Článek
Ještě na přelomu tisíciletí panoval mezi USA a Čínou pragmatický klid. Čína se otevírala světovým trhům, Amerika vítala levné zboží a obě strany těžily z propojené ekonomiky. Vstup Číny do Světové obchodní organizace v roce 2001 byl oslavován jako historický milník, jako symbol integrace, nikoliv konfrontace. Dnes je však tato éra nenávratně pryč.
Souboj, který se dnes odehrává mezi Washingtonem a Pekingem, bývá nazýván novou studenou válkou. Přirovnání je lákavé, ale pokulhává. Studená válka mezi USA a SSSR byla střetem dvou světů, které spolu téměř neobchodovaly, sdílely minimum technologií a fungovaly v oddělených ekonomických sférách. Americká a čínská ekonomika jsou naopak hluboce provázané - vzájemný obchod se pohybuje v bilionech dolarů ročně, výrobní řetězce jsou propletené a akademická výměna stále probíhá.
Tři bojiště jednoho soupeření
Technologie jsou prvním a nejviditelnějším polem střetu. Čipy se staly strategickou surovinou 21. století. Spojené státy opakovaně zpřísnily exportní restrikce, aby zabránily Číně získat přístup k nejmodernějším polovodičům. Čína odpovídá masivními státními investicemi do vlastní výroby a omezuje export kritických minerálů. Bitva o 5G sítě a výsadní postavení v oblasti umělé inteligence je ve své podstatě soubojem o to, kdo bude definovat technologické standardy příštích desetiletí.
Druhým bojištěm je geopolitika, konkrétně otázka Tchaj-wanu. Ostrov, který Peking považuje za součást svého území, je zároveň domovem firmy TSMC, jež vyrábí drtivou většinu světových nejpokročilejších čipů. Případná čínská vojenská akce by nebyla jen regionálním konfliktem, ale globální krizí zásobovacích řetězců. Napětí v Indo-Pacifiku, kde Spojené státy budují sítě bezpečnostních partnerství, ukazuje, že západ přestává věřit v čínské mírové záměry.
Třetím rozměrem je ideologie. Liberální demokracie versus autoritářský kapitalismus není jen rétorika propagandistů. Čínský model, v němž stát aktivně řídí ekonomiku, cenzuruje informace a potlačuje politickou opozici, představuje funkční alternativu k západnímu uspořádání. Co je ještě znepokojivější, v řadě zemí globálního Jihu tato alternativa nachází své příznivce.
Evropská unie se ocitá v nepříjemné pozici. Bezpečnostně závisí na americkém deštníku prostřednictvím NATO. Ekonomicky je přitom hluboce provázána s čínským trhem, protože Čína je pro EU jedním z největších obchodních partnerů. Tato dvojí závislost brání jednoznačnému postoji.
Reakcí Bruselu je koncept de-risking, tedy snižování rizik namísto úplného odpojení. Místo toho, aby EU přestřihla ekonomické vazby s Čínou, snaží se diverzifikovat dodavatelské řetězce, omezit závislost ve strategických sektorech a zároveň zachovat obchodní vztahy tam, kde jsou pro obě strany výhodné.
Jak rivalita dopadá na českého spotřebitele?
Geopolitické pnutí se projevuje i v každodenním životě. Ceny elektroniky jsou jedním z nejpatrnějších dopadů. Restrikce amerického vývozu čipů do Číny, čínská odvetná opatření a obecná nejistota v dodavatelských řetězcích prodražují výrobu a zdražují výsledné produkty. Chytré telefony, notebooky či televize jsou citlivé na výkyvy ve vzájemných obchodních vztazích.
Elektromobilita přináší další dimenzi. Baterie pro elektromobily vyžadují lithium, kobalt a vzácné suroviny, jejichž těžba a zpracování jsou z velké části pod čínskou kontrolou. Přechod na zelené technologie, jenž má Evropě zajistit energetickou nezávislost, paradoxně posiluje závislost na čínském průmyslu.
Kauzou, jež otevřela diskusi o bezpečnosti dat, se stal TikTok. Americký Kongres přijal zákon, který nutí čínského vlastníka platformy ByteDance prodat americké aktivity, nebo čelit zákazu. Argumentem je obava z toho, že čínská vláda by mohla přistupovat k datům amerických uživatelů, ovlivňovat algoritmické doporučení obsahu, případně platformu využít pro informační operace. Podobné obavy jsou oprávněné i v evropském kontextu a týkají se nejen TikToku, ale celé řady čínských aplikací a hardwarových zařízení.
Klíčová otázka pro Evropu tedy zní, zda může zůstat neutrální, nebo si bude muset vybrat stranu? Rétorika strategické autonomie zní lákavě - nezávislá Evropa, která nehraje ani za USA, ani za Čínu. Realita je však méně pohodlná.
Technologická a bezpečnostní infrastruktura EU je z velké části americká nebo závislá na amerických standardech. Čínský vliv v kritické infrastruktuře se ukázal jako potenciální bezpečnostní riziko. Čím více se globální řád polarizuje, tím obtížněji Evropská unie udržuje svou středovou pozici.
Skutečná strategická autonomie by vyžadovala masivní investice do vlastních technologií, diverzifikaci zdrojů surovin, posílení obranné kapacity a vybudování průmyslové základny schopné konkurovat oběma velmocím. To jsou cíle na generace, nikoliv na volební období. Mezitím Evropa - a s ní i Česká republika - bude navigovat v prostoru, kde vzdálený souboj dvou supervelmocí den co den přetváří ceny, technologie a bezpečnost, na nichž závisí každodenní život.
