Článek
Ta kniha vznikla hlavně z důvodu, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat, a tak mapuje desetiletý vztah s úspěšným člověkem, který dlouhé roky bojoval se závislostí na hazardu. Nakonec se to celé zavřelo jeho tragickou smrtí.
První týdny po jeho smrti byly nepopsatelně strašné. Naše společnost bohužel vůbec není připravená na to, že se podobné věci mohou přihodit. Lidé neumí s pozůstalými komunikovat, neumí je podpořit. Místo nějakého porozumění mi chodily neuvěřitelně ošklivé vzkazy od různých individuí. Věřím tomu, že minimálně polovina by mi ten hnus nedokázala říct osobně. Holt email nebo zpráva na sociální síti snese všechno. Začala jsem chodit na terapie, což mě určitě zachránilo. Jinak bych se z toho nátlaku úplně zbláznila.
A pak za mnou přijel režisér Pjeer van Eck, přivezl mi pomeranče, zapnul kameru a vyzval mě, abych se ze všeho vypovídala. A já jsem začala vyprávět. A vyprávění to nebylo lehké ani veselé.
Pjeer měl ten rozhovor a spoustu žánrových obrázků dlouho v počítači, až se loni rozhodl, že k tomu ještě něco dotočíme, sestříhá to a vytvoří krátký dokument. Nechtělo se nám k tomu se vracet, ale říkali jsme si, že je potřeba, aby se o tom tématu mluvilo. Protože stále ještě v naší společnosti zůstává určitým tabu. Pjeer několikrát stříhal ostrými nůžkami, měnil a přemýšlel, až mu to vykrystalizovalo do výsledné podoby, můžete ji zde: ŽIVOT S GAMBLEREM.
Ve své knize jsem napsala: „Gamblerství je smrtelná nemoc.“ I dnes bych na té myšlence nic neměnila.
