Článek
Co se stalo 20. května 1924? Tak jasně, spousta věcí, nicméně při čtení starých novin – což mě mimochodem strašně baví – jsem narazila na jeden úsměvný článek. Číst starý tisk skýtá řadu výhod. Zprávy už nejsou aktuální, takže stres, který běžně souvisí s některými informace, je pryč. Už víme, jak to dopadlo: všechny spory, války nebo kam se pohnula technologie. A tak je nakonec pročítání nejednou sentimentální, sem tam smutné, stejně jako může být z dnešního pohledu i dost úsměvné.
„Telefon je jistě znamenitá věc, - ale musí fungovat! Jakmile si postaví hlavu, nikdo s ním nic nesvede, kdyby v samých verších mluvil do sluchátka. To bývá, když telefonní centrála po marném zvonění žádaného čísla nemůže se dovolat, sdělí suše, že číslo to a to je bez proudu. Chce-li se kdosi domluviti ve věci, kterou místo telefonu vyřídí také korespondenční lístek, je to konečně lhostejno. Voláte-li však v naléhavé záležitosti, snad lékaře, záchrannou stanici nebo hasiče, pak prožluklé „bez proudu“ dovede vás strhnouti k tomu, že pohrdlivě se vyslovíte i o geniálním Edisonově vynálezu, jako o nespolehlivém a už si přejete, aby zavedena byla telefonie, která žádný proud nepotřebuje,“ rozčiluje se autor článku z Národních listů (20. 5. 1924)
Pravdu díš, milí pisateli, „telefon je jistě znamenitá věc“. A kdybys tak věděl, že po sto letech je pro řadu lidí věc téměř životu nepostradatelná. Jen jim ho seber a uvidíš ten rachot!
Tenkrát poprvé
V českém tisku se poprvé informace o telefonu objevila v obrázkovém týdeníku Světozor z 14. 12. 1877. „Všeobecnou pozornost poutá nyní telefon, což znamená tolik as co dalekozvuk, jehož podstatu a vynález tímto v krátkosti vyložíme, držíce se hlavně výkladu anglického fyzika p. W. H. Preece …“, uvádí se na začátku skutečně fundovaně propracovaného příspěvku. A pan Preece byl vskutku uchvácen:
„Rozprávěl jsem s jinou osobou ve vzdálenostech 1 - 32 mil a as na čtvrt míle slyšel jsem profesora Bella dýchati, smáti se, kýchnout, zakašlati, zkrátka vydávati všechny zvuky, jichž hlas lidský schopen jest.“
A přicházejí na řadu otázky, pochybnosti a kritika - jako pokaždé, když se objeví něco nového. (Pamatujete taky? Sic z trochu jiného soudku, ale přesto: Když přišly novinky jako mobil, internet? Jak jsme byli varováni, že pokud budeme denně používat mobily, budeme mít všichni nádor na mozku? A že sledování internetu povede jen k šíření pornografie, čímž se zničí tradiční svazky a lidé už nebudou mít potřebu zakládat rodiny ?)
„Jak telefon změní pak dosavadní způsob telegrafování a jakou vůbec působivost nabude ve veřejném životě, okáže nám nejbližší budoucnost. Professoru Grahamu Bellovi přísluší však čest, že byl první, jemuž poštěstilo se pomocí proudů elektrických přenášeti hlas lidský do dálky daleko přes hranice vnímavosti oka i ucha našeho,“ uvádí se závěrem v tomtéž vydání Světozoru.
S nadšením přichází i zklamání
To se dalo čekat. O pár let se už objevují určité poznatky, která tehdejší technologické úrovni telefonů příliš nepřeje, ba naopak se stávají vskutku reálně nebezpečnými!
Ve Světozoru 16. října 1885 je čtenář informován, že telefon nikdy nenahradí telegraf, neboť „když totiž několik drátů telefonických podle sebe paralelně běží, jest ve všech telefonech slyšeti, co sousedním drátem se mluví“. A tak bylo zakázáno zřizovat poblíž státního telegrafického vedení, protože tak by se snadno mohly vyzradit obsahy telegramů.
Zase asociačně - dnes nám hrozí kyberútoky, tenkrát stačilo mít telefonní sluchátko u ucha poblíž státního telegrafického vedení a umět morseovku…
Ale doba šla dál, že, víme. Technologie postoupily. Telefon se stal dostupnější a standardnější a kdo nechtěl ztratit krok, začínal přikládat k inzerátům týkajících se svého podnikání i telefonní číslo. (Pamatujete si, jak se začínaly u nás objevovat reklamy s odkazy na webové stránky? Fascinující je, že si ještě dnes vybavuji, jak jsem reagovala. Neměli jsme internet a já jsem položila otázku, co to je to http a proč si to proboha všichni strkají do reklam, když je to vlastně reálně nepoužitelný ? Psina, co? Dnes bezpochyby – jako by se jednalo o jiný vesmír)
Jedna z reklam obchodníka, jemuž bylo možné se dovolat (pokud šel proud) Humoristické listy, 28.7.1922
Telefon začal být cool (sic se tento termín vůbec nepoužíval a i když mládež bude kroutit očima, tak i před pár desítkami let nebyl běžný ani u nás). Stejně jako přicházely s jeho obeznámením odborné články, vznikaly i vtipy, kde se některým člověk neznaje okolnosti nemá šanci dnes zasmát, ale je super, že vše, co jde ruku v ruce s lidskou společností sebou přináší i tu odlehčenou humornou stránku.
Nicméně nabízím jeden z 21. 12. 1923 rovněž z Humoristických listů. Milé děti, to je o vás: vždycky se s novou dobou sžíváte snáze než vaši rodiče, neboť už se do nového světa rodíte, kdežto rodiče se učí tyto novinky jen akceptovat jako (ne)potřebné vetřelce, které jim vstupují do života.
Moderní dítě: „Mami, pověz mi, co mi nadělí Ježíšek?“ „Jak bych to mohla vědět? Ježíšek je až v nebi a telefon tam nejde.“ „Tak se ho zeptej radiotelefonicky…!
Tak mrskněte svůj mobil do nabíječky, ať zítra nemusíte být ve stresu, že vám ta „jistě znamenitá věc“ je vlastně k ničemu. Nechci tu házet výzvy do éteru, jak dlouho byste zvládli fungovat bez mobilu, protože v naší době je tahle otázka naprosto irelevantní. Ano, někdo je evidentně zbytečně na mobilu, třeba dvouleté dítě v golfkách, zatímco mamka z druhého mobilu „whatsappuje“ se svou kámoškou.
Na druhou stranu mobil je nejen komunikační nástroj, ale můžeme v něm mít cokoliv. Pro mne jsou technologie (internet, mobil, notebook) hlavně nástrojem k učení nových věcí, čtení knih a brouzdání dávnou minulostí. Kdyby nebylo internetu a digitalizace, nikdy bych si příspěvek z Národních listů nepřečetla, ani žádný další takový a nikdy bych nenapsala tento příspěvek.
Takže abraka dabraka, černá magie a ty-ty-ty, jak to dneska vedete: to za našeho mládí nebylo (!) a tak podobně… Vedete to skvěle. Pokud navzdory všemu nezapomínáte na opravdový život, vše je v pořádku!
