Článek
Myanmar, země dříve známá jako Burma, si za svých téměř 80 let nezávislosti prošla řadou problémů. Ať už vojenské diktatury nebo povstání etnických skupin, mír a stabilita v zemi nikdy netrvala dlouho. Poslední dva roky občanské války jsou toho jasným příkladem.
Odpor nenásilný a násilný
1. února 2021, v první den nového parlamentu, ukončil vrchní vojenský velitel Min Aun Hlaing desetiletí reforem a polo-demokratické vlády a vrátil zemi do autoritářského režimu z doby před rokem 2011. Předsedkyně vlády Aun Schan Su Ťij byla zatčena a vrátila se do své původní role politického vězně, stejně jako prezident a další vedoucí představitelé vládnoucí politické strany, Národní ligy pro demokracii. Obyvatelé Myanmaru se, ale už deset let těšili z rostoucích politických a ekonomických svobod a na novou diktaturu neměli chuť.
Armáda samozřejmě očekávala jistý odpor, ale byla zaskočena jeho reálnou silou. Počáteční opozice proti převratu, nenásilná, zaplnila ulice hlavního města Rangúnu a dalších měst a obcí v zemi. Protestující byli bedlivě sledováni policií a někdy i armádou, ale k zásahům docházelo jen minimálně a většinou nenásilně. Vytvořilo se hnutí občanské neposlušnosti, stávkující nebo nespolupracující dělníci ochromili hlavní části hospodářství. Lékaři, učitelé a univerzitní lektoři: ti všichni a mnozí další vyjadřovali svůj nesouhlas s tím, že armáda smetla reformní vládu.
Měsíc po těchto nenásilných protestech se bezpečnostní služby rozhodli pro tvrdou reakci. Nevybíravá ostrá palba do davů zabila a zranila mnoho protestujících. Zbývající politici Národní ligy pro demokracii a mnozí protestující byli zatčeni a umučeni k smrti. Začala nová ponurá kapitola represí a zásahů. Za těchto podmínek se opozice proti juntě změnila z nenásilné akce, při níž hrozilo riziko únosu nebo zastřelení, v ozbrojené odbojové hnutí. Klíčovou roli hrají nesourodé milice nově vytvořených Lidových obranných sil, často podporované etnickými ozbrojenými skupinami, které dlouhodobě vystupují proti armádě.
Země se propadla do otevřené občanské války - nejen v odlehlých pohraničních oblastech, kde boje vedené etnickými ozbrojenými skupinami doutnají od získání nezávislosti v roce 1948, ale také v důležitých městech a, což je možná nejdůležitější, na území obývané početně dominantní barmskou většinou obyvatelstva země. Z této oblasti armáda obvykle čerpá většinu své politické síly a odvedenců a při předchozích armádních režimech platila za oblast s minimálním výskytem odporu.
Tváří v tvář proměnlivé a složité situaci na bojišti se vojenská junta z velké části udržela ve městech a obcích, ale utrpěla značné ztráty v boji s partyzánskými bojovníky operujícími ve venkovských oblastech. Myanmarská armáda, která je nyní hluboce nepopulární a brutální k civilistům má stále několik výhod. Přes špatné vedení na taktické úrovni často vyhrává bitvy díky letectvu a těžkému dělostřelectvu, proti kterým odboj nemá mnoho účinných zbraní.
Aby zabránila opozici v obsazení a upevnění své moci v městských oblastech používá tyto zbraně velmi nevybíravě. K tomu například došlo když Karenský národní svaz (autonomistická až separatistická organizace) a několik místních jednotek Lidových obranných sil zahájily v říjnu 2022 ofenzívu s cílem dobýt město Kawkareik poblíž thajských hranic. Prorežimní armáda se stáhla, než armádní síly podnikly odvetné letecké údery a použily těžké dělostřelectvo v obydlených oblastech, čímž nakonec jednotky odporu rozprášily na venkově.
Válečný zlom?
Opoziční síly bojující proti myanmarské vojenské juntě v posledních měsících dosahovaly pokroku, ale 27. října překročily práh, zasadily vládním silám silný úder a postavily režim do defenzívy. Dramatický obrat událostí umožnilo rozhodnutí milicí šanského etnika připojit se ke kampani. Mnoho etnických organizací, které už dekády bojují proti centrální vládě, se připojilo do prorežimního boje, včetně armád etnických skupin činů a karenů. Ale Šanové zůstali doposud stranou. Několik jejich milicí vytvořilo takzvanou Alianci tří bratrů v pohraniční oblasti, která má dlouhou historii protivládních bojů a ilegálních operací v hraničních regionech.
Operace 1027, pojmenovaná podle data, kdy byla zahájena (27. 10.), se stala bodem obratu v občanské válce v zemi. Blesková válka se rozvinula v nejvýchodnějším mynmarském státě Shan, kde se přehnala přes klíčové oblasti podél hranice s Čínou přičemž ovládla několik měst a obsadila desítky vojenských základen. Velké množství vojáků z myanmarské armády údajně složilo zbraně a vzdalo se bez boje. Rebelové se zmocnili klíčových silnic a vyhodili do vzduchu mosty, aby zabránili armádním silám poslat posily.
Milice také ukořistily významný arzenál, který prý zahrnoval těžké kulomety schopné útočit na vrtulníky a stíhačky, které vážně ohrozí letectvo vojenského režimu. Situační posun ve strategicky a ekonomicky důležité části země není pro režim jen ohromujícím vojenským zvratem, je to také zničující finanční neúspěch. Ještě horší je změna pozice Číny. Ta dlouhodobě u šanů platí za hlavního chlebodárce a pokud se etnikum rozhodlo pro boj s režimem tak mu Čína pravděpodobně dala svolení. Peking dlouhodobě režim podporuje, ale nedávné obchodní spory naznačují, že možná zvažuje nové varianty.
Když se zpráva o ofenzivě rozšířila po Myanmaru, junta se snažila vysvětlit, co se stalo. Vojenský mluvčí Zaw Min Tun vydal prohlášení, ve kterém řekl veřejnosti, aby „nevěřila fámám a propagandě“, a dodal, že „bude obnovena bezpečná situace“. Ale v jasném znamení toho, jak nebezpečnými podmínkami se pro režim staly, uspořádala vojenská rada mimořádné zasedání, na kterém prezident Myint Swe, bývalý generál, varoval, že zemi hrozí: „kompletní rozpad“.
Nejistý osud Myanmaru
Politická spolupráce napříč koalicí odporu stále čelí vážným problémům, konkrétně tomu, jak bude vypadat stát po porážce režimu. Ve skutečnosti se teprve uvidí, do jaké míry Aliance tří bratrů politicky spolupracuje s vládou národní jednoty a dalšími pro-demokratickými aktéry po operaci 1027 a zda sdílí jejich vizi limitované autonomie. Důležité je, že mnoho lidí v lidových obranných silách a občanské společnosti je stále více frustrováno ze staré vlády národní jednoty a jejích kompromisů s armádou během její vlády. Více a více skupin chce opravdové změny a ukončení dominance burmánského etnika.
Vláda národní jednoty potřebuje přesvědčit etnické ozbrojené organizace a mnoho mladších občanů, že nebudou opakovat zklamání z předchozí demokratické transformace. Budoucí politický vývoj v Myanmaru je extrémně obtížný úkol, ale nezbytný vzhledem k rychle rostoucím úspěchům odporu. Volání po rozsáhlých soudních reformách a především po zavedení federalistického modelu nemohou být nadále ignorovány. Pokud vítězní povstalci nedokážou nalézt shodu na hlavních tématech je reálná šance rozpadu země.
Přestože válka ještě zdaleka neskončila a zůstává nejasné, jak bude budoucí Myanmar vypadat, události postupují rychle a pravděpodobně čelíme bodu obratu v konfliktu. Zdá se, že omezená strategická spolupráce odboje během prvních dvou let byla nahrazena sérií dobře naplánovaných celostátních ofenzív, které režim zaskočily. Odboj nepochybně plánuje další ofenzivy, zaměřující se na izolované základny, strategické hraniční cesty a malá města s cílem rozšířit své území. Zda bude režim poražen a jak bude vypadat osud bývalé Burmy můžeme pouze hádat.
Zdroje a další čtení:
Zpráva USA k lidským právům v Myanmaru: https://www.state.gov/reports/2022-country-reports-on-human-rights-practices/burma/
