Článek
Je to přesně naopak!
Můj muž mi třeba sám řekl: „Pamatuješ, jak jsem tenkrát (tj. právě před těmi dvaceti lety) nechával po zahradě pohozené nářadí, místo abych si ho uklidil zpátky do dílny?“ Vytahuju to snad já, že jsem tenkrát na zahradě zakopávala o pilu, o bednu s nářadím nebo o položený žebřík? Ne. Nebo jak připomenul manžel mé kolegyni v bývalém zaměstnání: „Pamatuješ, jak jsem se v mládí začal vždycky s někým rvát, protože jsem na tebe žárlil? Tak vážně, teď už bych to teda neudělal.“ Takže tak. Nejspíš zmoudřel, že…
Nebo to s tím zvednutým prkýnkem
Byla jsem už dostatečně dospělá a pořád jsem nechápala, která bije. Jaké zvednuté prkýnko? Copak je potřeba po odchodu z toalety přiklopit i vrchní dekl? Nebo co se tím míní?
Ono není divu, že mi tyto „vtipné narážky“ nepřišly vůbec vtipné, když žádný známý muž z mého okolí doma na záchodě prkénko nezvedal, takže ho pak nemusel pokládat. Jednoduše dosedl, neboť ve své podstatě panelákové byty s mrňavou toaletou obvykle ani neumožňují takový luxus, aby tam bylo možné vykonávat cokoliv ve stoje a ještě se zavřenými dveřmi v zádech.
Ale zato například prostory v mém bývalém zaměstnání na Černokostelecké již umožňovaly, aby tam na sebe jeden kolega strhl pozornost všech zaměstnanců celého přízemí, návštěvníků nevyjímaje. Tento tehdy dvakrát tak starší kolega než já zaujal vždy před prahem u otevřených dveří k oné místnosti patřičnou pozici, aby následně na tu dálku v evidentně náročném úhlu vykonal svou potřebu. Velký květináč s palmou mezi halou a toaletou naštěstí zakrýval mnohé detaily, které by mě v tak mladém věku mohly uvádět do rozpaků.
Navzdory tomu, že na něho jeho mužští kolegové hulákali, zdali by byl od té ochoty, zalezl dovnitř a laskavě za sebou zavřel dveře, nestalo se tak. Respektive jen jednou. To tenkrát vyšel naprosto vytočený, že to nemá úroveň, nedá se v tom krcálku ani nijak pohybovat, manipulovat a šmitec, už nikdy více. Takže pokaždé dál stál znovu na prahu. A sic o to nikdo nestál, on u toho ještě s ostatními vesele komunikoval.
Nebo ona neschopnost, že prý muži nemohou doma nic najít
Aby ne, když to před nimi vždycky pracně schováváme, abychom tak mohly podrýt jejich autoritu. Fyzickou sílu nemáme jako oni, výplatu většinou taky ne, tak jak jinak máme upevnit svou lety postupně oslabující pozici?
Ale žádný stereotyp to stejně není. Mnohdy je to jen velmi inteligentní mužská taktika. Logicky: Pokud bude muž stále tvrdit, že něco někde nevidí, a že to tam „vážně není“, co se stane? Inu, zajistí si tak, že mu to žena nakonec sama podá či dokonce přinese. Prostě a zkráceně, muži nejsou slepí, ale mazaně chytří. Já taky pořád doma něco nosím, mám totiž velmi chytrého muže.
Z dalších nepochopených stereotypů je ženský multitasking
Prý ženy zvládají více věcí najednou a muži ne. Opět je tu vidět zřejmá logická taktika. Ženy nemusí multitáskovat, ony si prostě jen tu roli na sebe vzaly.
Znáte ten vtip, kdy žena odjíždí do lázní a vyjmenovává mužovi, co by měl po dobu její nepřítomnosti zvládnout? Tak tedy: Vyzvednout dítě ze školky, doma pak pro něho a pro sebe připravit něco k jídlu, dát následně nádobí do myčky, zapnout pračku, po vyprání pověsit prádlo, dojít na nákup „a večer si klidně sedni k tomu fotbalu a dej si pivo.“ Co udělal muž? Dal si pivo. Prý v tom proudu řeči zaznamenal jen to poslední. Je mi to povědomé, když říkám synovi: „Vem s sebou ten špinavý talíř do kuchyně, když už si tam jdeš pro ty brambůrky.“ Přinese brambůrky. Talíř zůstal stále v obýváku na stole. Nemůžu se zlobit: Kdybych mu strčila ten talíř do ruky… Ale to já ne. Já si sedím na zadku a jen ho komanduju, že když dojedl a jde tím samým směrem, aby ho laskavě i odnesl a nemusel tam jít proto dvakrát.
Další stereotyp je, že muži toho málo namluví, ženy hodně
To jistě vymysleli muži, o tom není pochyb. Jen si zkuste být v mužské společnosti. Pořád mluví, mluví, mluví. Ženy, co pracují v mužském kolektivu, mohou potvrdit. Až je pro ženy neuvěřitelné, jak se jeden přes druhého překřikují, aby byli víc slyšet, čímž by utvrdili, že jejich názor je silnější, prostě zřejmý nepopíratelný fakt. Proberou všechno, od pro ženy nudných témat, až po ty, kdy se budou červenat, protože v tom chumlu rychlé výměny informací je jedna nějaká ženská v místnosti po čase stejně zcela neviditelná. V tom případě, pokud si dá žena večer dvě, tři … sklenky vína nebo sní celou čokoládu na posezení, má na to právo. Ono je to fakt někdy hodně náročné a vyčerpávající. Dalším řešením je třeba uklidňující procházka lesem. Ale ne každý máme u paneláku les, že.
Těch obecně známých stereotypů je podstatně více, ale ono to ve výsledku je často jen nepochopení situace. Každý to jistě od začátku myslel dobře. Manželství přece není bojiště. Jakmile se ti dva naučí společné řeči a náznakům, bude vše harmonické. Žena třeba přinese před muže láhev červeného, aby ji nemusel hledat. On ji otevře, nalije do sklenky a žena ji vypije. Co z toho plyne? Romantický večer při sklence kvalitního moku.
