Šest žen a jeden král: Osudy manželek Jindřicha VIII.

Kateřina byla nejmladší dcerou španělského královského páru Ferdinanda II. Aragonského a Isabely I. Kastilské. Narodila se 16. prosince 1485 a její úloha byla už od dětství jasná. Měla se stát manželkou vládce. V roce 1501 se tak vdala za následníka anglického trůnu Artura Tudora. Ten ale brzy po svatbě zemřel. O osm let později se ale Kateřina vdala znovu. Tentokrát za Arturova mladšího bratra Jindřicha. Z politického hlediska se svazek jevil jako ideální, protože Kateřina byla španělskou infantkou. Navíc byla ideální renesanční ženou. Byla ctnostná, hluboce katolicky založená, ovládala jazyky, rozuměla teologii i klasickým textům.

Manželství zpočátku působilo šťastně, časem se ale začaly objevovat potíže. Jindřich velmi toužil po svém následníkovi a toho se i několik let po svatbě stále nedočkal. Kateřina sice několikrát otěhotněla, ale většina dětí zemřela při porodu nebo velmi krátce po něm. Jediným společným potomkem Kateřiny a Jindřicha, který se dožil dospělosti, byla dcera Marie Tudorovna. Protože se ale nejednalo o syna, byl Jindřich velmi nespokojený.

V roce 1520 začal Jindřich usilovat o zrušení manželství. S žádostí se obracel na papeže, ten ale odmítal sňatek anulovat. I Kateřina se tomu bránila, podle ní žádný církevní zákon neporušila a ke zrušení sňatku neviděla důvod. To vedlo k zásadnímu zvratu - Jindřich se k římské církvi otočil zády a založil si vlastní, anglikánskou církev, jejíž hlavou měl být panovník a nikoli papež. Následně byla Kateřina sesazena z trůnu a dále označována už jen jako vdova po princi z Walesu. Žila v ústraní na zámku Kimbolton. Nikdy neuznala Jindřichův sňatek s Annou Boleynovou a odmítala se vzdát titulu královny.

Anna Boleynová byla druhou dcerou anglického šlechtice a diplomata Thomase Boleyna. Annina starší sestra Marie se stala dvorní dámou Kateřiny Aragonské a zanedlouho i milenkou krále Jindřicha VIII., jejichž vztah trval pravděpodobně několik let. Stejně tak i Anna se po návratu z Francie, kde se vzdělávala, připojila k anglickému dvoru. Jindřich po krásné a vzdělané Anně toužil a přál si, aby se i ona stala jednou z jeho milenek. Anna ale rázně odmítala. Nechtěla se stát pouhou milenkou.

Stalo se tak něco neuvěřitelného. Když papež zamítl žádost o anulování sňatku Jindřicha a Kateřiny, založil si Jindřich vlastní církev a následně se s Kateřinou rozvedl. 25. ledna 1533 se tak Jindřich konečně mohl oficiálně oženit s tehdy již těhotnou Annou Boleynovou. Věřil, že mu jeho mladá žena konečně porodí syna.

To se ale nestalo. 7. září Anna porodila dceru Alžbětu. Jindřich byl zklamaný, ale přesto doufal že po děvčeti přijdou i chlapci. I tentokrát se ale mýlil. Anna během následujících tří let Anna ještě několikrát potratila. Jindřich ztrácel víru. V té době se také zamiloval do Anniny dvorní dámy Jany Seymourové a královna se tak stávala nepohodlnou. Král ji proto obvinil ze zrady, cizoložství a čarodějnictví. Anna byla ve zinscenovaném procesu souzena a následně 19. května 1536 popravena.

Třetí manželkou Jindřicha VIII. se po smrti Anny Boleynové stala dcera anglického dvořana a vojáka sira Johna Semoura Jana. O jejím dětství a mládí toho není mnoho známo. Jisté ale je, že tato nepříliš výrazná, ale klidná a milá dvorní dáma krále okouzlila. I ona ale odmítla jeho nabídku stát se jeho milenkou. Příliš si vážila své cti, které se odmítala vzdát. Svatbě se ale nebránila.

Jindřich se s Janou oženil už jedenáct dní po popravě Anny Boleynové. Necelý rok po svatbě Jana otěhotněla a celá Anglie v čele s králem doufala v narození následníka trůnu. A toto přání se skutečně vyplnilo. 12. října 1537 Jana po dlouhém a náročném porodu přivedla na svět syna Eduarda. Jindřich byl nadšený. Štěstí ale netrvalo dlouho. Vyčerpaná Jana po porodu dostala horečku, se kterou si lékaři nevěděli rady. Dvanáct dnů po porodu milovaná manželka krále zemřela.

Narozdíl od své předchůdkyně se Jana nikdy příliš nepletla do politiky. Pevně ale usilovala o napravení vztahu Jindřicha s jeho nejstarší dcerou Marií, kterou kvůli Anně zavrhl. Její zásluhou se tak Marie vrátila k anglickému dvoru. Mladá princezna Janě tuto snahu nikdy nezapomněla a byla jí náležitě vděčná.

Jindřich Janu nazýval svou jedinou pravou manželkou a podle jeho přání ho po jeho smrti 1547 pohřbili právě vedle ní do kaple sv. Jiří na hradě Windsor.

