Článek
Bude to dobrých patnáct let, co se mi tehdejší kolegyně v práci tiše svěřila, že navštívila kliniku zmíněného lékaře v naději, že najde cestu k řešení svých problémů. Místo terapie se dočkala chlípného osahávání. Vyprávěla mi to tenkrát s obrovským studem a zapřisáhla mě, abych si to nechala pro sebe. Pochopitelně k Cimickému už nešla, neboť ji to nesmírně zklamalo. Vždyť hledala útěchu a podporu, místo ní zažila útok na svou ženskou intimitu. A v tom leží jádro problému, jež se z veřejných diskusí trochu vytěsňuje. On totiž neselhal jenom coby muž a občan, ale především jako psychiatr, na kterého se obrací lidé s duševními potížemi. Svým chováním znevážil nejen ženství svých obětí, ale především naprosto profesně zklamal. A nad takovým selháním se musíme hodně zamyslet.
Můj zesnulý partner se až do své sebevraždy dlouhodobě léčil u paní doktorky, co se také poněkud proslavila svým zvláštním chováním. Natáčela porno a hájila se přitom tím, že si se svým volným časem může nakládat podle svého uvážení. Pokud by pracovala třeba u pásu v továrně, zřejmě ano, ale ne v pozici profesionální psycholožky. Mimochodem nejen její pacienti dodnes na internetu najdou řadu videí, v nichž „hrála“. A proto si říkám, mohou mít klienti k těmto „specialistům“ nějakou důvěru? Navíc jak ti, kteří sami evidentně nezvládají svůj život, dokážou léčit cizí duše? A to raději pomíjím skutečnost, že se právě na psychiatry a psychology obracejí jedinci se zranitelnou psychikou, pro něž je mnohdy těžké udělat i ten první krok do čekárny. Co se asi potom stane s jejich duší, když ten krok udělají a v ordinaci na ně čeká hvězda pornografických scének, nebo sexuální predátor? Za to bych dávala dlouholetý žalář, protože to se nedá ničím omluvit, ani nijak odčinit. A zrovna zmínění dva odborníci očividně nechápou, čím se provinili. O to nebezpečnější pro společnost jsou.
Přesto se stále najdou jedinci, kteří doktora Cimického až plamenně obhajují. Vidím za tím hlavně nechuť uvěřit tomu, že se mediálně známá osobnost může dopustit natolik ohavného chování. Každého totiž napadne otázka, jestli to má někdo, koho všichni považují za velmi úspěšného člověka, zapotřebí. Samozřejmě nemá. Jenomže zjevně si nemůže pomoct. Pak ale musí nastoupit zákonné prostředky a způsoby, jež zabrání dalšímu páchání zla. Bohužel pro oběti Jana Cimického to přišlo asi trochu pozdě. Protože, kdyby se to začalo řešit hned u prvních případů, nemuselo by to dosáhnout tak obludných rozměrů, které jednoznačně degradují celý obor. Ale pochopitelně známému člověku s významnými kontakty se čelí hodně obtížně.
Z Cimického kauzy si lze přesto vzít jedno zásadní poučení. Zpochybňování obětí často vede k jejich další traumatizaci a může je odrazovat od toho, aby se podělily o své zkušenosti a hlavně to ohlásily na polici. Pokud chceme žít ve skutečně moderní a spravedlivé společnosti, nesmíme právě na tuto zásadní okolnost zapomínat.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cimicky-soud-znasilneni-obtezovani-vyslech-poskozene-zeny.A240423_105132_domaci_remy
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jan-cimicky-soud-psychiatr-znasilneni-vydirani.A240115_142738_domaci_prch
Exkluzivní rozhovor s psycholožkou Andreou S. (37): Proč jsem točila porno… | Blesk.cz
