Článek
Zpráva o nehodě, kterou prošla helikoptéra prezidenta islámské republiky se již šíří po světě. Ve chvíli, kdy píši tento článek nevím, zda je Ebráhím Raísí živ či mrtev. Přesto vidím jako důležité napsat něco o této vskutku ohavné figuře. Pro pořádek je však důležité říci, že Raisi není nejmocnější muž v Íránu. Raisi je vůdce vlády, ale podléhá nejvyššímu vůdci země, Alí Chameneímu, který má pod svou přímou kontrolou nechvalně proslulé revoluční gardy. Raisi je přímým spojencem revolučních gard a v případě smrti bude pravděpodobně nahrazen dalším loajalistou. I tak se však jedná o jednoho z hlavních aktérů moderní íránské historie. Velmi krvavé historie.
Ebráhím Raísolsadati se narodil roku 1960 do církevní rodiny ve městě Mashad. Jeho otec zemřel, když byl Raisi pouhých pět let starý, což mu pomohlo rozhodnout se později v životě pro náboženskou kariéru. Od roku 1975 navštěvoval seminář ve městě Qom, které dodnes platí za intelektuální centrum šíitského islámu v Íránu a studoval zde pod vedením nejvýznamnějších íránských duchovních. V době, kdy v Íránu rostla nespokojenost s vládnoucí dynastií Páhlaví se mnoho studentů v Qomu nadchlo revolučními ideály Rúholláha Chomejního, který prosazoval mohutné posílení autority náboženských figur ve světských záležitostech. Raísí, který Chomejnímu plně propadl, byl aktivním účastníkem revolučních let 1978-79, které vyhnaly šáha do exilu a následné tvrdé čistky vůči sekulárním revolučním spojencům. Nic nesmělo stát v cestě Chomejního vizi.
Raísí se jako loajální islamista rychle prosadil v nové justici a roku 1981 začal sloužit jako prokurátor v provincii Hamadán. Hrál vedoucí úlohu při pronásledování menšin, zejména islamisty nenáviděných bahaistů a politických odpůrců, které si vyžádalo nespočet mrtvých, mučených a uvězněných. Po přestěhování do Teheránu, kde působil jako zástupce místního prokurátora, působil Raísí jako člen takzvaných „výborů smrti“, které vytvořil nechvalně proslulý ajatolláh Sadegh Khalkhali. V 80. letech se Raísí podílel na popravě pěti až třiceti tisíc politických vězňů, kteří dokonce často ani nebyli původně odsouzeni k trestu smrti. Obětmi byli především političtí oponenti a členové sexuálních a etnických menšin. Raísí celou záležitost později prohlásil za „rutinní boj proti nepřátelům státu“.
Raísího desítky let trvající soudní kariéra se týkala všech možných prohřešků, které si Íránci mohli dovolit proti novému totalitnímu režimu. Raísí si vytvořil blízké vztahy s Chomejního nástupcem Alím Chameneím a jeho synem Mujtabou, který řídí bezpečnostní a soudní aparát země a skrz tyto konexe se v letech 2004-2014 stal zástupcem ministra spravedlnosti. Během jeho desetiletého působení v této funkci došlo v Íránu k dalšímu výraznému zhoršení situace v oblasti lidských práv a náboženských svobod. Raísí dlouhodobě úzce spolupracoval s členy Íránských revolučních gard, kteří mu často doporučili cíle pro jeho tvrdé soudy. Jako důkazy u soudu dlouhodobě přijímal vynucená přiznání, která byla získaná mučením a vždy nižším soudcům doporučoval postupovat tvrdě proti obviněným ženám, a to především v případech, kdy dámy porušily zákony o zahalování. Během jeho působení bylo zatčeno a následně odsouzeno kolem 40 osob ze západních zemí včetně 17 Američanů. Čelili vykonstruovaným obviněním jako byla například špionáž, zločiny proti národní bezpečnosti a zločiny podkopávající Islámskou republiku. Mnozí z nich byli později úspěšně vyměněni za agenty režimu, kteří byli drženi v západních věznicích.
Raísího následná jmenování do funkce generálního prokurátora (2014 až 2016) a soudce nejvyššího soudu (2019 až 2021), ukázalo, že si svými činy podržel podporu nejvyššího vůdce. Raísí se následně rozhodl, že nadešel čas pro nový kariérní posun. Po letech sebe-prohlášených reformních kandidátů prezidentů (kteří žádné skutečné reformy nepřinesli), se Raísí stal favoritem prezidentských volbách roku 2021. Formálně se prezentoval jako zásadový proti-korupční proti kandidát, který povede ortodoxní islámskou administrativu. Celé volby se ukázaly jako jedno velké divadlo. Nejsilnější Raísího protikandidáti byli diskvalifikováni a státní média jasně ukázala, že zvolen má být Raísí. To také vedlo k nejmenší volební účasti v dějinách islámské republiky, ale Raísí měl alespoň jisté vítězství.
Svou vládu se Raísí rozhodl vést stejným způsobem jako dříve spravedlnost. Důraz byl dán na tvrdé vynucování všech částí islámského práva a mohutně vzrostla finanční podpora mravnostní policie a revolučních gard. Prudce vzrostl počet poprav a byla posílena cenzura na už tak omezenými médii v zemi. Raísí však kompletně selhal ve svých slibech zlepšit ekonomickou situaci, která v současné době drtí íránské obyvatelstvo. Do toho přišla brutální vražda mladé studentky Mahsi Amini, kterou kvůli špatně oblečenému hidžábu zavraždila morální policie. Tato vražda spustila mohutné protesty, které v některých místech vyhnaly na několik týdnů policii z ulic. Protesty rychle přerostly z nepřátelství k hidžábu na odpor vůči samotné islámské republice a Raísí se rozhodl tvrdě zareagovat.
Vládní reakce byla krutá a krvavá. Během protestů bylo zavražděno přes 500 lidí včetně přibližně stovky mladistvých. Tisíce dalších utrpěly zranění či skončily za mřížemi. Tam je často čekali dlouholeté tresty či dokonce popravy. Raísí sice prohlásil, že přijde reforma zákonů o hidžábu, ale to se ukázalo jako léčka pro západní média, která ji plně spolkla. Raísí dokázal utopit povstání v krvi, ale nijak se nesnažil o zlepšeních stavu své země. Preferuje novou sérii poprav politických disidentů, která pokračuje dodnes a má za cíl zabránit dalšímu národnímu povstání. Naopak se zaměřuje na zahraniční scénu, kde patří mezi hlavní spojence Putinova Ruska a Hamásu.
V současné chvíli již vím, že Raísí při nehodě zemřel. Je to v jistém ohledu škoda. Toto monstrum si zasloužilo být souzeno před zraky celého světa. Způsobil obrovské množství utrpení jak pro svůj národ, tak národy cizí a v jeho životě se nedá najít prakticky žádný dobrý čin. Raísího smrt je pro celý režim destabilizující událostí, ale bohužel pravděpodobně nepovede k jeho pádu. Revoluční gardy a nejvyšší vůdce Chameneí jsou stále nejmocnější lidé v zemi a za Raísího určitě najdou náhradu. Bývalý prezident však byl považován za možného nástupce pro Chameneího, což by mohlo znamenat novou vlnu vnitřních hádek kolem nástupnictví. Někdy je důležité doufat a já doufám, že Raísího smrt bude dalším krokem na cestě Íránu k svobodě.
Zdroje a další četba:
Nejaktuálnější zdroj k nehodě: https://www.iranintl.com/en/liveblog/iran%20president%20chopper%20incident#202405192046
