Článek
Titul, který původně vyšel pro dospělé čtenáře, adaptovali do přívětivého komiksu, aby si ho mohli přečíst i dětští čtenáři. Předlohou se stala populární kniha Tajný život stromů, jež již byla přeložena do více jak čtyřiceti jazyků.
KNIHA: Peter Wohlleben, Fred Bernard, Benjamin Flao, Tajný život stromů - komiks, nakladatelství Kazda
Co je na stromech vůbec tak specifického?
To, že jsme na nich závislí, je nám bezesporu jasné. Nikdo o tom nepochybuje, neboť bez kyslíku by nebyl život takový, jaký známe. Co ale o stromech doopravdy víme? Městský člověk rozezná pár základních druhů, spokojí se s popisem od kořenů po korunu, pak přidá pár dalších drobností ohledně květů a podzimního barevného listí a tím to končí. Přitom o stromech by se dalo vyprávět dlouhé hodiny. Stále okouzlující a neunavující příběhy, jejichž příjemným bonusem je také to, že se odehrávají v naší blízkosti.
Stejně tak je evidentní, jaký klíčový prvek sehrávají stromy v ekosystému, jak přispívají k teplotě prostředí, udržení vlhkosti; ale je toho mnohem více. Tyto informace by měly být přirozeně známé už od dětských let. Najít však formu, jak nejlépe vše sdělit dětem, je někdy komplikované s ohledem třeba právě k našim místy děravým znalostem. Faktem bezesporu je, že komiksová forma děti vždy přiláká.
Řekla bych, že s láskou k přírodě se již rodíme
Přicházíme na svět otevřeni všemu, co nabízí. Postupně se od něčeho začínáme distancovat, štítit… Čím více jsme vzdáleni přírodě jako takové, v betonových rozpálených městech, tím se zvyšuje pravděpodobnost jistého odcizení, jež snadno vede k chování, které se nestaví k ekosystému vždy vstřícné. Příroda se tak proměňuje už jen v jakousi užitnou věc, na níž dle potřeby a situace je možné vytáhnout pesticid, pilu, tu tam leccos spálit, s klidným svědomím do ní cokoliv vyhodit.
S tímto postojem je opravdu škoda vyrůstat. Přitom dnes by člověk řekl, že je to samo od sebe jasné… Zároveň ale přitom nejednou děláme (myslíme, tolerujeme či podporujeme) některé věci, které jsou pro nás „normální“, předáváme si je z generace na generaci jako prověřené, ačkoliv to ještě vůbec nemusí znamenat, že jsou skutečně správné. Viz třeba klasické obhospodařování lesa. K tomu se autor vyjadřuje také velmi obšírně.
Přírodu je potřeba pochopit a chránit, nikoliv však vlastními radikálními vstupy.
Komiksové vydání knížky děti bezpochyby zaujme. Ale nejen je!
I ten můj výtisk koloval mezi známými dospělými, kteří ho fascinovaně četli. Obrázky francouzského ilustrátora Benjamin Flao (více o něm zde) působí přirozeně, přívětivě, dokážou perfektně navodit atmosféru, vystihnout pohyb, přírodu, obecný pohled na krajinu i detaily. Nejsou nijak sladkobolně podbízivé, ani kýčovité.
Hlavním průvodcem knihy je Peter Wohlleben. Přistupuje k mladému čtenáři vyprávěním svého života od dětství po dospělost, jak se rozvíjel jeho vztah k přírodě a jak sám někdy volil špatně. Bližším poznáním se nakonec rozhodl pro jinou cestu.
Prochází se lesem, roste, dospívá a později má také děti. Všímá si spousty věcí, které běžný kolemjdoucí snadno přehlédne. Je fascinován životem pod mechy a kůrou stromů. Vždy má po ruce nožík, aby mohl opatrně prozkoumat skrytá tajemství.
Kniha je rozdělena do čtyř ročních období
Na jaře nám představí malého chlapce, který sbírá obrázky zvířat, lepí je do sešitů, sleduje přírodopisné dokumenty, na ulici je fascinován ptáky, pozoruje holuby, vrabce, sýkorky, do sklenic si sbírá různé pavouky a brouky. A je nadšený stromy, buky obzvláště.
