Článek
Ráda se procházím po zahradě a lesem, ale pokud jsem na zahradě, dívám se přesně stejným pohledem: Sleduju, jak všechno kolem bzučí, poletuje, jak si vše žije svým vlastním životem, do něhož nemusím zásadně zasahovat. Jsem předně užaslý divák.
A najednou mám knížku, kde je autor obdobně nadšený, jenže na rozdíl ode mě má znalosti. Ví, jak se který brouček jmenuje, jak žije, jak mu prospět nebo jen neublížit tím, že něco budu nebo nebudu dělat, abych nenarušila fungující ekosystém.
Návštěva na naší zahradě
Rozezná od sebe různé včely. Pěstuje několik druhů jabloní, dokáže popsat každý jednotlivý plod, až se vám sbíhají sliny. Teď si říkáte: Co by chtěl popisovat? Vždyť je to jen jablko! No, to byste koukali, jak jsou od sebe odlišná! Ne jen těch pár druhů, co známe z obchodů.
Existují i velmi neznámé druhy, jež na pohled působí nevábně, šišatě, kožnatě, a přitom nabízejí zajímavý specifický chuťový zážitek. Pochopitelně je nám jasné, že do nablýskaného dokonalého světa stejných skvělých plodů supermarketu by se neprotlačily.
Knížka je psaná s láskou a něžným humorem
Dave Goulson se svými syny staví domečky pro hmyz, buduje jezírko, popisuje dobrodružství s odchytem můr (jen pro účely fotografování, není jim ubližováno), obdivuje škvory (jen počkejte, taky o nich změníte názor) a co teprve žížaly!
Žížaly jsou možná důležitější pro zdraví našich ekosystémů a pro prospěch člověka než včely,“ říká.
Při čtení na mě působí jako správný chlapík, který z času stráveném ve své zahradě je schopen vytvořit skutečný zážitek, jež následně předává plný emocí. Takhle třeba mluví o včelách čalounicích:
„Jsou to krásné včely, které stejně jako zednice sbírají pyl na svém chlupatém bříšku a mají roztomilý, ale zvláštní zvyk vrtět zadečkem, když se krmí na květech. Samečci některých druhů čalounic mají chlupaté přední nohy, které používají k zakrytí očí partnerky při páření. Samičky ustřihávají úhledné půlkroužky listů a obzvlášť si libují v růžích a šeřících v mé zahradě. Tyto kousky listů pak odnášejí v čelistech do hnízda a slepují je dohromady hedvábným vláknem.“
***
U lecjakého hmyzu se dočtete humorné popisky, když mluví o škvorech se slovy „Poflakují se (…) v neuspořádaných skupinkách jako puberťáci o jarních prázdninách.“ Stejně jako když si přidá krásnou emotivní zabarvenost:
„V žádné zahradě by neměly chybět náprstníky s jejich majestátními sloupy purpurově zbarvených květů a ochotou kvést na slunci i ve stínu. Hadinec obecný je také úžasný a snadný na pěstování, pokud máte nějaké slunné, dobře odvodněné místo. Jeho fialové, modré a červené květy překypují nektarem a mnoho druhů včel a čmeláků je zbožňuje.“
Oškliví skvělí škvoři
Škvoři patří podle Goulsona rovněž k velmi užitečným živočichům. Těžko asi najdete někoho dalšího, kdo by je tolik obhajoval. A mohu říci, že jsem byla zprvu v rozpacích. Dlouho jsem je neviděla. A z dětství si snad jen pamatuju, jak jsem se jich bála. Proč? Protože jsem byla před nimi varována, že jsou nebezpeční: vždyť působili tak strašlivě s těmi klíšťky! A mělo to objektivní důvod? Když o nich Dave Goulson píše, jako by hovořil o fascinujících tvorech, kteří si zaslouží naši pozornost. Nejprve vyjmenuje všechna negativa, jako by jen přikládal ještě další polínka do ohně a vy jste mohli s klidným svědomím říci: „Přesně, já jsem vám to říkal(a)!“ Ale to je typická Goulsonova geniální strategie. Vstoupit na vaše území s tím, co je vám zřejmé, aby vám následně předal spoustu dalšího ke zpracování, až začnete o svých postojích pochybovat nebo se i stydět. Stydím se, že mi byli škvoři protivní.
Škvor třeba používá své klíšťky (kterých se tak bojíme, však jsou primárně k obraně, ale také) „k jemnému poťukávání a hlazení bříška samičky. Samička se často otočí a svůdně jeho klíšťky oždibuje“. Škvoři pro nás nepředstavují žádné reálné nebezpečí. Navíc jsou prospěšní: jsou důležitými predátory skutečných hmyzích škůdců, zejména mšic. Pokud budete chtít odstranit škvory ze své zahrady, zjistíte, že se vám najednou nekontrolovatelně rozmnožily mšice. Někdo vytáhne na mšice chemii, ta stojí peníze (zatímco škvor pracuje zadarmo), nehledě k tomu, že to není zrovna zdraví prospěšné. Škvor se také rád pustí i do dalších škůdců.
Umět si svou zahradu pořádně užít
Je vidět, jak má autor radost z drobných krás i z těch věcí, které na první pohled nemusí působit líbivě, ale pokud se o nich člověk víc dozví a pochopí je, nakonec si je může zamilovat. Je to kniha plná nápadů, jak si pořádně užít svou zahradu: využít možnosti, které nabízí, a přitom ji o nic neobrat. Nakonec všichni budou spokojeni, zahradník, živočichové, rostliny.
Přírodní zahradničení je jednoduché. Rostliny rostou samy a včely a motýli si jejich květy najdou. (…) Vykopejte jezírko a jako zázrakem se v něm a kolem něho objeví ohromná škála rostlin, hmyzu a obojživelníků (…) Úspěšné přírodní zahradničení spočívá mnohem víc v tom, co neděláte, než v tom, co děláte. (…) Rozhodně je možné mít upravenou a krásnou zahradu, jež překypuje životem.
Mimochodem každá kapitola začíná receptem (na morušové muffiny, na slaný koláč, waldorský salát s jakonem a sýrem Stiltonem a mnoho dalších).
Titul:
Dave Goulson, Divočina v zahradě. Inspirace pro přírodní zahradničení. Kazda
