Článek
Fidel Castro byl jednou z nejkontroverznějších a nejvlivnějších postav 20. století. Pro jedny neohrožený revolucionář, který se postavil imperialismu, pro druhé bezohledný diktátor, který potlačoval svobodu.
Zlatá kolébka a rebelantské kořeny
Fidel se narodil v roce 1926 v Biránu na východě Kuby do rodiny bohatého plantážníka. Přestože vyrůstal v luxusu, už během studií práv v Havaně v něm vzplál odpor k nespravedlnosti a tehdejšímu režimu. Nebyl to typický chudý revolucionář; byl to charismatický intelektuál, který vyměnil pohodlí za hory a samopal.
Cesta k moci: Od útoku na Moncadu po Sierru Maestru
Jeho politický vzestup nezačal vítězstvím, ale velkolepým selháním:
1953: Neúspěšný útok na kasárna Moncada ho dostal do vězení. U soudu pronesl svou slavnou řeč: „Dějiny mě osvobodí.“
Hnutí 26. července: Po amnestii odešel do Mexika, kde potkal osudového přítele Che Guevaru.
Guerillová válka: V roce 1956 se na lodi Granma vrátil na Kubu. Z hrstky přeživších v horách Sierra Maestra vybudoval legendární armádu, která v lednu 1959 donutila diktátora Batistu k útěku.
Trnem v oku supervelmoci
Castro se brzy stal symbolem odporu proti USA. Jeho spojenectví se Sovětským svazem přivedlo svět na pokraj jaderné války během Karibské krize (1962).
Zajímavost: CIA se pokusila o jeho likvidaci údajně více než 600krát – od otrávených doutníků až po vybuchující mušle. Castro vše přežil s ironickým úsměvem.
Dědictví: Rozporuplná legenda
Pod jeho vedením se Kuba stala státem s nejnižší negramotností v regionu a špičkovým zdravotnictvím, ale také zemí s:
Jedinou povolenou politickou stranou.
Přísnou cenzurou a vězněním disidentů.
Ekonomickou izolací, která zastavila čas v ulicích Havany.
Odchod ze scény
V roce 2008, po dlouhých zdravotních problémech, předal moc svému bratrovi Raúlovi. Fidel Castro zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 90 let. S jeho odchodem skončila jedna celá éra studené války.
Fidel a Che: Příběh osudového spojenectví
Jejich setkání v Mexico City v roce 1955 změnilo kurz dějin.
Láska na první pohled (politicky): Fidel potřeboval vojenského lékaře a stratéga; Argentinec Ernesto Guevara hledal skutečnou revoluci. Po jediné noci plné debat Fidel věděl, že našel svého muže.
Mozek vs. Charisma: Zatímco Fidel byl mistrný politik a řečník, který dokázal strhnout davy, Che byl ideologický radikál a nekompromisní bojovník.
Rozkol: Po vítězství revoluce se jejich cesty začaly rozcházet. Che byl zklamán sovětským vlivem na Kubě a chtěl šířit revoluci do celého světa („vytvořit dva, tři, mnoho Vietnamů“). Fidel, který musel zemi reálně řídit, se stal pragmatičtějším.
Dopis na rozloučenou: Když Che v roce 1965 zmizel z Kuby, zanechal Fidelovi slavný dopis, v němž se vzdal všech funkcí. Fidel tento dopis veřejně přečetl, což mnozí vnímali jako definitivní politický rozchod, i když navenek zůstali hrdiny téhož příběhu.
638 pokusů o vraždu: CIA jako z grotesky
Fabián Escalante, bývalý šéf kubánské kontrarozvědky, spočítal, že na Castra bylo naplánováno neuvěřitelných 638 atentátů. CIA byla v metodách velmi kreativní, někdy až absurdní:
Otrávený mléčný koktejl: V roce 1963 byl vrah v hotelu Libre nejblíže úspěchu, ale kapsle s jedem mu přimrzla k mrazáku a při pokusu o odlepení praskla.
Explodující mušle: Protože Fidel miloval potápění, CIA chtěla nastražit v jeho oblíbené zátoce nápadně krásnou, ale výbušnou mušli.
Chemický útok na vousy: Nešlo jen o smrt. CIA chtěla do jeho bot nasypat thallium, které by způsobilo vypadání jeho ikonických vousů, čímž by ztratil svou autoritu a charisma.
LSD ve studiu: Plánovali postříkat televizní studio látkou podobnou LSD, aby se Castro během živého projevu začal chovat zmateně a zdiskreditoval se.
Proč přežil?
