Vrací se vojenský titán Evropy? Berlín obnovuje svou armádu

Málokterý stát má vojenskou historii srovnatelnou s Německem. Dědicové pruské armádní tradice, kteří ve dvou světových válkách vyzvali největší mocnosti naší planety a několik let je dokázali porážet. Za posledních několik dekád však došlo k postupnému úpadku německých vojsk a až plná ruská invaze na Ukrajinu dokázala znovu probudit starého armádního giganta. O možné obnově německých ozbrojených sil se už mluvilo mnohokrát, ale dnes konečně začínají najevo vycházet reálná fakta, která mají z Německa učinit vojenskou velmoc Evropy.

Armáda k ničemu

Úpadek německé armády je veřejností často spojován s koncem 2. světové války a následnou snahou vítězných mocností zabránit budoucí německé agresi. Oba nově vzniklé německé státy však ve skutečnosti velmi rychle začaly obnovovat svůj starý armádní potenciál, což jim vítězové dovolili kvůli realitám Studené války. Jistá omezení včetně zákazu jaderných zbraní byla zachována, ale jak západní tak východní Německo začali už v 50. letech s rychlou militarizací, která z obou zemí učinila klíčové členy evropských mocenských bloků. Na západě zašla rehabilitace Německa tak daleko, že se jedním z velitelů nově vzniklého NATO stal Adolf Heusinger, bývalý generál Hitlerova režimu.

Skutečnými problémy měla západoněmecká armáda, Bundeswehr, začít ironií osudu trpět až po vítězství západu ve Studené válce. Sjednocení Německa a kolaps východního bloku znamenaly, že najednou zmizely všechny hlavní důvody pro udržování rozsáhlých ozbrojených sil. Krátce po sjednocení se nově spojené německé ozbrojené síly rozrostly na 600 000 mužů, ale tento počet začal být prakticky okamžitě omezován. Německo se navíc začalo zbavovat velkého množství staré vojenské technologie a 90. léta se tak nesla v duchu celkové redukce ozbrojených sil, které se na počátku roku 2000 smrskly na 370 000 mužů.

Tyto změny byly v mnoha ohledech nutné kvůli novým ekonomickým a geopolitickým podmínkám. Bundeswehr na oplátku obdržel nová práva, kterými za Studené války nedisponoval. Přišla větší volnost ve výběru zbraňových systémů a německý parlament odsouhlasil, že bude nově možné vysílat německé vojáky na zahraniční mise, což vedlo k zapojení Bundeswehru do operací v Jugoslávii a Rwandě. Jako daleko větší problém než snížení počtu vojáků se však měl brzy ukázat nedostatek zdrojů a to těch lidských i finančních. Do roku 2014 byla kompletně zrušena německá branná povinnost a výdaje na armádu klesly proti roku 2000 o jednu třetinu.

S těmito změnami také přišel prudký propad v celkové bojové síle Bundeswehru. Došlo k prudké redukci počtu vojenských základen a tréninkových fakult. Počet tanků klesl z více než 5000, jež byly k dispozici krátce po sjednocení na pouhých 250. Personál se propadl na méně než 180 000 lidí a německé letectvo bylo některými experty považováno za kompletně nepoužitelné, což roku 2016 potvrdila také německá vláda. Ta už po ruském obsazení Krymu roku 2014 otevřeně přiznala, že Bundeswehr není ve svém současném stavu schopen splnit své spojenecké závazky a NATO by tak v případném konfliktu nemělo počítat s německou podporou.

Kdo nese za tuto situaci odpovědnost? Obvinit by se daly všechny německé vlády od sjednocení až do roku 2022, ale ty v mnoha ohledech pouze následovaly celoevropské trendy. Redukce armády, zrušení branné povinnosti a specializace na zahraniční mise, byly normou v mnoha zemích a Němci je posunuli na novou úroveň. Málokoho asi překvapí, že politici, kteří dlouhodobě podporovali lepší vztahy s Vladimírem Putinem a Ruskou federací byly také předními zastánci redukce vojenských sil a často odmítali jakoukoliv možnost nové války v Evropě. Angela Merkelová, Gerhard Schröder a ve své době i tehdejší ministryně obrany Ursula von der Leyen byly pouze těmi nejviditelnějšími zastánci odzbrojení. A pak přišel rok 2014.

