Článek
Byla nebývale hezká, až se Terezie Panklová obávala o její čest. Rozhodla se proto najít dívce, jež „dychtila náruživě po životě“, ženicha. A díky tomu se Barunka seznámila s Josefem Němcem, příslušníkem finanční stráže. Zatímco on hledal pilnou hospodyňku a matku budoucích dětí, ona se rozhodně nechtěla provdat za „vysokého, hlučného muže v upjaté uniformě“. Jenomže matka odmítala ustoupit, a proto se pár zasnoubil. 12. září 1837 se konala ve skalickém kostele Nanebevzetí Panny Marie svatba.
Barunka následovala svého chotě do Červeného Kostelce. „Málokterá žena má tak v uctivosti manželskou důstojnost, jako já měla a mám, ale víru jsem v ni pozbyla záhy,“ zhodnotila počátky svého manželství mnohem později sama Němcová. A do této situace přicházejí děti. V roce 1838 se v Josefově narodí Hynek, po něm v Litomyšli Karel, následuje Dora v Polné a nakonec benjamínek Jaroslav. Právě jeho komplikovaný porod Němcová odstoná a po něm zůstává definitivně neplodnou. Početná domácnost ji ničí, z těch důvodů jí nějakou dobu vypomáhají příbuzné manžela, což způsobí mnohé rozepře.
Němcová se v polovině roku 1842 přestěhovala s celou rodinou do Prahy. Svého manžela si stále váží, ale jinak si s ním nerozumí. Nicméně se s ním zapojuje do bohatého společenského života, nevyhýbá se plesům a sedánkám s vlastenci. Mezi nimi narazí n a mladého studenta medicíny, básníka Václava Bolemíra Nebeského, zadumaného modrookého blonďáka. V březnu roku 1843 se spolu zúčastní vlasteneckého výletu do obory Hvězda a Šáreckého údolí. Tehdy poprvé zcela zapomene na manžela, a nechá se doslova okouzlit Nebeského vyprávěním. Básník ji ovlivní natolik, že začne sama psát poezii, kterou jí její důvěrný přítel pomáhá zřejmě upravovat. V češtině se totiž budoucí slavná autorka cítí ještě nejistá. Lásku se snaží tajit. Důkazem o vzájemných citech jsou Nebeského verše „Láska má tvé duši bude/písní, jako by se byli/v opadalém sputlém háji/slavíci dva opozdili.“ Bohužel na podzim téhož roku vztah, do něhož Němcová vložila celé své srdce, přeruší rozhodnutí Nebeského pokračovat ve studiích medicíny ve Vídni. Božena jeho odjezd odstoná.
Když v dubnu roku 1851 vystoupí již poměrně známá spisovatelka Němcová na brněnském vlakovém nádraží, aby se osobně seznámila s členy „Českomoravského bratrstva“, povšimne si, že „bratr“ Jan Helcelet vypadá velice dobře. Dosud si s tímto ženatým otcem od rodiny pouze dopisovala a nyní se může osobně přesvědčit o jeho kvalitách. Nechá se proto unést do myslivny pod Mniší horou, kde setrvá s bratrstvem v dlouhém přátelském hovoru.
Nocleh má pak zajištěný v redakci Moravských novin, kam ji pánové galantně pozdě v noci doprovodí. Helceletovi se od čarokrásné spisovatelky nechce, a z jeho náznaků vyplyne, že s ní strávil něžné chvíle. Božena se do něj okamžitě zamiluje, přestože jejich domovy dělí propastná vzdálenost. Helcelet vzájemné sblížení bere jako příjemné oživení svého intimního života a sám Boženu nabádá, „nechejme si to tedy na svátky.“ Jenomže Božena nevidí a neslyší, a probudí se až v okamžiku, kdy Helcelet v březnu 1852 vztah ukončí prohlášením: „Oznamuju Ti totiž, že jsem uzavřel u sebe přetrhnouti naše dosavadní mezi sebou dopisování.“ Bolí ji to téměř nesnesitelně
V té době má přitom nového ctitele, Viléma Dušana Lambla, který se stal jejím rodinným lékařem. Božena postupem času poznává, že Lambl stojí za pozornost. A on pak jen kvůli uhrančivým Boženčiným očím zapomene na Sofii, mladší sestru Johany Rottové (Karoliny Světlé). Vzniká tím paradoxní trojúhelník, v němž se Božena vznáší v oblacích, a její dosavadní přítelkyně Sofie pláče Božena však svou náklonnost k Dušanovi neváhá přiznat i svému okolí. V květnu 1853 se ale vydává za manželem do Balašových Ďarmot a opouští nejen zamilovaného Dušana, nýbrž i syny Hynka s Karlem. Brzy se však za nimi vrací, neboť Hynek onemocní a těsně po matčině návratu zemře. Ten moment, kdy musí pohřbít svého nejstaršího syna, ji úplně zničí a láska k Lamblovi ustoupí na druhou kolej.
