Článek
Válka jako politický fetiš? Proč Petr Pavel riskuje únavu národa
Prezident Petr Pavel si z hradních nádvoří udělal strategické velitelské stanoviště. Jeho opakující se mantra, že „válka na Ukrajině je i naše válka“, už dávno není jen vyjádřením solidarity. Stala se z ní politická doktrína, která ale u mnoha občanů naráží na tvrdou zeď reality, strachu a nepochopení. Je tento postoj vizionářskou ochranou národních zájmů, nebo jen neschopností vojáka sundat si uniformu i v civilním úřadu?
Voják v civilu. Diagnóza „zakořeněného válčení“?
Kritici prezidentovi často vyčítají, že jeho vidění světa je binární, přítel vs. nepřítel, fronta vs. týl. Pro člověka, který strávil život v NATO, je bezpečnostní hrozba definovatelná přesuny vojsk. Jenže pro běžného občana, který řeší ceny energií a inflaci, zní slova o „naší válce“ jako strašení, které má ospravedlnit vládní výdaje a odvést pozornost od domácích problémů.
„Pokud je to naše válka, proč tam nejsou naše tanky s našimi posádkami? A pokud tam nejsou, tak to naše válka prostě není.“
Mýtus o ruském útoku na NATO. Realita, nebo strašák?
Má Putin skutečně kapacitu zaútočit na stát NATO, když se už čtyři roky trápí s ukrajinskou obranou? Rusko přišlo o statisíce mužů a tisíce kusů techniky. Představa, že by po tomto vyčerpání napadlo nejmocnější vojenskou alianci světa (včetně jaderných mocností jako USA či Francie), působí jako sci-fi. Petr Pavel a tajné služby (např. německá rozvědka BND) varují, že Rusko přechází na válečnou ekonomiku. Podle těchto analýz by se Rusko mohlo vojensky zotavit a být připraveno na omezený test soudržnosti NATO (např. v Pobaltí) už kolem roku 2026 či 2027.
Co by si na nás vzal?
Otázka „co by z nás měl“ je klíčová. Česko nemá nerostné bohatství jako Ukrajina. Jenže v geopolitice nejde vždy o suroviny. Pro Moskvu je střední Evropa „blízkým zahraničím“, které by ideálně mělo být neutrální nebo pod vlivem Ruska, aby sloužilo jako nárazníkové pásmo. Petr Pavel argumentuje, že válka u nás už probíhá skrze dezinformace, kybernetické útoky na nemocnice a energetiku. V tomto smyslu je konflikt „náš“, i když se nestřílí v Praze.
Hra s ohněm a trpělivostí
Petr Pavel sází na to, že Češi pochopí „prevenci“ tedy, že je levnější zastavit Rusko na Donbase než ho řešit na slovenských hranicích. Jenže pokud bude tuto kartu přehrávat příliš často, riskuje, že se z něj stane „prezident války“, zatímco lidé chtějí „prezidenta klidu“.
Označit konflikt za „naši válku“ je rétorický obrat, který má vybudit solidaritu. Pokud, ale lidé mají pocit, že je do konfliktu prezident spíše postrkuje, než aby je chránil, může to vést k hlubokému odporu, který se projeví u příštích voleb.
