Článek
Poslední dobou mě nepřestává fascinovat rozdíl mezi příběhy, které mezi námi kolují, a skutečností. Na jeden zářný příklad jsem nedávno narazil s přítelem své tchyně, který porovnával čestnost Němců a Čechů při vracení ztracených peněženek.
Zjistil jsem, že na toto téma existuje rozsáhlý výzkum (krásný výstup najdete zde) a s překvapením jsem zjistil, že skutečnost je zcela odlišná od všeobecně rozšířeného příběhu. Podle tohoto výzkumu jsme nejen čestnější než Němci, Angličané či Američané, ale například Poláci mají ještě vyšší míru poctivosti než my. Výzkum je sice starší, ale dobře ukazuje, jak se realita často liší od našich představ.
Bohužel ani novináři příliš nepodporují obraz Čechů jako poctivého národa a sami se často podílejí na šíření příběhů, v nichž jsou Češi vykreslováni jako nepoctiví.
Rád bych zdůraznil, že zde nejde o samotnou poctivost, ale o srovnání s ostatními národy!
Příběhem, který se nyní kolem nás odehrává, jsou podzimní volby. Bohužel na fakta se lze dívat různými způsoby, a tak vznikají příběhy, které ovlivňují výsledky.
Proto si dovolím definovat jedno základní faktum, které často napadají strany označované jako antisystémové (či dnes opozice). Nejsem fanoušek vládnoucí koalice, přesto si troufnu tvrdit následující:
Normální lidé, tedy běžní občané, se v liberální demokracii mají lépe než v autoritářském státě.
Jednoduchý pohled skrze AI ukazuje:
Empirické studie a globální statistiky prokazují, že lidé se ve většině hledisek mají lépe v liberální demokracii: mají vyšší životní úroveň, lepší zdravotní péči, větší míru svobody a menší riziko drastických ekonomických či humanitárních katastrof. Autoritářské režimy mohou nabídnout krátkodobou stabilitu, ale za cenu omezených práv, svobod a dlouhodobých společenských i ekonomických rizik.
Ještě zajímavější je srovnání HDP:
Nejvyšší průměrný HDP vykazují otevřené, liberální demokratické státy (například Švýcarsko, Austrálie či Skandinávie), kde může průměrná hodnota přesahovat 60 000 USD na obyvatele.
Autoritářské státy mají výrazně nižší průměr; údaje se většinou pohybují mezi 7 700 a 15 000 USD na obyvatele – záleží na metodologii i konkrétním výběru zemí.
Zjednodušeně řečeno, běžní lidé, jako jsem já a mé okolí, se v liberálních demokraciích ve všech ohledech mají lépe než lidé žijící v autoritářských státech.
Hledal jsem důvody, proč někteří lidé volí systém, v němž by se měli hůř, a dospěl jsem k těmto závěrům:
- Lidé v zemích s omezenou volbou mají omezený přístup k informacím a nejsou vystaveni takovému množství negativních zpráv.
- Obyvatelé otevřených systémů se často vnímají jako oběti systému, vidí kolem sebe úspěšnější jedince a mají tendenci se s nimi srovnávat.
- Korupce, klientelismus či zneužívání systému se v otevřených společnostech veřejně rozebírá, i když je v reálu menší než jinde – tím, že se o těchto jevech v autoritářských režimech nepíše, lidé je tam ani nevnímají jako problém.
- Otevřené systémy se snaží o zlepšování a nápravu, zatímco ty ostatní ukazují na vnějšího nepřítele a apelují na nacionalismus.
Nejzajímavější je ale stav, kdy si lidé ani tváří v tvář faktům nedokážou připustit, že se mýlí. Podporují tak ty, kteří jim reálně zhorší životní podmínky, jen aby si uhájili svou pravdu.
Nenacházím žádnou cestu, jak tento příběh zlomit – možná skutečně musíme projít stejnou zkušeností jako například v Americe, či Maďarsku, tedy projít si vystřízlivěním a zhoršením podmínek, abychom se pak – třeba za čtyři nebo osm let – mohli vrátit nazpět.
A tak si užijme poslední léto, kdy se ještě máme dobře. Čekají nás náročné časy, bída a utrpení…
