Článek
Herečka, spisovatelka a překladatelka Eva Vrchlická se stala pokračovatelkou rodinné umělecké tradice. Její matka Ludmila byla dcerou spisovatelky Sofie Podlipské a neteří ještě slavnější Karoliny Světlé.
Eva vyrůstala se dvěma sourozenci, bratrem Jaroslavem a nevlastní sestrou Miladou. Prázdniny trávili na letním bytě ve Veltrusích, na což Eva ráda vzpomínala: „zůstaly mi v paměti jako krásný, nepostižný, nedokončený sen.“
Jaroslav Vrchlický se seznámil s její babičkou, Sofií Podlipskou kolem roku 1874. Poté odjel pracovat jako vychovatel do Itálie, odkud jí psal cituplné dopisy: „Mám radost, že můžu žít k vůli Vám a pro Vás!“ Navzdory výraznému věkovému rozdílu vzniklo mezi nimi opravdové porozumění: “ o jak pochopuju Vaši touhu po návratu do obvyklých kolejí a snění.“ Sofie si chtěla Vrchlického zachovat za každou cenu pro sebe. Věděla, že by si ho vzít nemohla, a tak se rozhodla provdat za něj svou dceru Ludmilu. Té bylo tehdy teprve čtrnáct let a její budoucí ženich se jí příliš nezamlouval. Neodvážila se však matce vzdorovat. Poslušně se s ním procházela po veltruském parku. A přijímala pocty jako třeba báseň Mladé dívce – „Květino skrytá v širém luhu, jímž lidstvo je a svět, kdo asi šťastný bude z druhů, jenž utrhne tvůj květ?“
Možná jí to dvoření dospělého básníka imponovalo, přesto v srpnu 1879 vstupovala do manželství nezralá a nezkušená. Spokojená maminka poslala do světa prosté svatební oznámení: „Ludmila Fridová (rozená Podlipská) a Emil Frida, sekretář c. k. české polytechniky, dovolují si oznámit, že slavili dne 4. srpna t. r. sňatek svůj.
Ludmilina vnitřní nespokojenost brzy začala prosakovat do každodenního života rodiny. Malá Eva si už tehdy všímala domácího napětí. Ve svých pamětech vzpomíná, jak se babička často stavěla na stranu Vrchlického, zatímco maminka zůstávala v pozadí. „Tatínek s babičkou si rozuměli beze slov,“ poznamenává Eva s dětskou upřímností.
Žili pod jednou střechou se Sofií Podlipskou, která vše řídila, byť prý neuměla dobře hospodařit s penězi. „Od své dcery Ludmily, která byla věrným jejím obrazem, zdědivši její srdce plné lásky, se Podlipská nikdy neodloučila…“ Vrchlický se navíc dlouho choval ke své ženě jako k panence na hraní. A ona postupně pod tíhou všeho, co nemohla změnit, rezignovala. Uvědomila si, že hraje roli toho třetího. Soustředila se proto na péči o své ratolesti a také se Vrchlickému starala o rozsáhlou knihovnu. Knihovna čítala 12.000 děl a spisů a „byla od podlahy až do stropu vždy v pořádku a bez prachu, zkatalogizovaná pouze její péčí.“
Vytížený manžel trávil většinu času ponořený do práce. Věnoval se také dětem, zvláště ty dvě mladší rozmazloval, aniž tušil, že nejsou jeho.
Při jednom letním pobytu v Chuchli se Vrchličtí totiž seznámili s manželským hereckým párem — Jakubem a Terezou Seifertovými. Jakub, známý pražský svůdník, Ludmilu okouzlil natolik, že mezi nimi vznikl takřka sedmiletý poměr, z něhož vzešla právě Eva s bratrem Jaroslavem.
Eva, ač podobu svého biologického stvořitele nezapře, považovala za svého otce Vrchlického. Seifert ji nevychovával, přesto se jeho geny nakonec projevily. Po absolvování vyšší dívčí školy se rozhodla pro herectví. Krátce ji vyučoval Seifertův sok Eduard Vojan, pak jeho bývalá láska Hana Kvapilová a později i Ludmila Danzerová. Eva však zjevně obdivovala umění svého biologického otce a tak se ho zastala v tisku, kde „velebí jeho „hlas darovaný bohy“, herecký temperament, výtvarné a přec lidské gesto.“
V té době už manželství jejích rodičů dávno ztroskotalo. Ludmila se ze své nevěry manželovi kajícně vyzpovídala ve dvou dopisech, a Vrchlický se z toho psychicky zhroutil. Svědectvím jeho duševního zápasu se stala sbírka s příznačným názvem Okna v bouři „Tak struny napjaté se stále třesou, ty z mozku k duši telegrafní dráty. Náš celý bol i resignací nesou; náš celý život..“. Zlomený básník zemřel v září 1912, v době, kdy už byla Eva sama matkou malé dcerky.
Prošla si pak několika angažmá a nakonec pevně zakotvila v Národním divadle v Praze, kde strávila téměř šestačtyřicet let. Vedle své herecké dráhy se Eva Vrchlická věnovala i literární tvorbě. Psala poezii, například vydala sbírku Verše, knihy pro děti a mládež jako Nová Anděla, a zanechala cenné vzpomínky na své příbuzné v díle Dětství s Vrchlickým. Ve vzpomínkové knize Cestou necestou pak zachytila nejen rodinné příběhy, ale i portréty slavných přátel a spolupracovníků.
V soukromí se jí však příliš nevedlo. S prvním manželem se po osmi letech rozvedla. Druhé manželství Edmundem Zavřelem dopadlo stejně a třetí sňatek s věhlasným překladatelem Shakespeara Erichem Adolfem Saudkem skončil také po osmnácti letech rozvodem.
Naplnění proto našla především ve svém bohatém uměleckém životě.
Zdroje:
Martina Bittnerová, Spisovatelky a Erós, Praha 2011
Martina Bittnerová, Utajené životy slavných Čechů, Praha 2012
Robert Sak, Salon dvou století, Litomyšl 2003
Eva Vrchlická, Dětství s Vrchlickým, Praha 1940
Jaroslav Vrchlický, Okna v bouři, Praha 1950
Vítězslav Tichý, Jaroslav Vrchlický, Praha 1947
Zdroj obrázku (název pod fotku nejde vložit celý): Album_representantů_všech_oborů_veřejného_života_československého_-_1927_Eva_Vrchlická.jpeg (678×912)
