Článek
Respekt není dar, který učitel dostane k diplomu. Je to neviditelná měna, kterou si každý den razí ve třídě svými činy, nikoliv slovy. V dnešní době se často zaměňuje laskavost se slabostí. Učitel vstupuje do třídy s touhou být dětmi milován a pochopen, ale zapomíná, že dítě v procesu učení nehledá kamaráda na stejné úrovni. Dítě podvědomě hledá bezpečí, které mu poskytují jen pevné hranice a jasná autorita.
Učitel bez autority je jako kapitán lodi, který se ptá posádky, kam chtějí plout, zatímco se blíží k útesům. Skutečný respekt vzniká v průsečíku dvou vlastností: kompetence a důslednosti. Pokud chybí byť jen jedna, systém se hroutí. Ztráta respektu ve třídě není jen selháním pedagoga, je to často odraz domácího prostředí, kde slovo ne, ztratilo svou váhu. Pokud však učitel rezignuje a hranice nahradí úplatky (jako jsou mobily či nekonečné ústupky), přestává být vzorem a stává se obětí.
Mnoho dětí dnes přichází do školy bez naučeného respektu ke starším lidem. Pokud rodič nepostaví dítěti mantinely, dítě je hledá v učiteli. Pokud je nenajde ani tam, propadá se do chaosu, který maskuje agresí.
Učitelé bez respektu často končí na antidepresivech nebo školství opouštějí. Jejich hodná povaha je sežrána kolektivem, který potřebuje vůdce, ne kamaráda.
Učitel, který pro klid povoluje mobily, selhává ve své základní roli. Škola není jen o předávání dat, ale o tréninku sebekontroly. Kdo nedokáže nastavit pravidla, neměl by učit, protože tím deformuje charakter dětí pro jejich budoucí život.
Mnoho začínajících učitelů dělá tu chybu, že si pletou autoritu s mocí. Moc je vynucená poznámkami, ředitelskými důtkami nebo zvyšováním hlasu. Respekt je však dobrovolný. Je to tichá dohoda mezi žákem a učitelem, že to, co se v místnosti děje, má smysl.
Základem není dril, ale předvídatelnost. Žáci potřebují vědět, že učitel je pevným bodem. Pokud pedagog reaguje pokaždé jinak podle toho, jak se zrovna vyspal, žáci se cítí v nebezpečí a začnou testovat hranice. Přirozená autorita naopak vyzařuje klid: „Vím, co dělám, vím, proč to dělám, a věřím vám, že to zvládnete se mnou.“
Hodina chemie, 9. ročník
Patrik se hlasitě baví, ignoruje výklad a když ho učitel pohledem napomene, vyprskne smíchy.
Patrik: „Pane učiteli, proč to tak hrotíte? Stejně jsou tyhle vzorce k ničemu. Vy si tu hrajete na vědce a přitom berete míň než můj táta dává mechanikům v servisu. Fakt trapný.“
(Třída okamžitě ztuhne. Vzduch by se dal krájet. Žáci čekají, že učitel vybuchne, začne vyhrožovat nebo se začne obhajovat.)
Učitel: „Patriku, tvoje fascinace cizími peněženkami je sice dojemná, ale v tuto chvíli naprosto irelevantní. Tvůj problém není můj plat. Tvůj problém je, že se nudíš a snažíš se tu nudu prodat jako frajeřinu.
Patrik: „Já nic neprodávám. Jen říkám, že jste nula.“
Učitel: „Rozumím. Myslíš si, že mě tvůj názor uráží? Moje hodnota nestojí na tom, co si o ní myslí patnáctiletý kluk , který má problém spočítat trojčlenku.“
Patrik: „Si myslíte, že jste něco víc?“
Učitel: „V tuto chvíli jsem to já, kdo určuje pravidla v této místnosti. Máš dvě možnosti. Buď se teď hned omluvíš za ten slovník a otevřeš si sešit, nebo se sbalíš a zbytek hodiny strávíš u paní ředitelky vysvětlováním své teorie o platech učitelů. Rozhodni se. Teď.“
Patrik: „To není fér…“
Učitel: „Tři. Dva…“
Patrik: „Sorry.“
Učitel: „Beru. Strana 54, příklad B. Pokračujeme.“
Respekt se nekupuje
Skutečná autorita učitele není o tom, kdo má víc titulů nebo kdo dokáže víc zakřičet. Je to o schopnosti ustát sám sebe. Jak ukázal příklad s Patrikem, žáci netestují vaše znalosti chemie nebo historie, testují vaši integritu. Chtějí vědět, jestli jste skálou, o kterou se mohou opřít, nebo jen dalším dospělým, kterého lze vyvést z míry.
V momentě, kdy učitel přestane bojovat o moc a začne vyžadovat dodržování hranic s ledovým klidem a špetkou lidskosti, stane se zázrak. Třída přestane proti němu bojovat a začne pracovat pro něj. Protože v hloubi duše každý žák i ten největší rebel touží po lídrovi, který je spravedlivý, neochvějný a který věří v jejich potenciál víc než oni sami.
