychvalovaly jako výborný.
Právě tento summit hrál dost možná největší roli v americké otočce. Trump během své politické historie změnil svůj názor na mnoho otázek, ale v jednom bodu zůstal silně konzistentní. Evropští členové NATO mají začít platit více za svou obranu. To není nijak unikátní pozice a prosazují ji američtí prezidenti už od 60. let minulého století, ale Trump je prvním z nich ochotný aktivně vyhrožovat svým spojencům. A tak se evropská část NATO konečně rozhodla, že v některých bodech Američanům ustoupí. Nově mají všichni spojenci dosáhnout 5% výdajů na obranu a také odsouhlasili nový program nákupu zbraní pro Ukrajinu. A Trump byl nadšen.
Nejednalo se o kompletní kapitulaci vůči americkým požadavkům a evropské státy si do vzájemné dohody prosadily několik důležitých výhod, které jim umožní dosáhnout nových obranných výdajů skrze několik metod, jež usnadní jejich postupné zavedení. Detaily však Trumpovi nevadí a Bílý dům se aktivně vychloubá svým triumfem. Ještě větší nadšení vyvolala nedávná obchodní dohoda s EU, která dokázala splnit několik dlouhodobých požadavků současného prezidenta. Vyjednání nových obchodních smluv je další z dlouhodobých pozicí Donalda Trumpa a je tak dost možné, že EU obětovala jisté obchodní výhody výměnou za větší americkou náklonnost. A výsledky začaly přicházet.
Setrvačnost pomeranče
První na řadě je plné obnovení už slíbených zbraňových dodávek Ukrajině, které mají navíc být rozšířeny o nové zbraňové systémy. Především se má jednat o extrémně důležité proti-letecké systémy Patriot a pro ně nutné munice. Ty mají být vyslány z Německa, které pak obdrží nové zbraňové platformy od USA. První Patrioty mají dorazit už v následujících dnech, a to má být teprve první z plánovaných dodávek. Vše pomáhá organizovat Mark Rutte, který už oznámil, že jednání s Bílým domem pokračují čím dál lépe. Dodávky zbraní na Ukrajinu se navíc budou počítat jako součást nově schválených obraných výdajů a pro evropské politiky tak bude další podpora napadené země politicky stravitelnější.
Zbraňové dodávky a s nimi spojené výhody jsou jedna věc, ale americký prezident připravuje také novou vlnu sankcí. To pro mnohé čtenáře pravděpodobně zní jako absurdita, vzhledem k nevelkým výsledkům minulých sankčních programů, ale tentokrát se jedná o novou metodu útoku. Americké sankce by totiž v první řadě nezasáhly Rusko, ale všechny státy, které s Moskvou nadále obchodují. Tyto takzvané sekundární sankce mají za cíl přinutit ruské partnery vybrat si mezi ukončením obchodu s Ruskem a ekonomickou válkou s USA.
Nová vlna sankcí má přijít v případě, že Rusko nezahájí mírová jednání, a to už v následujících dnech. Trump původně dal Moskvě na jednání 50 dní, ale před týdnem ji rázně zkrátil. Ruská reakce na tento obrat je navíc čím dál více zmatená. Vladimír Putin obvinil USA z příliš velkých očekávání a bývalý prezident Medveděv zahájil novou sérii svých slavných útoků přes Twitter. Tentokrát však Medveděvovi opilecké řeči měly překvapivě velké následky a Trump v reakci na ně nařídil přesun dvou ponorek k Rusku. Je nejasné, o jaký typ ponorek se jedná, ale už samotná Trumpova proti-ruská rétorika je velkou vzpruhou pro Ukrajinu a všechny její spojence.
Klíčovou otázkou však zůstává, jak dlouho tato nová Trumpova pozice vydrží. Mnozí analytici varují, že je současný americký prezident proslulý svými prudkými změnami nálad a může se brzy rozhodnout pro nový přístup. To je vskutku pravda a nevypočítatelnost Bílého domu zůstává vážným problémem, ale aspoň prozatím se zdá, že Evropa objevila funkční přístup pro jednání s Trumpem. Vladimír Putin si svými provokacemi silně poškodil svou pozici v USA a je otázka, zda jí dokáže znovu obnovit. Musel by začít americkému prezidentovi lichotit a aktivně mu podlézat. A je otázka, jestli je toho arogantní ruský diktátor vůbec schopen.
Samozřejmě si můžeme postesknout nad faktem, že Evropa musí podlézat egoistickému vládci USA, ale to je bohužel součást nové mezinárodní situace. NATO se bez americké pomoci zatím nedokáže Rusku postavit a podporu Trumpa tak musíme za každou cenu zajistit. Do budoucna si však bude Evropa muset položit otázku, zda je nadále ochotná nechat si o svém osudu rozhodovat tím, koho si americký volič právě vybere do největšího úřadu. Přijde nový evropský přístup? A nebo nadále potrvá současný status quo?
Zdroje a další četba:
Trump, Donald. Vraťme Americe její velikost: jak dát do pořádku ochromenou Ameriku. Překlad Pavel Vereš. Vydání první. Praha: Alpha Book, 2016. 227 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-87529-09-6.
Barnes, Joe v Telegram: The full, untold story of Trump’s U-turn on Ukraine (online), 2025: https://www.telegraph.co.uk/world-news/2025/07/25/full-untold-story-donald-trump-u-turn-ukraine-war-us-russia/
iROZHLAS: Útoky na Ukrajinu jsou odporné, míní Trump a hrozí sankcemi. Do Ruska posílá Witkoffa (online), 2025: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/online-ruske-utoky-na-ukrajinu-jsou-odporne-mini-trump-a-hrozi-sankcemi-do_2508010722_dci
Dohnalová, Anna v Seznam Zprávy: „Zelenskyj nemohl být milejší.“ Trump s ním mluvil o „malém problému“ Ukrajiny, (online), 2025:https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-trump-mluvil-se-zelenskym-o-jeho-malem-problemu-summit-nato-2025-280240
