Článek
Na Radka Kolínského jsem dostala kontakt od Jarky Jendriskové. Původně jsme spolu řešili možnost mého programu v Městské knihovně Děčín, kde působí, ale konkrétní termín se z jeho strany nepodařilo doladit. Nakonec jsem ho oslovila alespoň do seriálu Spisovatelé Ústeckého kraje a vznikl z toho následující rozhovor.
Co vás přivedlo ke psaní? Pamatujete si, co jste jako první v životě vytvořil?
Odmalička mě baví hra se slovy. Už jako kluk jsem tvořil veršíky, verše a rádoby slogany. Do reklam by ale nejspíš neprošly. Kupříkladu si pamatuji: „Naše whisky popálí vám pysky.“ Sám jsem později začal číst víc a víc poezii. Vršily se vzory. Leckteré přetrvaly a já chtěl taky dávat vědět světu, publiku a čtenářstvu svou tvorbu.
Jaký vztah máte k Ústeckému kraji. Hledáte v něm inspiraci? A v čem konkrétně?
Svůj rodný kraj mám rád. Tvoří takovou duhu s jedním pásem navíc – šedivým, co přichází z jedné strany od bílé, pokračuje přes onu šedou a jde pomaličku do černa. V tomto případě jde spíš o pocitový než zrakový úkaz. Inspirace a nápady nacházím téměř denně. Nejčastěji v lidech nebo na obloze, obojí má v sobě tolik rozmanitosti.
Co vám tady v kraji z pohledu autora chybí?
Jednoznačně možnosti autorských čtení a besed. Knihovny, kavárny a kluby. Snad všude se lační po deseti nejčtenějších spisovatelích a spisovatelkách. Na zbylé buď nejsou peníze, nebo vůbec chuť anebo možná odvaha dát jim šanci a poznat jejich díla.
Jaké téma se ve vaší tvorbě opakuje?
Částečně se budu opakovat, ale povětšinou tam řeším lidi nebo mezilidské vztahy, nebe(ské úkazy), přírodu a jisté erotické motivy.
Jak vypadá váš tvůrčí proces. Máte své rituály, nebo píšete spontánně?
Na poezii se mi líbí a vlastně i obdivuji její třeba i tichou živelnost. Přijde situace, přinese příběh, člověka, slova, řádky a je to. U poezie to asi jinak než spontánně nejde.
Na čem právě pracujete? Na co se můžou čtenáři těšit?
Momentálně není proces psaní tak častou záležitostí. Nechávám spíš mezi čtenáři a čtenářkami zrát svou poslední básnickou sbírku.
Kterou svou knihu byste doporučila čtenářům?
Možná právě tu nejčerstvější, která vyšla na konci letních prázdnin, a já ji pojmenoval Příliš blízko jater. Název dostala podle knihy, kterou Charles Bukowski napsal jako Lidé konečně vypadají jako květiny, ale překladatel Bob Hýsek ji pojmenoval Příliš blízko jatek. Rozdílnost písmen v názvech dává čtenáři moje iniciály, a vlastně i takovou drobnou ukázku toho, že s těmi zmiňovanými slovními hříčkami jsem v dětství jen tak neskončil.
Účastníte se rád autorských čtení a literárních programů? Nebo dáváte přednost spíše zákulisí a klidné práci?
Rozhodně dávám přednosti té první variantě. Jsem z velké části extrovert, kterého publikum baví a baví ho bavit publikum. I to je jeden z důvodů, proč se kromě psaní věnuji i třináct let moderování.
Fotografie zveřejněna se souhlasem R. Kolínského.