Velké plány, malé akce

Mělo by se uznat, že první armádní reformy začaly v Německu už po zabrání Krymu, ale jejich kvalita byla opravdu velmi neslavná. Ursula von der Leyen, která ve funkci ministryně obrany sloužila mezi roky 2013 a 2019, bývá často spojována se zavedením nových školek pro děti vojáků a další zlepšení kvality armádního života. Problematické však bylo její myšlení ve vojenských otázkách, kdy pravidelně ignorovala doporučení vojáků a expertů, podporovala systém extrémně pomalých nákupů nových zbraní a nechala čím dál více armádní techniky padnout do nepoužitelného stavu. Jí slíbené navýšení počtu vojáků posílilo Bundeswehr o méně než 4 000 lidí, což nebyla ani polovina toho, co ministryně plánovala.

Problém německé armády je však daleko hlubší než jen pouhá neschopnost jejích ministrů. Extrémně pomalá je také byrokracie, která má být zodpovědná za nákup a kontroly vojenské techniky. Byrokraté jsou navíc extrémní ve svých standardech a často nechávají ze služby vyřadit i zbraně, které jsou pouze kosmeticky poškozeny. Proces nákupu nových zbraní navíc komplikuje extrémně férový proces udělování vojenských kontraktů, který poraženým firmám umožňuje vést roky trvající soudní spory, jenž zpomalují už tak pomalý systém. S těmito systémovými problémy se jen těžko dá obnovit kvalita Bundeswehru.

Německo potřebovalo pořádný šok a ten bohužel přišel 24. února roku 2022. Ruská invaze na Ukrajinu definitivně pohřbila strategické myšlení, které Německu vládlo od konce Studené války, ale přechod k nové geopolitické strategii měl ještě nějakou dobu trvat. Kancléř Olaf Scholz vyhlásil už tři dny po invazi, že pro Německo nastal Zeitenwende (bod obratu), který měl definitivně změnit jak přístup Berlína k Rusku tak jeho přístup k vlastní armádě. Německo mělo konečně začít plnit dlouho ignorované požadavky NATO na větší zbrojní výdaje a Berlín se také zavázal k plné podpoře Ukrajiny.

Scholzovi návrhy měly velký potenciál, ale pouze limitované následky. Ve spolupráci se schopným ministrem obrany Borisem Pistoriusem se kancléřovi podařilo schválit několik důležitých zákonů a oba muži také prosadili několik důležitých dodávek Ukrajině. Pistorius však rychle zjistil, že kancléřova ochota plnit nové finanční závazky není nijak jistá a obzvlášť rozpočet pro rok 2024 byl pro všechny zastánce německého přezbrojení velkým zklamáním. Toho také využil vůdce opozice Friedrich Merz, jež přislíbil daleko rychlejší a více radikální program přezbrojení. Jeho šance naplnit tyto sliby přišla po volbách v letošním únoru, kdy Merzova CDU-CSU vyhrála volby. A věci se konečně začaly hýbat.

Otočka minutu před dvanáctou

Nová koaliční vláda CDU a SPD nehodlala na nic čekat. Ještě před svoláním nového parlamentu prosadila ústavní změnu rozpočtových pravidel, jež zrušila limity na půjčování peněz pro vojenské síly. Finančně zodpovědné Německo tak sice nahromadí nové dluhy, ale na oplátku dostane příležitost pro armádní modernizaci, kterou Evropa už dlouho neviděla. Nově schválená finanční plány mají navýšit obranný rozpočet ze současných 90 miliard až na 160 miliard euro ročně od roku 2029, což by Německu dalo 3. největší vojenský rozpočet na naší planetě. Není překvapením, že po boku nového kancléře stojí staronový ministr Pistorius, který tentokrát může spolupracovat s mužem, jež je německému přezbrojení stejně oddaný jako on sám.

