Článek
Zapomeňte na růžovou a modrou. Zatímco se svět hádá, jestli existují jen dvě kolonky, stále více lidí se probouzí do reality, kde nejsou ani mužem ani ženou. Je to jen moderní rozmar znuděné generace, která neví, co by si vymyslela? Nebo konečně nahlas říkáme pravdu, kterou historie dlouho potlačovala? Možná je na čase přestat lidi kádrovat a začít se ptát, jak se žije těm, kteří se v binárním systému cítí jako v těsné kleci.
Svět není jen černobílý
Dlouhou dobu jsme svět vnímali jako binární systém: den a noc, nula a jednička, muž a žena. Jenže lidská psychika a prožívání jsou mnohem barvitější. Stále více lidí se dnes hlásí k nebinární identitě. Co to ale znamená pro zbytek společnosti? A kde končí hledání sebe sama a začíná provokace?
Svět postavený na dvou kolonkách
Moderní společnost je zvyklá fungovat binárně. Formuláře, zákony, toalety i očekávání vycházejí z představy, že existují dva typy lidí: muži a ženy. Tento systém je přehledný, ale ne dokonalý. Realita lidského prožívání je pestřejší. Někteří lidé se v těchto dvou kategoriích jednoduše nenajdou a právě pro ně se používá pojem nebinární.
Nebinární člověk není něco mezi z donucení. Je to člověk, jehož genderová identita (tedy vnitřní prožívání sebe sama) neodpovídá výhradně pojmům muž nebo žena. Někdo se cítí mezi nimi, někdo mimo ně, někdo svou identitu vnímá jako proměnlivou.
Je to nemoc?
Světová zdravotnická organizace (WHO) i moderní psychologie už dávno vyškrtly transsexualitu a různé formy genderové nekonformity ze seznamu duševních poruch.
Být nebinární není diagnóza, kterou lze vyléčit. Je to stav vnitřního prožívání. Mozek zkrátka vysílá signál, že tradiční role táty v montérkách nebo mámy v šatech neodpovídají realitě daného člověka. Často jde o hluboký pocit, který doprovází lidi od dětství, jen pro něj dříve neměli slova.
Je to výstřelek a nuda?
Kritici často namítají, že nebinárnost je jen výstřelek moderní doby, produktem blahobytu, kdy už nemusíme lovit mamuty, a tak vymýšlíme blbosti. Je pravdou, že v éře sociálních sítí se z identity může stát módní doplněk. Pro některé mladé lidi může jít o formu rebelie nebo snahu odlišit se.
Nicméně pro většinu nebinárních lidí je tato cesta všechno, jen ne pohodlná. Čelí často nepochopení ze strany rodiny a okolí, úředním bariérám (v dokladech jsou stále jen dvě kolonky), posměchu a nenávisti.
Kdyby šlo čistě o výstřelek, většina lidí by si vybrala tu jednodušší cestu, zapadnout do davu. Historie navíc ukazuje, že třetí pohlaví existovalo v mnoha kulturách (např. indičtí Hidžrové nebo dvoudushé osoby u domorodých Američanů) dávno před internetem.
Netopýr a draci v zemi lidí
Možná, že společnost jednou dospěje do bodu, kdy už nebudeme potřebovat tabulky a kolonky. Do bodu, kdy nebude důležité, jestli máte křídla, srst, nebo jestli se cítíte jako on, ona, nebo oni. Důležité bude jen to, zda žijete v souladu se svou vlastní přirozeností. Do té doby je každý netopýr připomínkou toho, že lidská duše je příliš divoká a svobodná na to, aby se dala zavřít do klece jen dvou pohlaví.
A co si o tom myslíte vy? Být netopýrem,drakem, kočičkou… Je nebinárnost jen další nemocí moderní doby, nebo se díváme na přirozený vývoj lidstva, které se učí chápat, že svět není jen černobílý?
