Článek
Secesní malíř Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v jihomoravských Ivančicích. Stejně jako jeho pět sourozenců dostal nově narozený syn jméno, které začínalo písmenem A. Malý Alfons už od předškolního věku rád kreslil. Původně levou rukou, až ve škole se naučil kreslit a psát pravačkou. Po dokončení obecné školy chtěl nastoupit na gymnázium, rodina si to ale z finančních důvodů nemohla dovolit. Na radu Alfonsova učitele hudby tedy rodiče poslali tehdy jedenáctiletého syna do Brna, kde se stal fundatistou u vedoucího chrámového sboru Petrovské katedrály. Církev mu tedy plně hradila studium na Slovanském gymnáziu. Gymnázium ale poté, co musel pro špatný prospěch opakovat druhý a třetí ročník, nedokončil.
Po návratu do Ivančic pracoval Mucha jako písař okresního soudu. Ve volném čase začal malovat kulisy, plakáty a pozvánky pro vlastenecké spolky, místní kroužky a ochotnická divadla. Neúspěšně se také hlásil na pražskou Akademii (dnes Akademie výtvarných umění). Po tomto neúspěchu začal Mucha uplatňovat své výtvarné nadání i v zaměstnání. Po tom, co místo zápisu jmen souzených cikánů nakreslil do spisu jejich podobizny, ho ale od soudu vyhodili. V devatenácti letech tedy odešel do Vídně, kde začal pracovat u firmy Katsky-Brioschi-Burghard jako malíř divadelních kulis a opon. Po požáru divadla Ringtheater ale musela firma Muchu propustit. Tomu tedy nezbylo, než se vrátit do rodné země.
Usadil se v Mikulově, kde se mu podařilo místnímu knihkupci prodat obraz zříceniny. Knihkupec mu za obraz zaplatil pět zlatých. Mucha byl nadšený a ihned se pustil do dalšího malování. Druhý den donesl knihkupci obraz ženy. Knihkupec obraz vystavil a přidal k němu přípis „Za pět zlatých v hotelu U Lva“. To způsobilo skandál, protože žena na obraze byla manželkou místního lékaře. Muchovi tato příhoda prospěla. Všichni totiž díky tomuto pozdvižení věděli, že se ve městě usadil malíř. Mucha pak dostával mnoho nabídek práce a dokonce vymaloval místní divadlo. Nedlouho poté dokonce obdržel zakázku od hraběte, aby vyzdobil freskami jídelnu na jeho novém zámku Emmahof. Hraběte jeho práce natolik zaujala, že se stal Muchovým mecenášem. V roce 1885 pak úspěšně složil zkoušky a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Mnichově.
Po studiích v Mnichově odjel Mucha do Paříže, kde chtěl ve studiu pokračovat. Během studií v Paříži měl sice jen málo volna, ale rád tehdy kreslil pouliční život nebo se procházel po Paříži. V roce 1889 ale skončila jeho finanční podpora od hraběte. Mucha se tedy musel velmi uskromnit, opustil studia a začal pracovat pro nakladatelství Amand Colin které mu nabídlo stálé zaměstnání. Později začal dokonce spolupracovat i s českými nakladatelstvími a jeho kresby se tak objevily například v časopisech Zlatá Praha nebo Světozor. Stále častěji také za Muchou přicházeli studenti akademií s prosbami o pomoc. V roce 1892 se dokonce otevřel vlastní kurz, který se konal v prostorách akademie Colarossi.
Roku 1894 pak nastal zlom v Muchově kariéře. Koncem toho roku byl osloven tiskárnou Lemerier, aby namaloval plakát pro nejnovější hru herečky Sarah Bernhardt, která měla vlastní divadlo. Herečka byla plakátem tak nadšena, že Muchovi nabídla smlouvu na dalších šest let spolupráce. Mezi obyvateli Paříže způsobil Muchův první plakát pro Sarah Bernhardt senzaci.
Po světové výstavě v roce 1900, která trvala sedm měsíců a navštívilo ji téměř 50 milionů lidí, doprovázel Mucha v létě 1902 svého přítele Augusta Rodina při jeho cestě do Prahy. V roce 1903 se Mucha seznámil s Marií Chytilovou, která přijela do Paříže studovat umění a u Muchy si domluvila soukromé hodiny. V roce 1906 se Mucha s Marií vrátili do Čech, kde se vzali. Prvních šest týdnů manželství strávili na chalupě malíře Špillara a poté odjeli do Spojených států kde se rozhodli usadit. Pobyt ve Spojených státech Muchovi přinesl myšlenku na vytvoření svého největšího díla. Série dvaceti velkoformátových obrazů, které by zobrazovaly dějiny slovanských národů od pravěku po současnost. Sponzorem se pro tuto sérii stal Charles Crane, který se zajímal o slovanské národy, a pro kterého Mucha maloval portréty jeho dvou dcer. Mucha se tedy s penězi vrátil do Čech a na zámku Zbiroh začal tvořit Epopej. 1. září 1928 bylo všech dvacet obrazů Slovanské epopeje věnováno městu Praze jako dar národu.
Po dokončení Epopeje se Mucha s rodinou na dva roky vrátil do Francie, tentokráte do města Nice, kde byl povýšen na důstojníka České legie. Po vpádu nacistických vojsk do Československa byl Mucha jedním z prvních, které gestapo zatklo. Několik měsíců poté, 14. července 1939 Mucha umírá na zápal plic. Státní pohřeb německé úřady zakázaly, přesto byl uložen k poslednímu odpočinky ve Slavíně za účasti velkého množství lidí.
Mucha v závěru svého života sepisoval své vzpomínky na malé lístečky, které sám nikdy nepublikoval. Muchova manželka Marie až do své smrti opatrovala všechno, co souviselo s životem jejího manžela. Teprve po dvaceti letech je začal zpracovávat jeho syn Jiří. V roce 1969 tyto vzpomínky vyšly v knize s názvem Kankán se svatozáří. Znovu kniha vyšla v roce 2019. V roce 2020 vznikl k 160. výročí narození Alfonse Muchy také hraný dokument s názvem Svět podle Much.
Zdroje:
Alfons Mucha. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-09-22]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfons_Mucha#cite_note-10
Alfons Mucha – malíř, který dal světu nový styl [online]. In: . [cit. 2023-09-22]. Dostupné z: https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/alfons-mucha
MUCHA, Jiří. Kankán se svatozáří: život a dílo Alfonse Muchy. Praha: Garamond, 2019. ISBN 978-80-7407-436-3.
Před 160 lety se narodil Alfons Mucha. Neznámé detaily z jeho života připomene film Svět podle Muchy. In: Český rozhlas [online]. 2020 [cit. 2023-09-22]. Dostupné z: https://cesky.radio.cz/pred-160-lety-se-narodil-alfons-mucha-nezname-detaily-z-jeho-zivota-pripomene-8687312