22. září 1515 se v Düsseldorfu do rodiny vévody Jana III. a jeho ženy Marie jako druhé dítě narodilo děvče jménem Anna. Rodiče všechny své děti vychovávali skromně, k poslušnosti a zbožnosti. Anna se nevěnovala umění, zato se učila číst, psát a dobře rozumět Písmu svatému. Se svou matkou ráda sedávala v zahradách a poslouchala biblické příběhy. Její výchova směřovala k tomu, aby se jednou stala dobrou manželkou některému z výše postavených šlechticů.

Když v Anniných čtyřiadvaceti letech přišla nabídka k sňatku od anglického krále, rodina neváhala. Tehdy se zdálo, že se katolické mocnosti chystají zaútočit na protestantskou Anglii. Svatba s německou šlechtičnou byla tedy pro anglického panovníka výhodná. Jindřichovi se ale do ženění příliš nechtělo, ale protože měl ve svém přibývajícím věku pouze jednoho mužského dědice, nakonec svolil.

Jindřich Annu před zásnubami nikdy neviděl a proto poslal do Německa malíře, aby mu přivezl alespoň portrét jeho budoucí ženy a nakázal mu, aby mladou šlechtičnu na obraze nijak nepřikrášloval. Když se pak ale Anna a Jindřich poprvé osobně setkali, král byl i tak zklamaný. Byla vysoká, statná, měla rovné světlé vlasy a na tváři několik jizev po neštovicích. Krále nijak nepřitahovala. Každý navíc mluvili jiným jazykem a to k rodinné pohodě také nijak nepřispívalo.

Manželství dlouho nevydrželo. Po šesti měsících od svatby se dal Jindřich s Annou rozvést. Anna pod podmínkou, že jí bude vyplácena renta a dostane do svého vlastnictví rozsáhlé pozemky, nijak neprotestovala. Navzdory neúspěšnému manželství ale Jindřich s Annou udržovali dobré vztahy. Dokonce si ji oblíbily i jeho děti, které Annu dokonce navštěvovaly. Nejvíce se s ní sblížila princezna Marie. Spojovala je vážnost a víra.

Nejstarší dcera lorda Edmunda Howarda a Joyce Culpeperové byla po smrti svých rodičů vychovávána svou babičkou, vévodkyní z Norfolku. V roce 1539 byla Kateřina jako mladá dívka poslána z venkova do Londýna jako dvorní dáma princezny Marie a Anny Klevské. Jindřich, který nebyl ve svém manželství spokojený, si mladé a krásné Kateřiny všiml a zamiloval se.

Svatba Jindřicha a Kateřiny se odehrála krátce po jeho rozvodu s Annou Klevskou. Kateřinu do svatby donutila její rodina, která si tak chtěla upevnit postavení. Jindřich byl o více než třicet let starší a v době svatby už trpěl několika nemocemi. Kvůli hnisajícímu vředu na noze špatně chodil a s tím se Kateřina jen těžko smiřovala. Měla ráda tanec a zábavu a ráda se obklopovala svými vrstevníky.

U dvora se brzy začalo pochybovat o Kateřinině věrnosti. Canterburský arcibiskup Thomas Cranmer králi donesl tajné informace o mladickém vztahu Kateřiny s učitelem spinetu Manoxem, kterého vystřídal chudý šlechtic Derham. Kateřina se přiznala k platonické lásce k Manoxovi a nevinném vztahu s Derhamem, protože netušila, že by vztahy v jejím mládí mohly způsobit problémy. Král ji poslal do kláštera, kde strávila několik měsíců. 13. února 1542 byla po necelých dvou letech manželství s Jindřichem VIII. Kateřina popravena. Bohužel se nedochoval žádný obraz Kateřiny Howardové.

Matka Kateřiny Parrové, Maud Greenová, byla dvorní dámou první manželky Jindřicha VIII. a tak se rozhodla svou dceru pojmenovat právě po ní. Kateřina se v dětství učila italsky, latinsky i francouzsky a věnovala se i teologii. Byla laskavá, ale i přemýšlivá a vážná.

V sedmnácti letech se provdala za mladého šlechtice Edwarda Burgha, který ale několik let po svatbě zemřel a Kateřina se tak stala mladou vdovou. Podruhé se vdala ve svých dvaadvaceti letech za mnohem staršího a váženého barona Latimera. Stala se nevlastní matkou pro jeho děti a když její muž v roce 1543 po devíti letech manželství zemřel, vrátila se Kateřina ke dvoru, kde si jí všiml stárnoucí a nemocný panovník, který v Kateřině našel klid, moudrost a něhu. Přestože toužila po svobodě a byla zamilovaná do jiného muže, když přišla od nabídla sňatku s Jindřichem, pokorně přijala.

Kateřina Jindřicha doprovázela v posledních letech jeho života a měla na něj velký vliv. Dokázala si získat důvěru prince Eduarda a dokonce i smířit krále s oběma jeho dcerami. Když král odjel do války, vládla jako jeho zástupkyně právě Kateřina.

Manželství trvalo necelé čtyři roky, až do Jindřichovy smrti v roce 1547. Poté se Kateřina konečně vdala za muže, kterého milovala, Thomase Seymoura.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Aragonsk%C3%A1

https://www.stoplusjednicka.cz/z-dvorni-damy-manzelkou-krale-nedobytna-anna-boleynova

https://medium.seznam.cz/clanek/renata-lukasova-anna-klevska-ticha-zena-ktera-prezila-jindricha-viii-184909

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Howardov%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Parrov%C3%A1

https://zoom.iprima.cz/historie/jindrich-viii-tudorovci-pocet-popravenych

https://medium.seznam.cz/clanek/ruth-homenides-de-histangua-manzelky-jindricha-viii-hrozne-osudy-anglickych-kraloven-74132