Článek
Na jaře se na vyhřátých mezích a okrajích lesů objevuje tvor, který působí jako z jiného světa. Velké tělo, krátké krovky, kovově modrý až fialový lesk. A především schopnost vypustit vysoce toxický jed, který mu vynesl poněkud respekt budící pověst.
Seznamte se s majkou, jedním z nejzajímavějších brouků české přírody.
Giganti mezi brouky a jen dva z nich potkáte často
V Česku žije asi 15 druhů majek rodu Meloe, ale běžně narazíte jen na dva:
- majku obecnou (Meloe proscarabaeus)
- majku fialovou (Meloe violaceus)
Oba druhy dorůstají až 4 centimetrů na brouka opravdu působivá velikost. Jejich tělo připomíná malého obrněnce: krátké krovky nechrání celý zadeček, který je u samiček masivní a nápadně baculatý. Majky se pohybují pomalu, ale respekt budí i bez rychlosti.
A není to jen velikost. Když se cítí ohrožené, z kolenních kloubů vypouštějí žlutou, jedovatou tekutinu.
Kantharidin, jed, který zabíjí i léčí
Toxická látka se jmenuje kantharidin. Patří mezi nejznámější živočišné jedy na světě. Produkují ho samci majek a další příbuzní brouci z čeledi majkovitých (Meloidae). Samice ho samy nevytvářejí ,získávají ho při páření od samců.
Aby toho nebylo málo, samec vytváří kantharidinu víc právě během kopulace a dlouho po ní. Příroda někdy opravdu nešetří ironií.
Kantharidin má za sebou pozoruhodně temnou historii:
- způsobuje bolestivé puchýře
- po požití může poškodit ledviny, žaludek i srdce
- a ve vysokých dávkách je smrtelný
Přesto se po staletí používal jako afrodiziakum pod názvem španělská muška. Lékařské texty jsou plné varování před otravou od hematurie a bolestí břicha až po fatální selhání orgánů.
Paradoxně právě tato toxická molekula dnes pomáhá léčit například kožní virovou infekci molluscum contagiosum, především u dětí. Využívá se v extrémně nízkých dávkách a pod přísným dohledem.
Sci-fi na louce: životní cyklus, který bere dech
Pokud vás neohromila samotná chemická výbava majek, potom vás zcela jistě ohromí jejich extrémně složitý životní cyklus. Je to příběh, který připomíná spíš scénář k biologickému sci-fi.
1. Samice naklade až 4000 vajíček
Po jarním páření samička vyhrabe malou jamku a ukryje do ní obrovské množství vajíček. Její tělo se v krátké době výrazně zvětším,jako by se nafouklo.
2. Líhnou se larvy, které potřebují „taxík“
Po měsíci se vylíhnou drobounké dvoumilimetrové larvy zvané triungulini. Vyšplhají se na květ a čekají. Až přiletí jejich ideální dopravní prostředek: samotářská včela nebo někdy čmelák.
3. Nezdvořilí pasažéři
Larva se zachytí včely ostrými drápky a nechá se odnést do hnízda. Tam se živí včelími vajíčky, larvami i zásobami pylu a nektaru. Je to tvrdá strategie, ale účinná a zřejmě ji tolerují i díky tomu, že larvy vylučují kapky hemolymfy s kantharidinem.
Proměny, které připomínají metamorfózu mimo učebnice
Larva se několikrát svléká, mění tvar i způsob života, až se nakonec přemění v nepohyblivou pakuklu (pseudochrysalis). V tomto stádiu přezimuje. Až na jaře se z kukly vynoří dospělá majka, opět připravená pokračovat v cyklu.
Proč majky fascinují i děsí zároveň
Majky jsou jedni z nejpozoruhodnějších brouků naší přírody. Spojují v sobě dramatický životní příběh, výjimečný vzhled a chemickou výbavu, která nemá obdoby.
Jejich jed chrání před predátory, ale také je po tisíce let obestírá mýty, pověry a někdy i tragické omyly. Kantharidin je krásný příklad toho, jak může být příroda smrtelně nebezpečná a zároveň léčivá.
A tak, když příště uvidíte na jaře pomalu pochodující, kovově modrou majku, stojí za to se zastavit.
Možná se právě díváte na jednoho z nejneuvěřitelnějších brouků Evropy.
Zdroje :
