Článek
Jsou výsluhy po 15 letech zaslouženou rentou, nebo legálním tunelováním státní kasy?
Zatímco běžný český občan s obavami sleduje debaty o posouvání věku odchodu do důchodu k hranici 67 let, existuje u nás rozsáhlá skupina lidí, která se důchodového zabezpečení dočká už před čtyřicítkou. Stačí jediné: odsloužit 15 let v uniformě. Systém, který měl původně chránit hrdiny v první linii, se v průběhu let proměnil v jeden z nejkontroverznějších finančních benefitů v zemi. Je čas se ptát: Je to ještě morální?
Princip je jednoduchý a pro státní pokladnu smrtící. Pokud policista, voják, hasič či celník odslouží 15 let, vzniká mu nárok na doživotní výsluhový příspěvek. Ten se s každým dalším odslouženým rokem zvyšuje. V praxi to znamená, že člověk, který nastoupí v 19 letech, může v 34 letech odejít do civilu a až do konce života pobírat od státu tisíce až desetitisíce korun měsíčně.
A co dělá potom?
Většinou si najde novou práci. Stát mu tak de facto dotuje životní úroveň v době, kdy je na vrcholu sil, zatímco prodavačka v supermarketu nebo zedník na lešení musí pracovat do úmoru, aby vůbec dosáhli na základní starobní důchod.
Mýtus o neustálém nebezpečí
Nejčastějším argumentem pro zachování výsluh je vysoké riziko a náročnost povolání. Jenže tady narážíme na realitu.
Obrovská část příjemců výsluh nikdy nebyla v přímém ohrožení života. Jde o personalisty, logistiky, IT pracovníky nebo administrativní síly v uniformách. Tito lidé sedí na ubikaci nebo v klimatizovaných kancelářích, ale po 15 letech odcházejí se stejnými výhodami jako příslušník zásahové jednotky. Máme tisíce vojáků, kteří za celou kariéru nevyjeli na zahraniční misi. Jejich denní režim se často neliší od běžného zaměstnání v civilu, přesto je stát považuje za opotřebované mnohem dříve než například chirurgy nebo učitele.
Ekonomická sebevražda státu?
Náklady na výsluhy nejsou drobné. Ročně spolykají přes 13 miliard korun a tato částka s každou valorizací (navyšováním) drasticky roste.
Když se přidává důchodcům, přidává se i výsluhářům. Často se tak stává, že zdravý padesátník v civilním zaměstnání dostane od státu přidáno více než osmdesátiletá seniorka, která celý život pracovala v továrně. Systém paradoxně motivuje zkušené lidi k odchodu. Jakmile dosáhnou na slušnou výsluhu, raději odejdou pracovat do soukromého sektoru, kde dostanou plat plus rentu. Stát tak přichází o ty nejlepší a musí platit drahý výcvik nováčků.
Srovnání se světem. Česko jako štědrý unikát
Při pohledu za hranice zjistíme, že český model je extrémně velkorysý.
- Slovensko a Polsko: Obě země musely pod tlakem ekonomické reality hranici zvýšit na 25 let. Pochopily, že platit lidi po 15 letech služby je dlouhodobě neudržitelné.
- Západní Evropa: Zde jsou výsluhy často vázány na skutečně odpracované roky v terénu nebo jsou vypláceny až v momentě dosažení určitého věku (např. 50 nebo 55 let), nikoliv okamžitě po odchodu ze služby v mládí.
Frustrace veřejnosti pramení z pocitu nespravedlnosti. Proč stát nepamatuje na jiné náročné profese? Pracují ve stresu, v noci, s těžkými pacienty. Výsluha? Nula. Řidiči MHD, neustálý stres v provozu, zodpovědnost za stovky životů, zničená záda. Výsluha? Nula.
Čas na radikální řez
Výsluhy v současné podobě nejsou ničím jiným než přežitkem, který nahrává spekulacím a nespravedlnosti. Pokud stát tvrdí, že si nemůže dovolit důstojné starobní důchody, nemůže si dovolit ani doživotně sponzorovat práceschopné lidi v produktivním věku.
Navrhovaná řešení od veřejnosti jsou jasná:
- Zvýšit hranici nároku na minimálně 25 let.
- Zrušit výsluhy pro kancelářské pozice.
- Zamezit souběhu výsluhy a platu z veřejných peněz.
- Nahradit doživotní rentu jednorázovým odchodným, které pomůže s přechodem do civilu, ale neudělá z člověka doživotního požírače daní.
Zdroje:
