Článek
Český hudební skladatel Bedřich Smetana se narodil v Litomyšli 2. března 1824 do zámožné rodiny panského sládka. Měl pět nevlastních sester z otcova předchozího manželství, tři vlastní sestry a dva vlastní mladší bratry.
Otec František svého prvního syna vedl k hudbě už od útlého dětství. Sám ho učil hrát na housle a v pěti letech nechal Bedřichovi dávat hodiny u místního učitele klavíru. Již 4. října 1830 vystoupil poprvé veřejně na hudební akademii litomyšlských filozofů, kde zahrál klavírní verzi předehry k opeře Němá z Portici. Ještě v Litomyšli začal Bedřich komponovat svá první dílka, která se bohužel nedochovala. Později se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde Smetana navštěvoval pravidelné hodiny hry na housle, klavír a violu a později i zpěvu.
V deseti letech utrpěl Bedřich zranění, když při hře s jeho vrstevníky vybouchla láhev se střelným prachem. Střepiny ho zasáhly do tváře, kterou si chlapec následně omyl vodou z rybníka. Následoval zánět čelisti a spánkové kosti, který po sobě zanechal trvalou bolestivost a deformitu tváře. Ve vyšším věku pak Smetana toto zranění maskoval plnovousem.
V roce 1935 se rodina opět stěhuje, tentokráte do Růžkovy Lhotice poblíž Čechtic, kde otec v dražbě výhodně koupil statek. Bedřich následně nastupuje na řádové gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kde se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským. Další hudební vzdělávání omezoval na hru na klavír u profesora P. Šindeláře a na prázdninové lekce u čechtického učitele Jana Syrového.
Na podzim 1839 přešel Smetana s řadou svých přátel na akademické gymnázium do Prahy. Brzy však oznámil tehdejšímu řediteli gymnázia Josefu Jungmannovi, že s gymnázia odchází a chce se věnovat hudbě. Smetanův otec s tím ale nesouhlasil a syna z Prahy odvezl do Plzně, kde jej nechal zapsat na premonstrátské gymnázium, kde působil jako profesor Bedřichův starší bratranec Josef František. Pod ochranou a dohledem tedy Bedřich studia přece jen dokončil a složil maturitu. Během svého pobytu v Plzni složil Smetana první v úplnosti dochovanou skladbu - Louisinu polku (věnovanou jeho sestřenici Aloisii) a několik dalších většinou tanečních skladeb. Z Plzně Smetana navzdory přání otce odchází do Prahy.
V Praze žil Smetana zpočátku nuzně, po čase ale získal místo učitele dětí hraběte Leopolda Thuna. Díky této práci navázal Smetana mnoho kontaktů mezi aristokracií a hudebníky. Rodina Thunových ho také celý život podporovala. V té době také zahájil studium hudební kompozice u Josefa Proksche. Vytvořil mnoho cvičných skladeb včetně své jediné klavírní sonáty g moll.
Při pražském povstání 1848 se Smetana účastnil barikádového boje. Napsal tehdy Pochod Národní gardy a Pochod studentské legie, které jako první vyšly tiskem. V srpnu 1848 si Smetana otevřel svou klavírní školu na Staroměstském náměstí. Škole se zpočátku dařilo a Smetana vyučoval i několik žaček z řad aristokracie. Mimo to také vystupoval jako pianista. Oženil se s Kateřinou Kolářovou a z jejich manželství vzešly čtyři dcery. Tři z nich ale bohužel v letech 1854 s 1855 umírají a naživu zůstává pouze Žofie. Své hudebně nejtalentovanější dceři Bedřišce Smetana věnoval svou nejmodernější skladbu Slavnostní předehru D dur.