V dubnu 1854 opouští brány vězení známý bouřlivák a revolucionář Josef Vojtěch Frič. Díky němu opět ožívá pražský ruch, a ožije i samotná Němcová, kterou Frič přizve do klubka svých mladých sympatizantů. Mezi ně patří pohledný medik Hanuš Jurenka, ročník 1831, který je osobností Němcové přímo magnetizován. Božena se s ním poměrně rychle sblíží a její vášnivá láska ho na pár měsíců spoutá. On si přitom nerozumí ani s jejími dětmi a postupně přestává rozumět i jí samotné. A Jurenka se rozhodne z neperspektivního vztahu vycouvat, což Boženu naprosto psychicky zdrtí.. „Já bych mu byla věnec z hvězd nejskvělejších spletla nad čelo, do nebes bych ho byla vznesla,“ svěřuje se společnému příteli Václavu Čeňkovi Bendlovi a přitom si uvědomuje, že už ji asi žádná nová láska nečeká. A atmosféra v manželství houstne.
„Nedbalost v domácnosti a nerozumné zacházení s penězi, její pohodlný život a nechuť k domácí práci,“ vyjmenovává Josef Němec v listopadu 1859 úřadům důvody, proč se chce oficiálně odloučit od své ženy. Musíme si ale uvědomit, že na svou dobu byl mužem dost tolerantním. Bohužel ztratil trpělivost ve chvíli, kdy naopak vážně nemocná Božena jeho podporu nutně potřebovala. Přes všechny sváry se nad Hynkovým hrobem po čase usmíří, přesto velmi rychle s padnou opět do starých hádek.
Božena z mnoha důvodů, vnitřně zlomená a zničená, přijímá v červenci 1861 nabídku nakladatele Augusty z Litomyšle, kdy se zaváže k tomu podílet se na vydání vlastních sebraných spisů a k napsání nových děl. Záhy se však projeví, že práce není schopná, chybí jí zdraví a životní síla. Pražští přátelé naléhají a Josef musí naposledy zasáhnout. V listopadu odváží svou manželku téměř polomrtvou hlady zpátky do Prahy, kde Němcová 21. ledna 1862 skoná pravděpodobně na rakovinu ženských orgánů a tuberkulózu.
Použité zdroje:
Cvejn, Karel: J.V. Frič v dopisech a denících, Praha 1955
Černý Václav a kolektiv, Božena Němcová; sborník statí o jejím životě a díle, 1820-1862, Praha 1912
Dvořáková Zora, Život a příběh, Praha 1987
Hanuš Josef, Život a spisy Václava Bolemíra Nebeského, Praha 1896
Hikl Karel, Listy českého probuzení, Praha 1920
Kabelík Jan, Korespondence a zápisky Jana Helceleta, Brno 1910
Kubka František, Novotný Miloslav, Božena Němcová, Praha 1941
Němcová Božena, Básně-Stati-Dopisy, Praha 1957
Němcová Božena, Korespondence I. 1844-1852, Praha 2003
Němcová Božena, Korespondence II. 1853-1856, Praha 2004
Němcová Božena, Korespondence III. 1857 - 1858, Praha 2006
Němcová Božena, Korespondence IV. 1859-1862, Praha 2008
Němcová Božena, Lamentace dopisy mužům, Praha 1995
Němcová Božena, Listy 3 1857-1858, Praha 1960
Světlá Karolina, Z literárního soukromí I., Praha 1959
Světlá Karolina, Z literárního soukromí II., Praha 1959
