Článek
Josef Ladislav Turnovský se narodil v Sobotce 9. února 1838. V dětství zřejmě doplatil na předčasnou smrt otce a matčin následný nový sňatek, protože se místo studií měl stát kupcem.
Mladý učeň v sobě skrýval touhu po divadle. A tak, když se v nedalekém Mnichově Hradišti objevila Zöllnerova kočovná společnost, odebral se osobně navštívit J. K. Tyla, který v ní působil. Turnovský ho požádal o radu, jak se stát hercem Tyl mu to vymlouval s argumentem, že ho práce v kupeckém krámě zajistí, zatímco na jevišti ho čeká bída.
Navzdory tomu Turnovský již o dva roky později nastoupil svou uměleckou pouť kočujícího herce. Nejprve musel podstoupit zkoušku u ředitele J. A. Prokopa, majitele stejnojmenné společnosti. Turnovský mu pateticky deklamoval verše básníka Boleslava Jablonského. Nervózní mladík ředitele zaujal, a dokonce ho povzbuzoval slovy: „Jen ještě trochu více ohně, trochu spiritusu, a půjde to.“ A mladý adept byl následně přijat.
U divadla si Turnovský protrpěl své první a zřejmě jediné opravdové lásky. V této souvislosti zmiňuje jistou Tony a hlavně Mínu. Mína (Vilemína), dcera učitele Josefa Vaňka v Úmyslovicích, uměla hrát na klavír, hezky zpívala a znala literaturu. Turnovský ji prý znal od dětství, a když Prokopovi odešla představitelka vnadných milovnic, vzpomněl si na Mínu, dívku „štíhlé, ztepilé postavy, spanilé tváře.“
Turnovský se do krásky zamiloval, avšak zůstal nevyslyšen. Navíc se do ní zahleděl i jeho další herecký kolega. Ani ten neuspěl. Nebohá Mína se asi držela zpátky kvůli své vážné nemoci. Přestože se o ní kolegyně pečlivě staraly, její tělo zničily souchotiny. Zemřela 6. prosince 1857 ve Velvarech, kde tou dobou hostovala Prokopova společnost. Byla u ní pouhé čtyři roky.
Turnovský v té době žil v Praze. Aby se vyhnul vojně, tak po vzoru některých svých přátel, opustil svět múz a pragmaticky nastoupil k finanční stráži, kde spolu se dvěma kolegy vybíral potravní daň u vyšehradské brány. Nudnou úřednickou existenci vyměnil následně opět za divadlo.
Nastoupil ke Štanderově společnosti, kde se po letech shledal s Tylovou rodinou, přesněji řečeno, s legitimní vdovou Magdalenou a její sestrou Annou Forchheimovou- Rajskou, matkou Tylových dětí a také jeho neoficiální družkou. Jejich kolegové byli zarmouceni jejich složitým osudem a snažili se najít způsob, jak jim pomoci.
Magdalena trpěla zdravotními problémy a Annu provázely společenské i ekonomické těžkosti. Turnovský nakonec přišel se zvláštním řešením a to, že se s prakticky o generaci starší Annou dobrovolně ožení a postará se o ni.
Zesnulý Tyl něžnou Annu hluboce miloval, teď se tato žena „kladná, živá, stále mladá,“ měla poprvé vdávat z rozumu. Turnovský proto u ní napoprvé nepochodil. Nicméně se kupodivu nevzdal, a tak dlouho ji přesvědčoval, až rezignovala.
Svatba věkově nesourodého páru se konala v Jindřichově Hradci. Turnovský se po sňatku s Annou ujal Tylova odkazu. „Mám aspoň ženu duchem příbuznou, která nejen snažení mému rozumí, ale také je podporuje a ve mnohé věci dobrý pokyn mi dává,“ ocenil přínos své manželky.
Po čase ho zlákala vidina práce na scéně Prozatímního divadla. Bohužel tentokrát narazil. Přesto divadlo miloval do konce svého života. A možná o něco více než svou choť, neboť jejich vztah byl komplikovaný a prošel si samozřejmě krizí.
Turnovský se totiž podle Annina názoru zcela svévolně vydal do angažmá ke Švandově společnosti, což ji rozzuřilo: „Jen stále prodlívejte a naše trpké postavení prodlužujte. Copak je Vám po mně a po dětech, jen když Vám u Švandové společnosti přejou.“
Citlivý Turnovský zřejmě nenašel ve své ženě to, po čem jeho srdce prahlo. Ostatně sám na adresu svého svazku lakonicky poznamenal: „Já se ovšem co se tohoto světa týče moc chytře neoženil.“
Partnerskou krizi vyřešil tím, že se definitivně odloučil od herectví a usadil se s rodinou Praze. Přijal totiž redaktorské místo v týdeníku Slovan, později spolupracoval se staročeským listem Pokrok.
Právě jako novinář mohl výborně zúročit svou dokonalou znalost divadelního prostředí. Z jeho referátů lze získat velice inspirativní a hodnotný obrázek dobového dění na české scéně. Vedle toho byl ale také jmenován tajemníkem staročeského Českého klubu a ředitelem kanceláře Ústřední matice školské.
Ve všech funkcích projevoval neutuchající elán. Knižně pak vydal několik vzpomínkových titulů, jako třeba „Z potulného života hereckého“ nebo „Život a doba J. K. Tyla“.
Pracoval sice pilně, ale nikdy nestál o falešnou chválu a velebení. Chtěl však, aby zůstalo pro další generace uchováno, že právě on se ujal Tylových dětí „z opravdové úcty a čisté piety k J. K. Tylovi.“ „To myslím, že je čin, který může býti zaznamenán,“ dodával skromně. Lidský život tím postavil nad pomíjivost umění.
Dovětek:
8. února 1901 Josef Ladislav Turnovský zemřel na rozedmu plic ve věku 62 let. Jeho výrazně starší manželka ho přežila o dva roky.
Zdroje:
M. Bittnerová, Zapomenuté osudy, Praha 2017
J. L. Turnovský, Kresby J. L. Turnovského, Praha 1887
J.L. Turnovský, J. K. Tyl, Praha 1878
Časopis Máj 11. 12. 1903
Matriky: Velvary, Vinohrady