Čím blíže poznává stromy, tím více zjišťuje, kolik toho máme společného
Mladé stromky jsou živější, aktivnější jako lidské děti. První na jaře mají listy a jako poslední je na podzim shazují, aby si užily ještě více sluníčka. Kůže i kůra stromů svědčí o věku. Čím jsou stromy starší, tím je jejich kůra popraskanější. Odumřelé buňky naší kůže odpadávají a slouží jako potrava roztočům. Stejně tak se odlupuje kůra stromů. Podobně jako mnozí lidé i stromy, když přestanou růst, začnou přibírat na váze. Později mohou mít stále větší potíže se zásobováním vršku své koruny, staré větve se lámou (jako někteří muži přicházejí o svou kštici) a jejich těžiště se zmenšuje. A podobně jako člověk i strom může trpět různými nemocemi.
Člověk má utkvělou představu, že bez něho by nebyly lesy zdravé
Ale možná má strom raději houby než člověka. Jejich mycelium (vlákna) jsou propletena a omotána kolem kořenů stromů, jako by pro ně vytvářela jakýsi ochranný plášť.
Když se procházíme po lese, pod našima nohama se rozprostírá síť, která propojuje stromy s houbami a jejich kořeny s myceliem. Ve Švýcarsku se mycelium jedné václavky, staré tisíc let, rozprostírá na ploše 50 hektarů. Další takové mycelium václavky se nachází v Oregonu ve Spojených státech, pokrývá plochu 900 hektarů a váží 600 tun. Bude jí 1400 let. Některé houby jsou propojeny s jedním druhem stromů, dokud je smrt nerozdělí. Jiné jsou méně vybíravé…
Peter Wohlleben v adaptaci Freda Bernarda přináší mnoho užitečných informací, které jsou fascinující, ale o to víc, že stačí otevřít okno, vyjít ven, do parku, do lesa a s mnohým, o čem autor píše, se rovnou setkat a třeba si pokládat právě takovéto otázky:
Když je strom obrostlý břečťanem, nedusí ho? Vyšplhal po kmeni, omotal se kolem něho, opravdu mu neubližuje? A co zimolez? Ovíjí se dokola jako had, je zřejmé, že zpomaluje růst stromu. Ten se pak často v úrovni spirál láme, když se o něj opře vítr. A co jmelí? Jak může růst, když nemá kořeny v hlíně? Kolik takového jmelí může strom unést?
Strom je ale stejně tak místem pro život mnoha dalších živočichů. Hnízdí v něm ptáci, netopýři, mravenci… Strom je symbolem života, v němž bují další život. Jak se asi „cítí“? Může mít strom nějakou inteligenci? A jak se projevuje? Jaké to je, být stromem ve městě – v květináči či na kraji chodníků a cest? V „poušti“ omezeného prostoru, kde je těžké kořeny komunikovat s ostatními stromy? Co tedy pro strom znamenají kořeny? Jaké mají vliv na životnost stromu, pokud jsou svázané v omezeném prostoru právě v těch květináčích nebo naopak se mohou volně šířit pod zemí? Jak pomáhají stromy udržet vláhu v krajině?
Zajímavá fakta člověka přimějí dívat se na stromy trochu jinak
Lidské nešetrné zásahy v mnoha místech stromy a les spíše oslabují. Už jen proto, že stromy jsou často chápány jako zdroj peněz – zdravé stromy pokácet a prodat. A hned na jejich místo zasadit další, které se za pár let rovněž prodají. Přitom strom je víc než jen lukrativní produkt. Vedle mnoha skutečností třeba i proto, že uloží do svého dřeva za svůj život až 20 tun CO₂. A když umře, mikrofauna rozloží mrtvé dřevo na částice a pohřbí je do půdy, kde se promění v uhlí.
Za sebe mohu jen kvitovat, že Tajný život stromů v tomto grafickém zpracování může dětem přinést mnoho informací i zábavy v jednom podání. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby se tato knížka stala součástí školních knihoven. Dovedu si živě představit, že by stálo za to si s dětmi ve škole v přírodě tuto knížku večer pročítat a přes den provětrat své znalosti procházkou lesem.
