Komentář: Česko si zaslouží víc než výběr „menšího zla“. Kdy přijde kandidát bez stínu minulosti?

Debaty na univerzitách i bouřlivé diskuse na sociálních sítích ukazují, že česká společnost se stále nedokázala přenést přes jednu zásadní věc. Kádrové profily. Zatímco se Petr Pavel snaží vystupovat jako státník nové éry, stín jeho předlistopadové kariéry ho neustále dohání. Otázka studenta v Pardubicích nebyla jen výkřikem do tmy. Opravdu nemáme na víc než na recyklaci kádrů z 80. let?

Je to paradox. Pětatřicet let po revoluci se naše politické debaty stále točí kolem toho, kdo byl víc „zapletený“, kdo měl jakou červenou knížku a čí spis u StB je více či méně usvědčující. Petr Pavel sice do úřadu přinesl důstojnost a klid, ale jeho biografie zůstává pro nemalou část veřejnosti nehojící se ranou.

​Hlavním problémem není jen samotná minulost Petra Pavla, ale fakt, že jsme se jako společnost smířili s pragmatismem. Při minulé volbě byl postaven narativ: „Buď voják s minulostí v KSČ, nebo oligarcha s minulostí v StB.“ Tento výběr „ze dvou zel“ nás, ale uvěznil v minulosti.

Kritika, která se na prezidenta snáší, často nemíří na jeho současné kroky, ale na princip. Pokud chceme budovat sebevědomou demokracii, nemůžeme se neustále opírat o lidi, kteří svou kariéru nastartovali v totalitním režimu, bez ohledu na to, jak moc se později osvědčili v rámci NATO nebo mezinárodních struktur.

Co Česku skutečně chybí, je kandidát, který by nebyl zatížen žádným „ale“.

Kandidát, který dospíval v době svobody.

Kandidát, jehož morální integrita nebyla testována loajalitou k totalitní straně.

Kandidát, který nepotřebuje historiky a vysvětlující grafiky k tomu, aby obhájil své mládí.

Hledání takové osobnosti se zdá být v českém rybníčku nadlidským úkolem. Politické strany buď sází na prověřené tváře z 90. let, nebo na marketingové projekty bez obsahu. Proč by mladí lidé měli věřit v nové ideály, když jim z Hradu kážou lidé, kteří se kdysi učili, jak bránit socialismus?

​Pokud chce Česká republika skutečně vykročit do budoucnosti, musí se v příští volbě objevit osobnost, která nepředstavuje kompromis s minulostí. Potřebujeme lídra, který nebude muset každých čtrnáct dní vysvětlovat své složky v archivech.

Petr Pavel může být pro mnohé „sympatickým prezidentem“, ale jeho příběh je stále jen připomínkou naší neschopnosti najít skutečně novou, nezávislou elitu. Je načase přestat vybírat podle toho, kdo má „méně špatný“ životopis, a začít hledat někoho, jehož životopis bude inspirací bez poznámek pod čarou.

Zdroje:

https://www.extra.cz/zpravy-do-petra-pavla-se-pustil-student-behem-debaty-vytahl-spolupraci-s-stb-ef850?