Jak přežít starověk s dnešními znalostmi a zbohatnout - kolovrat

A je tu další pokračování přemítání o tom, jak by současník s dnešními znalostmi obstál ve starověkém Římě v roce 1 našeho letopočtu. Jde o oddechové čtení pod slunečník, zamyšlení nad tím, co by kdyby a tak trochu i o tom, jak vlastně ve své podstatě fungují věci. V prvním díle jsme řešili, jestli bychom uspěli s výrobou střelného prachu a v druhém jsme se shodli, že lepší bude začít podnikat s destilací. Dnes se podíváme na další převratnou novinku, která by mohla způsobit revoluci, průmyslovou, na klikový mechanismus.

Já vím, že to je velmi podivná návaznost na předchozí text, ale je to velmi důležitá věc, kterou je potřeba mít stále na zřeteli. Ve starověkém Římě absolutně neexistovalo něco jako patentová ochrana. Jakmile něco vynaleznete a začnete to prodávat, vystavujete se riziku, že to někdo okopíruje a začne také vyrábět a tím vám konkurovat. Dokonce to možná i vylepší a vy ostrouháte. Tedy pokud není výrobní způsob obzvláště vychytralý jako v případě destilace. Ale i tam si myslím, že by se to dříve nebo později provalilo a Římané by začali pálit ve velkém.

Ale prozatím jsme v době, kdy růžovou vodu dokážeme vyrobit pouze my. Takže jsme na tom vydělali už pěkných pár denárů, takže máme šanci nejenom na rozumné živobytí, ale též si pro naše další vynalézání někoho najmout. Nějakého šikovného truhláře a později i kováře.

Při výzkumu okolí mne zarazilo, jak se v tehdejší době vyráběla příze a je jedno, jestli to bylo z lnu nebo z vlny. Tedy jedno - samozřejmě je rozdíl, jak připravíte ovčí srst na spřádání a jak je potřeba připravit len, ale nakonec máte chumel vláken, ze kterých stáčíte nit. Chumel vláken narazíte na jednu tyčku, té se říkalo přeslice a navíjíte to na druhou tyčku, které se říkalo vřeténko. Poprosil jsem AI o ilustrační obrázek:

Celý ten proces byl následující - z chumlu na přeslici se vytáhlo pár vláken a ty se připevnily to tyčku vřeténka, většinou tam na to byl malý háček. Potom se vřeténko roztočilo s tím, že přeslen fungoval jako setrvačník, začalo kroutit vlákna dohromady na nit a přadlena vytahovala další a další vlákna z přeslice, dokud vřeténko nedopadlo vlastní vahou na zem. Potom přadlena navinula na tělo vřeténka upředenou nit, čímž se vřeténko zase dostal nahoru k přeslici a celé to opakovala.

Je až s podivem, že nepřišli na to jak to vylepšit. Možná to bylo tím, že to byla ryze ženská práce a vynálezci byli převážně muži, nevím. Ale už by stačilo mít jedno velké kolo, které by po roztočení fungovalo jako setrvačník a z něj převod na malé kolo pro pohon vřeténka. A jednu veledůležitou vychytávku - dvouramenné křídlo s vodiči nití. Vypadá to přibližně nějak takto:

Tahle vychytávka zajistí, že se nit bude jednak stáčet a druhak rovnoměrně navíjet na celou délku cívky.

Všechno co teď potřebuji, je šikovný truhlář, který mi vyrobí velké kolo, rám kolovratu a potom vřeteno s vodiči nití. Vzhledem k tomu, že jenom málokdo bude chtít investovat a koupit své ženě drahou novinku, budu muset sehnat dobrovolnice, které za nějaký plat pro mne budou pracovat a vyrábět přízi. Už jenom tato verze kolovratu, bez šlapání, by měla násobně zrychlit výrobu nití a přinést i mnohem vyšší kvalitu, hlavně v rovnoměrnosti tloušťky příze.

Takže bych mohl provozovat takovou malou manufakturu, anebo zavést první home office a půjčit kolovrat přadlenám domů. Nebo taky první švarcsystém, nevím. V každém případě nepočítám, že bych na tom zbohatl, ale mohlo by to pravidelně přinášet nějaké tržby a časem by se dal rozšířit okruh přadlen pro mne pracujících, než si toho všimne někdo mocný nebo podnikavý a nastartuje svůj vlastní byznys. Pak přijde čas na to opatřit kolovrat klikovým mechanismem a znovu znásobit rychlost produkce. Nicméně první, kdo by využil klikový mechanismus by byl můj domestikovaný truhlář pro lepší a rychlejší produkci kolovratů. A bude potřeba kováře na výrobu první ojnice v dějinách. Ale o tom až příště.

Vážení čtenáři, děkuji Vám za Váš čas, který jste věnovali přečtení tohoto článku a doufám, že se Vám to líbilo, že Vás zaujal, že jste se něco nového dověděli.

I když to přímo není materiál do pokračování knihy Tim se ptá: Proč a jak funguje vesmír, chtěl bych Vás v této souvislosti poprosit o příspěvek, který mi pomůže zajistit korektury a vydání druhého dílu, tentokrát pod názvem: Tim se zase ptá: Proč a jak funguje vesmír.