Článek
Nemovitost není trestný čin
Levicoví politici se tváří, že vlastnit dům nebo byt je cosi podezřelého. Jako by to byl luxus, který je třeba trestat. Jenže pravda je úplně opačná – v Česku je vlastní bydlení standard. Asi 80 % lidí bydlí ve svém. Zvýšení daně z nemovitostí by tak nebylo zásahem do „bohatých kapes“, ale útokem na běžné rodiny.
Dvakrát zdaněno = dvakrát okradeno
Nemovitost si lidé pořizují z peněz, které už stát jednou zdanil. Z výplaty, z podnikání, z úspor. Daň z nemovitostí proto není nic jiného než druhé zdanění – druhá loupež. A ta je o to cyničtější, že probíhá rok co rok, bez ohledu na to, zda máte příjem, nebo ne.
Přerozdělování: socialistická pohádka
Levicoví zastánci vyšší daně tvrdí, že peníze půjdou „na společné dobro“. Jenže každý, kdo žil v téhle zemi déle než deset let, ví, že to je lež. Peníze se ztratí po cestě. Část se utopí v byrokracii, část v dotacích pro kamarády, část zmizí v nekonečném státním aparátu.
A na koho nakonec „nezbyde“? Na ty, kteří celou tu vyšší daň odnesou. Přerozdělování nefunguje. Vždycky skončí u toho, že poctivý občan zaplatí víc – a dostane míň.
Proč je to v Česku horší než jinde
Ano, i v Německu nebo Rakousku mají daň z nemovitostí. Ale tam většina lidí žije v nájmu. Takže se jí přímo neúčastní celý národ. Je to nespravedlivé i tam, ale u nás by to byla naprostá absurdita. V zemi, kde skoro každý bydlí ve vlastním, jde o daň, která trestá většinu.
Je to jako by vláda rozhodla, že budeme platit „daň za to, že dýcháme“, protože dýchají skoro všichni.
Závist není politika
Daň z nemovitostí má jediný motor: závist. Politici, kteří ji prosazují, vědí, že se vždycky najde skupina lidí, která bude volat: „Ti, co mají, ať platí!“ Jenže „ti, co mají“, nejsou miliardáři s paláci. Jsou to rodiny s bytem v paneláku, lidé se starým domem na venkově, manželé, kteří dvacet let splácí hypotéku.
Místo aby levicová politika motivovala lidi, aby se také dopracovali k vlastnímu, raději trestá ty, kteří to už dokázali.
Největší lež: že z toho něco budete mít
Zastánci vyšší daně rádi tvrdí: „Ale ty peníze se vrátí do obcí, do služeb, do škol.“ Realita? Peníze se cestou vypaří. Vždycky se najde důležitější projekt, dotace, politická kampaň. A na ty, kteří uvěřili, že jim stát „pomůže“, nakonec nezůstane nic.
Co by měl stát dělat místo toho
Pokud stát potřebuje víc peněz, má šetřit sám u sebe.
- Omezit přebujelou byrokracii.
- Zastavit proud nesmyslných dotací.
- Přestat rozhazovat peníze na projekty, které nemají žádný smysl.
Jenže to by vyžadovalo odvahu a práci. Zvyšovat daň z nemovitostí je jednoduché – a o to nespravedlivější.
Závěr: svoboda začíná u vlastního domova
Daň z nemovitostí není „férový příspěvek společnosti“. Je to trest za to, že se o sebe dokážete postarat. V zemi, kde 80 % lidí bydlí ve vlastním, jde o daň, která postihuje většinu občanů.
Spravedlnost není brát těm, kteří něco mají, a rozdávat těm, kteří jen čekají. Spravedlnost je nechat lidem to, co si poctivě vydělali. A kdo chce mít také vlastní bydlení, ať přestane závidět – a pustí se do práce.
