Článek
Zdravotnictví zadarmo? Český luxus, který nás stojí zdraví
Zdravotní péče bývá mylně označována, že je „zdarma“. Je to ale nebezpečná iluze. Ve skutečnosti stojí stovky miliard ročně, a přesto pacienti čekají na vyšetření i operace celé měsíce, někdy roky. Kdo tomu uvěří, že je zadarmo, nakonec zaplatí nejvíc – svým časem, svým zdravím a někdy i životem.
Jen v roce 2022 dosáhly celkové výdaje na zdravotní péči v České republice 597 miliard korun, tedy zhruba 8,5 % HDP. Největší část financování zajišťují zdravotní pojišťovny, které rozpustí přes 400 miliard. Z veřejných rozpočtů jde dalších více než 80 miliard. A i když domácnosti často věří, že péči mají bezplatnou, samy ročně vydají přímou platbou okolo 85 miliard korun. Takže žádné zadarmo – jen jiná forma zdanění.
Český pacient ale ze systému nedostává odpovídající službu. Když potřebuje endoprotézu, vyšetření srdce nebo i banálnější zákrok, končí v nekonečných pořadnících. Iluze „rovného přístupu pro všechny“ se mění ve frašku, kde místo rychlé péče dostáváme čekací lhůty, které v praxi zabíjejí. Tohle je cena socialismu ve zdravotnictví.
Zastánci systému se ohánějí spravedlností a solidaritou. Jenže solidarita bez efektivity je jen drahá nálepka na systém, který se dusí vlastní byrokracií.
Někdo by mohl namítnout: „Ale peníze do zdravotnictví přece rostou!“ Ano, rozpočty bobtnají, ministerstvo zdravotnictví bude příští rok hospodařit s téměř 13 miliardami a systém veřejného pojištění dostane desítky miliard navíc. Jenže v praxi se větší část peněz ztratí v administrativě a přerozdělování. K pacientům a zdravotníkům se dostane jen část. Čekací doby se tím nezkrátí a kvalita péče se nezlepší.
Pravicový pohled je jednoduchý: zdravotnictví není zadarmo, nikdy nebylo a nikdy nebude. Pokud budeme udržovat iluzi, že stát vše zaplatí, systém se bude dál hroutit. Spoluúčast není sprosté slovo. Naopak – je to jediný způsob, jak udržet férovost a rychlost. Když pacient ví, že se na péči podílí i vlastními prostředky, rozmyslí si, jestli půjde na pohotovost s rýmou. A stát ušetří prostředky na ty, kteří péči skutečně potřebují.
České zdravotnictví potřebuje méně iluzí a více reality. Pokud nepochopíme, že „bezplatná péče“ je jen drahý socialistický mýtus, budeme dál čekat. Jenže ve zdravotnictví platí jedno: kdo čeká příliš dlouho, ten se nedočká.