Castro měl neuvěřitelnou intuici a vytvořil jednu z nejefektivnějších tajných služeb na světě. Často měnil místa spánku na poslední chvíli a osobně kontroloval jídlo. Sám jednou prohlásil:
„Pokud by přežití pokusů o atentát byla olympijská disciplína, vyhrál bych zlatou medaili.“
Život na Kubě v 60. letech: Nadšení i nedostatek
Po revoluci v roce 1959 se život průměrného Kubánce obrátil naruby. Fidel sliboval ráj, ale realita byla směsicí sociálního pokroku a represivního režimu.
Vzdělání pro všechny: Castro vyslal do vnitrozemí tisíce mladých dobrovolníků (učitelů), aby naučili rolníky číst a psát. Během jediného roku klesla negramotnost na minimum.
Přídělový systém (La Libreta): Kvůli americkému embargu a neefektivnímu plánování zavedl Fidel v roce 1962 přídělové lístky na jídlo. Maso, mléko a rýže se staly luxusem. Tento systém, i když v omezené míře, funguje na Kubě dodnes.
Všudypřítomné oči: Byly založeny Výbory na obranu revoluce (CDR). V každém bloku, v každém domě byl někdo, kdo hlásil „podezřelé“ chování sousedů. Svoboda slova zmizela.
Konec amerických aut: Ulice Havany zamrzly v čase. Nová auta z USA přestala proudit a Kubánci se stali mistry improvizace, když udržovali staré Chevrolety a Buicky při životě pomocí dílů ze sovětských traktorů.
Karibská krize: 13 dní na hraně jaderné apokalypsy
V říjnu 1962 se Kuba stala středobodem vesmíru. Sovětský svaz (Chruščov) tajně rozmístil na ostrově jaderné rakety namířené na USA.
Jak to probíhalo:
- Odhalení: Americký špionážní letoun U-2 vyfotografoval odpalovací rampy. Prezident J. F. Kennedy stál před volbou: invaze, nebo blokáda?
- Námořní karanténa: Kennedy vyhlásil blokádu Kuby. Sovětské lodě s dalšími raketami se blížily k americkému námořnictvu. Svět tajil dech.
- Černá sobota: 27. října bylo nad Kubou sestřeleno americké letadlo U-2. Fidel Castro tehdy naléhal na Chruščova, aby v případě americké invaze použil jaderné zbraně jako první.
- Dohoda bez Fidela: Chruščov a Kennedy se nakonec dohodli za Castrovy zády. Sověti stáhli rakety z Kuby výměnou za slib, že USA na ostrov nezaútočí (a tajně stáhnou své rakety z Turecka).
Castrova zuřivost: Fidel byl vzteky bez sebe. Cítil se sověty podveden a ponížen, protože s ním o ukončení krize nikdo nejednal. Od té doby byl jeho vztah k Moskvě vždy poznamenán určitou nedůvěrou.
Vývoz revoluce: Kuba jako světový hráč
Navzdory své velikosti se Kuba pod Fidelem pokoušela ovlivňovat svět:
Afrika: Castro vyslal tisíce vojáků do Angoly a Etiopie, aby podpořil tamní komunistické režimy.
Lékařská diplomacie: Začal posílat kubánské lékaře do chudých zemí po celém světě, což je tradice, která trvá dodnes (často výměnou za ropu, jako v případě Venezuely).
Bratr Raúl: Stín, který vystoupil na světlo
Raúl byl vždy tím „druhým“. Zatímco Fidel byl bouřlivák a vizionář, Raúl byl organizátor a vykonavatel.
Pouto: Byli si extrémně blízcí. Raúl stál po Fidelově boku od útoku na Moncadu až po jeho smrt.
Vláda: Když v roce 2006 (oficiálně 2008) převzal moc, ukázal se jako větší pragmatik. Povolil drobné soukromé podnikání a začal historické sbližování s USA (za Baracka Obamy).
Současnost: Raúl v roce 2021 odstoupil z čela komunistické strany, čímž oficiálně skončila éra Castrů v čele Kuby. Dnes žije v ústraní jako „starší státník“.
Rebelka v rodině: Sestra Juanita
Největší ranou pro rodinnou jednotu byla Fidelova mladší sestra Juanita.
Agentka CIA: Původně revoluci podporovala, ale brzy ji znechutila popravčí komanda a potlačování svobod. V roce 1961 začala spolupracovat s CIA (kódové jméno Donna).
Exil: V roce 1964 uprchla do Miami, kde veřejně své bratry proklela jako tyranů. S Fidelem už nikdy nepromluvila. Zemřela v Miami v prosinci 2023.
Fidelovy ženy a „státní tajemství“
Fidel měl minimálně devět dětí s několika ženami, ale po desetiletí to bylo na Kubě tabu.
Fidelito (Fidel Castro Díaz-Balart): Jediný syn z prvního manželství s Mirtou Díaz-Balart. Byl jaderným fyzikem, ale v roce 2018 spáchal sebevraždu po dlouhých depresích.