V říjnu 1856 Smetana odjíždí do Göteburgu, kde přijímá místo dirigenta Filharmonické společnosti a stává se vyhledávaným učitelem hudby. Kromě klasik zde uváděl i některé vlastní skladby. První rok tráví ve Švédsku bez rodiny, následně tráví každý rok léto v Čechách a na sezonu se i s rodinou vrací na sever. Jeho manželka Kateřina umírá roku 1859 v Drážďanech při cestě do Čech. Následující léto tráví Smetana u svého bratra Karla. O rok později se ožení s Karlovou švagrovou Barborou. Barbořina láska k o šestnáct let staršímu Bedřichovi ale brzy uvadá a manželé žijí z větší části odděleně, přestože spolu mají dcery Zdeňku a Boženu.
Roku 1961 se Smetana vrací zpět do Prahy, zapojuje se do uměleckého života, navštěvuje významné schůze české inteligence a zdokonaluje svou češtinu. Do Národních listů píše kritiky hudebního života a všeobecné programové úvahy o koncertní činnosti a opeře. V únoru 1962 kupuje libreto opery Braniboři v Čechách, která má premiéru v Prozatímním divadle 5. ledna 1866. 30. května 1866 následuje premiéra Prodané nevěsty a Smetana se následně stává kapelníkem Prozatímního divadla. Okamžitě po dokončení Prodané nevěsty začíná Smetana pracovat na Daliborovi a následně Libuši.
V roce 1970 se začíná zhoršovat Smetanův zdravotní stav. Zejména v pravém uchu se začíná objevovat stále častější zaléhání, hučení a následná ztráta rovnováhy. I přes léčbu ztrácí v pravém uchu sluch a na levé ucho ohluchne náhle 20. října 1874. Smetana nejprve neztrácí naději na uzdravení, lékaři však diagnostikují nezvratnou paralýzu sluchových nervů. Koncem října 1874 rezignuje na veškeré své pozice v divadle a pobývá u své nejstarší dcery Žofie v Jabkenicích. Ani jako hluchý však neztrácí svou schopnost komponovat. Dokončuje svou symfonickou báseň Vyšehrad, následuje Vltava a Šárka. Po návratu z léčení komponuje Z českých luhů a hájů, až koncem roku 1878 vzniká Tábor a začátkem roku 1879 Blaník. V letech 1877 a 1879 vznikají také dva cykly Českých tanců. Na slova Vítězslava Hálka také tvoří v roce 1879 svůj jediný písňový cyklus Večerní písně. Tento cyklus byl poprvé uveden 4. ledna 1880 se na Žofíně, kde se konal koncert u příležitosti 50. výročí Smetanova prvního veřejného vystoupení. 19. září 1880 je Smetana v Litomyšli přítomen národní slavnosti, při níž mu byla odhalena pamětní deska. 11. června 1881 bylo jeho Libuší prozatímně otevřeno Národní divadlo. Na koncertech, jejichž výtěžek byl určen na nové divadlo, i přes svou hluchotu diriguje předehru k Libuši a koncertuje i jako klavírista, naposledy 4. října 1881 v Písku. 29. října 1882 měla premiéru Čertova stěna a na jaře 1883 Smetana dokončuje svůj poslední sbor Naše píseň.
18. listopadu 1883 se Smetana ještě účastní druhého otevření Národního divadla, na jeho psychickém stavu se však již podepisují halucinace a pranoia. 22. dubna 1884 je převezen do Ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici v Praze, kde 12. května 1884 umírá.
I přes svou genialitu a význam pro českou hudbu prožil Smetana i mnoho osobních tragédií, včetně postupné ztráty sluchu. Přesto jeho odkaz žije dál. Jeho dílo inspirovalo mnoho dalších skladatelů a dodnes je hráno a milováno po celém světě. Jeho hudba zůstává důležitou součástí české kultury.
Bedřich Smetana není jen skladatelem, je symbolem české hudební identity a dědictví. Jeho dílo stále s neutuchajícím obdivem oslovuje a inspiruje nové generace hudebníků a posluchačů po celém světě.
Zdroje:
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/bedrich-smetana-36848
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Smetana
https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/bedrich-smetana-cesky-hudebni-skladatel
https://vltava.rozhlas.cz/bedrich-smetana-5171532
