Článek
Před pár dny vyšla pro děti bohatě ilustrovaná knížka o ptáčcích. Obsahuje dvanáct milých příběhů, jimiž nás provází holčička Anežka se svou fenkou, jezevčicí Bobinou. Spolu s rodiči a babičkou žijí v rodinném domku v menší obci. A brzy se jí narodí bráška! Stejně jako kolem nás i kolem Anežky se objevují různí ptáčci. Co ale o nich víme?
Knížka odpovídá na mnoho otázek: Jak si čistí peří špačkové? Čím je vrabec zvláštní? Je možné potkat kosa s bílými pírky? Jakou písničku si zazpívá čáp? Jak dlouhý má datel jazyk? Může sojka zasadit strom? A mnoho dalších.
Ptačí pohádky obsahují bohaté ilustrace, které pohladí po duši nejen dětského, ale i dospělého čtenáře.
***
Ukázka z kapitoly o žluvě hajní
Teprve až květy třešní rozkvetou, nastává nejvyšší čas na přílet žluvy hajní. Všichni ostatní stěhovaví ptáci jsou již dávno doma. Někteří teprve staví hnízda, ale jiným se již klubou mláďata. Jsou holá, oči mají zalepené, ale zobáčky stále otevřené. A křičí. Pořád křičí. Volají mámu, tátu, prostě honem: „Dej mi něco do zobáčku.“ Všichni ptáci si prozpěvují, radují se, protože jaro je nejkrásnější čas pro nové začátky. Krajina je posetá čerstvým živým kobercem: trávníky jsou zelené, nadýchané a prošpikované drobnými kvítky sedmikrásek, velkými žlutými květy pampelišek, světle modrými něžnými pomněnkami a mnoha dalšími kvítky. Taková je to radost, jako by se celý svět připravoval na velkou slávu: na návrat krásného slunečního prince.
***
Děti se seznamují s říší ptáčků i s tím, co se možná v minulosti mohlo stát, čím nás ptáci inspirovali. Ať už se jedná o hnízda vlaštovek, která mohou evokovat podobu misek. Či naopak fascinující velikostí hnízd čápů, do nichž by se vešel i člověk.
Impulsem k sepsání příběhů se staly krásné ilustrace Kláry Zoufalé, jejíž obrázky vypadají realisticky a přitom stále přitažlivě dětsky. Byla to Klářina první spolupráce na vytvoření takové publikace a je pravdou, že hned na sebe připoutala pozornost. Pochopitelně k ilustracím tohoto typu by se pak již nehodily pohádky, které by ignorovaly skutečné reálie z ptačího světa. A tak ve vzájemné spolupráci vznikla publikace, v nichž jednotlivé příběhy na sebe navazují a v každé vlastní kapitole se čtenář blíže seznamuje s konkrétním ptáčkem, s nímž se lze setkat na našem území, jeho návraty z dalekých krajin, jak staví hnízdo a pečuje o mladé, ale i jak musí být ostražitý, aby se mu něco nestalo, přežil zimu apod.
***
Ukázka z kapitoly o vlaštovkách
Je tomu již opravdu hodně dávno, kdy lidé ještě nedovedli stavět domy, neměli židle s opěrátky ani stoly se šuplíky, nenosili boty s tkaničkami ani neměli skříně s ramínky. Bydleli prostě jen v jeskyních, kde se skrývali před nebezpečím, stejně jako před špatným počasím.
Ale jedno bylo i tenkrát stejné: Jakmile z krajiny začaly mizet stopy zimy, lidé se již těšili na příchod vlaštovek. Jeskynním lidem bylo záhadou, kde se celou tu dlouhou zimu ukrývaly. Přemýšleli, jestli někde na zemi, pod koryty řek či kdesi v dálce v oblacích není nějaké tajné místo, kde by vlaštovky přezimovaly. Jedno ale věděli jistě, že pokud se vrátily vlaštovky, jaro přijde s nimi. Možná to byly přímo ony, kdo zařídil, aby zima ustoupila pryč!
Vlaštovky švitořily, poletovaly, poutaly na sebe pozornost a stavěly hnízda na stěnách skal, nebo dokonce v jeskyních, nedaleko lidí.
***
Ptačí pohádky, nakladatelství Edika, 2025.