Alina Fernández: Fidelova nemanželská dcera, která v roce 1993 utekla z Kuby v přestrojení za španělskou turistku s falešnou parukou. Stala se jednou z nejhlasitějších kritiček svého otce v rádiu v Miami.
Dalia Soto del Valle: Fidelova „tajná“ manželka, se kterou měl pět synů (všech pět jmen začíná na A: Alexis, Alex, Alejandro, Antonio a Ángel). Žili v přísném utajení v komplexu známém jako Punto Cero. Tito synové se většinou politice vyhýbali; Antonio je například známým ortopedem a milovníkem golfu.
Ostatní sourozenci
Ramón Castro: Nejstarší bratr. Vypadal skoro jako Fidel, ale revoluce se aktivně neúčastnil. Celý život se staral o rodinné zemědělství a chov dobytka. Říkalo se, že když ho lidé na ulici zdravili jako Fidela, jen se smál a říkal: „Ne, já jsem ten hodný Castro.“
Fidelova rodina je v podstatě mikrokosmem celé Kuby, část rodiny zůstala věrná ideálu až do konce, zatímco druhá část zvolila útěk a odpor.
Kuba dnes prochází jedním z nejtěžších období od revoluce v roce 1959. I když už v jejím čele nestojí nikdo s příjmením Castro (současným prezidentem je Miguel Díaz-Canel), dědictví minulosti se zde střetává s drsnou realitou 21. století.
Energetický kolaps a „život ve tmě“
Nejviditelnějším problémem dnešní Kuby jsou masivní výpadky elektřiny (blackouty).
Zastaralá infrastruktura: Tepelné elektrárny jsou staré desítky let a často se kroutí pod náporem poruch.
Nedostatek paliva: Kuba dříve spoléhala na levnou ropu z Venezuely, ale ta nyní sama bojuje s krizí. V prosinci 2025 zasáhl západ ostrova včetně Havany další totální výpadek, který nechal miliony lidí bez proudu, vody i možnosti vařit.
Ekonomika na pokraji sil
Kuba prožívá nejhorší ekonomickou krizi za posledních 30 let (horší než tzv. „zvláštní období“ po pádu SSSR).
Inflace: Ceny potravin a služeb vystřelily do astronomických výšin. Průměrný důchod (cca 4 000 pesos) má dnes hodnotu pouhých 10 dolarů měsíčně, což nestačí ani na základní potraviny.
Přídělový systém selhává: Stát poprvé v historii požádal OSN o pomoc s dodávkami sušeného mléka pro děti, protože už nebyl schopen zajistit ani tyto základní příděly.
Prázdné regály: V obchodech často chybí i základní věci jako chleba, rýže nebo léky. Lidé tráví hodiny ve frontách, často bez výsledku.
Masivní emigrace: Odchod mladých
Země čelí demografické katastrofě. V posledních letech odešlo z Kuby přes půl milionu lidí (zejména do USA).
Mizející generace: Odcházejí hlavně mladí a vzdělaní lidé. Populace stárne a předpokládá se, že do roku 2050 klesne počet obyvatel pod 8 milionů.
Chybějící pracovní síla: Firmy a nemocnice mají problém sehnat personál, protože většina kvalifikovaných lidí vidí jedinou budoucnost v odjezdu.
Turismus v křeči
Kdysi hlavní motor ekonomiky se po pandemii COVID-19 nedokázal plně zotavit.
Turisté se potýkají s výpadky proudu a nedostatkem zboží i v hotelech.
Zatímco sousední země jako Dominikánská republika zažívají boom, Kuba hlásí poklesy návštěvnosti. Přesto stát dál investuje do luxusních hotelů, což vyvolává hněv místních, kteří žijí v rozpadajících se domech.
Politika a represe
Režim sice povolil drobné soukromé podnikání (tzv. MSMEs), ale politicky zůstává neústupný.
Potlačené protesty: Po masivních demonstracích v roce 2021 režim přitvrdil. Stovky lidí, včetně mladistvých, dostaly tresty vězení v řádu 10 až 30 let za pouhou účast na pochodu.
Digitální kontrola: Vláda se naučila vypínat internet během nepokojů, aby zabránila lidem v organizaci a sdílení videí z ulic.
Příběh Fidela Castra je připomínkou toho, jak moc dokáže jeden charismatický jedinec ovlivnit osud celého národa i globální politiku. Jeho život byl plný dramatických zvratů, přežitých atentátů a politických bitev. I když se Kuba bez svého „Comandante“ pomalu mění, jeho vliv na její identitu je nesmazatelný. Dějiny jej možná neosvobodily, ale rozhodně na něj nikdy nezapomenou.
Zdroje:
