Článek
Nedávno jsem měla možnost popovídat si s člověkem, který žije sám, nijak zvlášť ho to netrápí. Víceméně si zvykl. Využila jsem příležitosti proniknout do tajemství jeho zvláštního životního příběhu. Svolil, abych se doptávala na detaily a ochotně zodpověděl každou mou zvědavou otázku.
Předkládám vám větší část našeho rozhovoru.
Takže první otázka, Mišo: když se zpětně rozpomeneš, kdy jsi poprvé postřehl, že je u tebe něco jinak než u ostatních kluků?
Mišo: Co se týká těch nohou, vzpomínám si, že poprvé už v pěti letech, když se maminka přivedla domů své kamarádky. Šahal jsem jim na nohy a chtěl jsem je olizovat. Už v těch pěti letech jsem cítil, že mě to vzrušuje, ale na delší dobu to odeznělo. Na plno se to probudilo v pubertě, ve třinácti letech, a od té doby se to se mnou táhne celý život.
Jak ti tvé zaměření mění život oproti většině mužů?
Mišo: Mění docela dost. Například se nemůžu normálně seznamovat s holkama v zimním období a prostě v době, kdy jim není vidět na nohy a chodidla. Já potřebuji vidět, jaké mají chodidla a jak mají tvarované nohy.
Vadí ti, že nejsi v páru?
Mišo: Nevadí, ale někdy si vzpomenu, že by to víceméně bylo dobré, ale je to právě těžké a celé to s tím souvisí. Pro mě je prioritní masírovat holce nohy a líbat je, ale není pro mě prioritní sex. Veškeré moje vztahy s holkami skončily u masáže nohou. To bylo pro mě prostě to hlavní, a ne vždy se to setkalo s pochopením.
A chtěl bys to mít třeba jinak? Z jakého důvodu případně?
Mišo: S tím se nedá právě už nic dělat. Je to tak velice silné, přeorientovat se je velice těžké.
Toužíš po normálním vztahu?
Mišo: Těžko říct, muselo by to být vždycky spojeno s těma nohama. Já nemám vlastně potřebu normálního sexu. Mně by stačil vztah jenom tak, že bych té holce masíroval nohy a před ní bych masturboval a koukal bych se jí na nohy.
A dokážeš se vcítit do pocitů ženy, která se s tebou setká?
Mišo: Já jsem v zásadě hodný člověk a snažil bych se samozřejmě vyhovět.
Co bys pro to třeba udělal, abys vyhověl?
Míšo: Tak zkusil bych jiné praktiky než tu masáž nohou. Například masturbace přirození.
A normální sex?
Mišo: No tak to je těžké. Přiznám se, že žádný normální sex jsem dosud neměl, přestože je mi přes čtyřicet let.
A případně bys to zkusil, kdyby ti na ní hodně záleželo?
Mišo: Teoreticky ano.
A umíš si to představit?
Mišo: Těžko říct.
Mohlo se ve tvém životě stát něco, co tohle všechno zapříčinilo?
Mišo: Tam byla ta kombinace, že od útlého dětství jsem byl takto zaměřený a v pubertě se to naplno aktivovalo. Ve škole jsem zažil šikanu od spolužaček, které mě nutily, abych je líbal. Dodnes mám z toho fóbii, takže nedokážu líbat na rty. Není mi to úplně příjemné.
Kdyby to šlo opravit terapií, šel bys do toho?
Mišo: Nejsem si jistý, nevím, jestli by to pomohlo.
Otázkou je, jestli bys chtěl.
Mišo: Už je mi přes čtyřicet let a mám zažité svoje stereotypy. Například jsem zvyklý žít sám. Pro mě je prvotní namasírovat nohy a pak se třeba přiblížit dál.
Chtěl bys něco dodat?
Mišo: Například že mám plno zážitků z toho masírování. Samozřejmě jako většina mužů se koukám taky na erotické stránky. Nesleduju páry, vůbec mě to nepřitahuje, spíše mě to přímo odpuzuje. Naopak mě přitahuje, když jsou tam vidět třeba chodidla.
A tam jsou taková videa?
Mišo: Samozřejmě, je to kategorizované jako fetiš. Ty ženy ani nejsou svlečené.
Dalo by se říct, že to absolutně nezáleží na vzdělání nebo věku?
Mišo: Samozřejmě. Pokud je někdo, říkám v uvozovkách, postižený tímto, tak to na vzdělání vůbec nezáleží.
Chápeš to tak, že to překračuje normalitu?
Mišo: Ano, samozřejmě, je to mimo standard. Otázkou je, co je normalita.
Dál se rozhovor nesl v duchu historického pojetí normy. Ale o tom třeba napíšu příště.
Zveřejněno se souhlasem dotazovaného.
Anketa
Literatura:
WEIS, Petr. Poruchy sexuální preference. Galén, 2017. 440 s. ISBN:978-80-7492-310-4