Tyto velkolepé investice dostaly v posledních týdnech konkrétní podobu. Z dosud odhalených informací hodlá Německo zahájit masivní nákupy prakticky všech představitelných vojenských systémů. Obzvlášť masivní jsou objednávky v oblasti obrněných vozidel, kde Bundeswehr hodlá nakoupit 5000 nových strojů Boxer, kterých dnes země vlastní 1100. Dále se má pořídit 600 nových tanků Leopard, 20 nových stíhaček Eurofighter, raketové systémy Typhon a také rozsáhlé množství vozidel pro zásobovací potřeby. A zdroje v německé vládě otevřeně přiznávají, že existuje také řada objednávek, o kterých veřejnost zatím vůbec neví. Ve vývoji mají také být nové drony a další specializované technologie moderní války.

Bundeswehr bude navíc nově daleko pružnější v nákupu svých zbraní. Parlament už stihl schválit zákon, jež silně omezí komplikace a zdržení kolem nových zbraňových kontraktů a sníží byrokratickou zátěž v současném armádním systému. Ministr obrany Pistorius označil novou reformu za nejdůležitější ze všech současných změn, což jen potvrzuje rozsah byrokratických strastí, které Bundeswehr dlouhé roky trápily. Tyto legislativní novinky už měly efekt také na německé zbrojní společnosti, kterým nyní prudce rostou akcie. Firmy jako Rheinmetall AG už plánují mohutné expanze své zbrojní produkce a otevřeně se mluví o předělání starých automobilových továren na nové zbrojní fabriky.

Jednu velkou otázku však Německo stále řeší. Nedostatek personálu je dlouhodobým problémem, který nelze vyřešit pouze pomocí peněz. Lepší plat pro vojáky a nové pracovní výhody mohou nalákat část potřebných osob, ale velkolepé plány Bundeswehru potřebují do roku 2030 alespoň 60 000 nových vojáků, což by mu dalo k dispozici více než 240 000 mužů a žen. V tomto bodě se neshodnou ani koaliční partneři a obzvlášť SPD zatím aktivně odmítá variantu obnovení všeobecné branné povinnosti. Ministr Pistorius zatím trvá na tom, že bude možné zachovat plně profesionální armádu, ale mnozí členové CDU včetně kancléře Merze začínají volat po alespoň částečné obnově branné povinnosti. S touto otázkou bude současná německá vláda pravděpodobně ještě dlouho zápasit.

Starý vojenský kolos se tedy pomalu, ale jistě vrací. Do roku 2030 chce mít Německo vojenskou sílu, která bude patřit k těm nejlepším v Evropě a s níž bude v případě potřeby schopné střetnout se s ruskými vojsky. V éře rostoucí mezinárodní nejistoty je tato iniciativa našeho blízkého spojence vítanou novinkou, jež snad vyváží rostoucí neochotu USA chránit náš kontinent. Otázkou však je, zda se i další státy Evropy budou chovat takto odpovědně a posílí své armády. A co teprve uděláme my, Češi?

Zdroje a další četba:

Seppo, Anti: From Guilt to Responsibility and Beyond: The Evolution of German Strategic Culture after the End of the Cold War (Sozialwissenschaftliche Studien des Zentrums … der Bundeswehr) (English Edition), BWV Berliner Wissenschafts-Verlag, 378 stan, 2021, ISBN: ‎ 978-3830542315

Olsson, Jonas v Breaking defense: Germany surges to fourth largest global military spender: SIPRI (online): https://breakingdefense.com/2025/04/germany-surges-to-fourth-largest-global-military-spender-sipri/

Nienaber, Michael v Bloomberg: Germany Readies Military Order For 8,500 Armored Vehicles (online): https://www.bloomberg.com/news/articles/2025-07-29/germany-readies-military-order-for-8-500-armored-vehicles

Höller, Linus v DefenseNews: Berlin launches laxer laws in bid to hasten defense acquisitions (online): https://www.defensenews.com/global/europe/2025/07/23/berlin-launches-laxer-laws-in-bid-to-hasten-defense-acquisitions/